|
Dne 31. ledna 2001 byla po rozsáhlé rekonstrukci otevřena AKVA TERA na
Palackého třídě č.5 v centru Plzně. Tato expozice slouží od 60. let jako
výspa plzeňské zoologické zahrady, která umožňuje návštěvníkům pokochat
se exotickou přírodou v centru města. Funguje též pro naučné exkurze
mateřských a základních škol. Kromě ryb, plazů a obojživelníků jsou zde
chováni někdy obávaní, pro někoho tajemní a přesto fascinující
bezobratlí živočichové. I zdejší expozice jsou vytvářeny tak, aby
modelovaly skutečný biotop. Návštěvník zde najde prales, poušť, mangrove
i korálové moře. V prostředí tohoto komplexu, který je vybaven i
rozsáhlým chovným zázemím, kde mají živočichové dostatek klidu pro
zdárné množení, se rodí mnoho článků do odborného časopisu Sklípkan,
který Zoo a BZ vydává pro milovníky a chovatele bezobratlých. První expozice je věnována sušším oblastem ostrova
Madagaskar, kde žije veliké množství endemických druhů zvířat.
Vystavujeme zde chameleona obrovského (Furcifer oustaleti), který se
dorůstá délky až 68 cm a představuje tak největšího zástupce čeledi
Chamaeleonidae. Expozici s ním sdílí ohrožená želva paprsčitá (Geochelone
radiata). Na bočním skle jsou umístěné postery, které seznamují
návštěvníka s činností kampaně "shellschock" na záchranu světově
ohrožených druhů želv. Ve skalním tunelu vlevo na vás čeká 18 malých insektárií se
sklípkany. Stále totiž probíhá "Světová výstava sklípkanů, kterých máme
na 180 druhů, což je největší počet druhů veřejně vystavovaných. A tak
na sklípkany během prohlídky ještě narazíte. Často zbytečně obávaní
pavouci sklípkani, jsou však pro svou velikost i barevnost atraktivní
pro chov v zajetí. Mnoho z druhů těchto největších pavouků je naprosto
neagresivních, což ovšem neznamená, že se nedovedou bránit. Kousnutí
např. sklípkana bělopýřitého (Brachypelma albopilosa) bývá vzácností,
ale některé druhy se dovedou bránit "vykopáváním" chloupků, které
dokážou nepříjemně podráždit pokožku útočníka nebo sliznice při
vdechnutí. Při zanesení do očí mohou způsobit i oslepnutí. Tyto expozice
mají ukázat, jak sklípkani žijí v přírodě. Dále jsou tu dvě terária. V jednom je chována užovka červená
(Elaphe guttata), je to barevný atraktivní had žijící na jihozápadu USA
a v Mexiku.V protějším teráriu je vytvořena ukázka pralesního biotopu
jihovýchodní Asie. Žije tu želva (Geomyda splengleri) z Vietnamu a
thajský gekon (Gekko siamensis) Vpravo ve skalním tunelu je ukázka
pralesního biotopu Jižní Ameriky. Je zde psohlavec tmavý (Corallus
enydris enydris), živorodý hroznýšovitý had. Dále uvidíte žabky
pralesničku žlutopruhou (Dendrobates truncatus), pralesničku pruhovanou
(Phyllobates vittatus) a ropuchu aga (Bufo marinus). Jsou tu též
sarančata rodu Tropidacris. Krabičky s malými sklípkany, přibližují chov
mláďat. Třetí zastávka vám přiblíží život v mangrovovém porostu.
Mangrove jsou příbřežní močálové porosty, které ovlivňuje příliv a
odliv. Jsou domovem pro mnoho rozličných živočichů. Mangrove pokrývají
160000 km čtverečních naší planety. Naše expozice se snaží napodobit
toto prostředí. Volně zde žijí agamy kočinčinské (Physignathus
cocincinus), které však nerespektují hranice napodobeného biotopu, ve
kterém žijí v přírodě, a toulají se i do dalších otevřených expozic. Ve
vodě plave zajímavá želva hlavec plochý (Platysternom megacephalum). Naproti se nachází nádrž, která ukazuje společenství několika
druhů sladkovodních ryb jihovýchodní Asie, resp. Thajska. Za všechny lze
jmenovat sumečka sklovitého (Kryptopterus bicirrhis), razboru
klínoskvrnnou (Rasbora heteromorpha), parmičku žraločí (Balantiocheilus
melanopterus), parmičku červenoocasou (Labeo bicolor) či přísavku
thajskou (Gyrinocheilus aymonieri). Další akvárium je věnována endemickým rybám z jezera Malawi.
Úspěšně se zde množí prakticky všechny druhy. Ryby, které odchovávají
své potomstvo v tlamce, označujeme jako tlamovce. Ti patří do čeledi
vrubozubcovitých, zvané též cichlidy (Cichlidae). V afrických jezerech
Velké příkopové propadliny, jako je jezero Malawi, žije celá řada
endemických druhů této dynamicky se vyvíjející čeledi. Vyznat se v
jednotlivých druzích není vůbec jednoduché, protože některé druhy jsou
si velmi podobné, zatímco příslušníci jednoho a téhož druhu se od sebe
liší velikostí i zbarvením podle lokality ve které v těchto obrovských
jezerech žijí. Život korálových útesů vám přiblíží tři akvária. V prvních
dvou můžete vidět korálové ryby, např. bodloka běloprsého (Acanthurus
leucosternon), který se živí řasami v prostoru nad korálovými útesy, v
zajetí přijímá i hlávkový salát, korýše a maso měkkýšů. Bývá
nesnášenlivý nejen vůči příslušníkům vlastního druhu, ale i ke všem
větším rybám. Další rybou je klaun Clarkův (Amphiprion clarkii), žijící
v hloubkách 1-10 m v symbióze ze sasankami. Zajímavé je, že z mláďat se
nejsilnější jedinec vyvine v samičku a druhý v samce. Ti spolu obsadí
sasanku. Pokud uhyne samice, změní se samec na samici a ze skupiny
ostatních jedinců se vyčlení nejsilnější jedinec jako samec. Nádhernou
rybou je rovněž pomec skvělý (Pomacanthus navarchus) z vod
indoaustralských souostroví. Spolu s rybami můžete pozorovat ježovku
diadémovou (Diadema setosum), která je oblíbeným chovancem mořských
akvárií, protože mezi jejími dlouhými černými ostny září jako diamanty
pět bílých skvrn. Zvláštním orgánem všech ježovek je ústní ústrojí zvané
Aristotelova lucerna, které se skládá z pěti pyramidovitých čelistí
fungujících jako drapák bagru. Dalšími obyvateli jsou koráli, rournatci
a sumýši. V protějším mořském akváriu žijí mořští predátoři. Perutýn
ohnivý (Pterois volitans) je velmi známá, oblíbená, ale také obávaná
mořská ryba. Svou popularitu si získal atraktivním zevnějškem, i tím,že
disponuje jedem, který má složení jako jed kober. V přírodě tato dravá
až 50 metrové hloubky, ale i příbřežní lokality. A právě zde dochází k
nejčastějším poraněním, kdy se neopatrní plavci dostávají do kontaktu s
paprsky její hřbetní či řitní ploutve, kam ústí jedové žlázy. Působení
toxinu na sebe nenechá dlouho čekat. Projevuje se palčivou bolestí a u
některých osob může dokonce v důsledku intoxikace nastat smrt. Nehoda
může nastat i při manipulaci v akváriu, a proto je nutná maximální
opatrnost. První pomoc při poranění spočívá v opláchnutí postiženého
místa velmi teplou až horkou vodou, která hlavní množství jedu
spolehlivě dezaktivizuje. Budete-li mít štěstí, zahlédnete murénu (Echidna
nebulosa). Murény žijí v tropických a teplých mořích, kde se skrývají ve
štěrbinách a korálových útesech. Díky různým pověrám jsou velmi obávané.
V hrozivě vyhlížející tlamě mají dlouhé a ostré zuby, kterými mohou
způsobit neopatrným rybářům nebo potápěčům vážná poranění. Často si
totiž při kousnutí samy poraní tlamu a do rány tak může proniknout
jejich krev spolu s ichthyotoxinem, který způsobuje otravu smrtelnou až
v 10% případů. Spolu s murénou obývá akvárium např. čtverzubec (Arothron
nigropunctatus). Čtverzubci drtí svými silnými zuby lastury měkkýšů. V pořadí již osmé zastavení je věnováno převážně
obojživelníkům. Nejpopulárnější jsou jistě tzv. "šípové žáby" -pralesničky
z pralesů Jižní a Střední Ameriky. Důvodem je jejich barevnost a zprávy
o jejich jedovatosti. Někteří zástupci rodů Phyllobates a Dendrobates
skutečně vylučují kožními žlázami alkaloidy, patřící k nejsilnějším
živočišným jedům nebílkovinné povahy. Nejsilnější jsou batrachotoxiny
pralesniček rodu Phyllobates, které pracují tak, že zastaví přenos
signálu z nervových buněk na svaly, které zůstanou ve staženém stavu.
Výsledkem je zástava dýchání a srdeční činnosti. Pozorovat můžete
například pralesničku harlekýn (Dendrobates leucomelas). Další zastávky evokují tropické pralesy jihovýchodní Asie a
jižní a střední Ameriky.Asijskou část obývá rosnice siná (Litoria
caerula), rosnička novoguinejská (Litoria infrafrenata) a parosnička
indická (Kaloula pulchra), z plazů pak gekon (gekko siamensis) a
scinkové (Mabuya multifasciata), (Tropidophorus apulus) a (Dasia
olivacea). V americké části žijí anolisové (Anolis equestris) a (Anolis
luteogularis), bazilišek (Laemanctus longipes), což jsou oba menší
leguánovití stromový ještěři. V bazénku uvidíme želvu klapavku (Kinosternon
scorpioides). Klapavky mají přední, střední a zadní část plastronu
(břišního krunýře) spojenou vazivovou spojkou a v případě, že se
zatáhnou do krunýře, plastron se pevně zaklapne. Zastavíme se u pacifické oblasti. Zde je vystavena
atraktivní, těžko chovatelná krajta zelená. Krajta zelená (Morelia
viridis) je stromový noční druh z deštných lesů severovýchodu Austrálie
a z Nové Guiney. Loví drobné savce včetně netopýrů a kaloňů a ptáky. V
klidu se ukládá do kotouče smyček přeložených přes větev. Je
"učebnicově" podobná psohlavci zelenému, žijícímu v Jižní Americe. Oba
hadi mají shodný způsob života i obdobné životní podmínky. Spolu s ní
expozici obývá scink smaragdový (Dasia smaragdina). Terárium vedle nám přibližuje život afrických savan. Je zde
krajta královská (Python regius), krajta písmenková (Python sebae),
etiopská ropucha (Bufo sp.) a drobný scink (Mabuya margaritifera). Celou
kolekci uzavírá jeden druh ploštice, zákeřnice (Platymeris biguttas). Nyní projdeme kolem stojanu se sklípkany o nichž jsme se již
zmínili. Tady si všimneme, jak malý prostor stačí k chovu těchto
pavouků. Skutečně většině sklípkanů postačí v zajetí poměrně malá
plocha. I v přírodě mají nevelké teritorium kolem své nory. Dále se dostáváme ke čtyřem teráriím. V jednom je ubytován
pagekon (Rhacodactylus ciliatus) z Nové Kaledonie s chápavým ocasem
opatřeným příchytnými lamelami. Pod kůží nad ušními otvory a výše na
hlavě má kostěné lišty, které ho chrání před zraněním při soubojích s
příslušníky svého druhu. Ploskorep Henkelův (Uroplatus henkeli) je
pomalý noční gekon z Madagaskaru popsaný až v roce 1990. Prsty má
opatřeny příchytnými lamelami, zbarvení těla se může měnit podle
momentálního stavu zvířete a životních podmínek. Dalším madagaskarským
chovaným zvířetem je felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis
grandis). Má krásné zbarvení, výrazně zelené s červenými skvrnami.
Posledním obyvatelem této části je australský varan (Varanus acanthurus).
Jde o jednoho z nejmenších druhů varanů. Pro srovnání můžete navštívit
Plzeňskou zoo, kde uvidíte nejmohutnějšího varana světa, varana komodského. Poslední zastávka evokuje život ve vodách jihoamerického
pralesa s želvou matamatou třásnitou (Chelus fimbriatus), která je v
přirozeném prostředí takřka neviditelná. Ukrývá se na dně nádrží se
stojatou nebo mírně tekoucí vodou ve vrstvě rostlinných zbytků. Matamata
nasává prudkým roztažením svalnatého krku drobné rybky, obojživelníky i
vodní bezobratlé živočichy do své překvapivě široké tlamy. Třásnité
výrůstky zaznamenávají jako čidla pohyb v blízkosti ukryté matamaty. S
matamatou zde žije ještě jeden druh vodní želvy. Je to tereka (Podocnemis
unifilis). V nádrži plave několik druhů jihoamerických ryb, za všechny
zmíníme pestře zbarveného vrubozubce pavího (Astronotus ocelatus). Na závěr prohlídky si můžete zakoupit nějakého živočicha z
přebytku našich odchovů. Ošetřovatelé vám s jeho chovem rádi poradí.
Druhová skladba a počet zvířat pochopitelně podléhají změnám! Připojte
se i k ukázkám krmení a setkání se zvířaty!
Zdroj: oficiální stránky
Zoo Plzeň (2011)
|
|