| |
Jediná botanická zahrada v Ústeckém kraji byla Magistrátem statutárního
města Teplice založena k prvnímu lednu roku 2002. Nevznikla ovšem „na
zelené louce“ – její plocha byla pro zahradnické účely využívána již
přibližně sto let. O skutečném počátku zahrady koncem 19. století toho
mnoho nevíme. Snad v něm sehrál významnou roli hrabě Clary-Aldringen,
možné ale je i to, že jde o pouhou pověst. S jistotou víme, že ve
stavebních plánech budov, pocházejících z roku 1904, najdeme slovo
Stadtgärtnerei, tedy městské zahradnictví. Původní skleníky, které jistě
sloužily především lázním, ať již k produkci řezaných květin nebo k
zimování palem a další mobilní zeleně, se podařilo (hlavně díky úsilí
Ing. Marie Sternthalové) počátkem sedmdesátých let minulého století
zrekonstruovat a a jako botanickou zahradu veřejnosti zpřístupnit v
březnu 1975. V té době ovšem byly součástí Technických služeb města - a
tato instituce měla převážně jiné poslání, zajištění zeleně v městských
parcích.
V době oficiálního vzniku
zahrada „zdědila“ asi 2000 druhů rostlin. Necelá polovina byla vysazena
v asi hektarové venkovní expozici, větší část patřila k subtropickým a
tropickým, tedy skleníkovým druhům. Přestože expozice vznikaly v spíše
nouzových podmínkách, podařilo se - díky zahradnické zručnosti a hlavně
nadšení pracovníků - mnohé, a zahrada za prohlídku rozhodně stála i
dříve. K unikátním druhům, které v ní dosud najdete, patří prastarý
exemplář afrického jehličnanu Afrocarpus (Podocarpus)
gracilior či ze stejné oblasti pocházející cykas Encephalartos
villosus, obrovský exemplář filipínské Medinilla magnifica,
krásný mexický Dasylirion serratifolium či padesátileté kaktusy a
jiné sukulenty ze sbírek pana profesora F. Ecka a zvláště teplického
kaktusáře V. Pulce. Za zmínku stojí i dva asi sedmdesátileté a bohatě
plodící exempláře nahovětvece Gymnocladus canadensis.
ROK 2002
V prvním roce samostatné
existence, tedy v roce 2002, se zahrada alespoň základně vybavila
technicky, svépomocí si upravila nové kancelářské prostory, nakoupila
nejnutnější nábytek, telefony, PC, tiskárny, pronajala si kopírku a
připojila se k internetu.
Podařilo se napravit
ostudný stav, kdy víc než 20 tisíc návštěvníků mělo k dispozici jediný
dámsko-pánsko-dětský záchod, navíc se schody, které znemožňovaly jeho
užití invalidům. Pozitivní moment představovalo i vybudování
jednoduchého dětského hřiště, intenzívně využívaného jak návštěvníky
zahrady, tak i dětmi z okolí. V rámci úprav služebního bytu a
kancelářských prostor začla i nejnutnější oprava zchátralé správní
budovy zahrady.
Před změnami exteriérů
bylo třeba zahradu vidět ve všech ročních obdobích, aby šly posoudit
kontexty i působivost jednotlivých prvků. Proto byly první uvažované
zásahy – spojené s mýcením - odloženy na pozdější dobu. V roce 2002 jsme
proto ve venkovní expozici zlikvidovali pouze velký záhon přestárlých a
nemocných růží a nahradili je sortimentem asi 260 druhů a odrůd
letniček, z nichž řada patřila k „žhavým“ novinkám.
Skleníky prozatím zůstaly
prakticky bez zásahu: vzhledem k zamýšlené výstavbě skleníků nových by
byly úpravy na jeden až dva roky jen ohrožením rostlin a plýtváním
finančními prostředky i lidskou prací. Proto se zahrada soustředila jen
na přípravu větších dřevin k přesazení (rigolování a rašelinný výsyp),
což je práce vyžadující roční až dvouletý předstih (regenerace a
zahuštění přerušených kořenových balů na obvodu). Důležitějším krokem,
který se odehrál ve veřejnosti nepřístupných prostorách zásobních
skleníků (z nichž byl vyklizen balastní materiál) byla radikální
kvalitativní změna sortimentu pěstovaných exotických rostlin. Při ní šlo
jak o nezbytné (v budoucnu mnohonásobné) navýšení počtu pěstovaných
druhů, tak o vytvoření logických výstavních kolekcí (geograficky
definovaná společenstva rostlin, kolekce epifytů, užitkových druhů,
expozice vzniku hnědého uhlí apod.). Za jediný rok jsme nákupem rostlin,
semen a především bezplatnými výměnami (zvláště s Botanickou zahradou
Praha v Troji a Zoologickou a botanickou zahradou města Plzně) získali
víc než 1200 nových taxonů, čímž se počet pěstovaných druhů více než
zdvojnásobil.
Botanické zahrady se
většinou nevnímají konkurenčně a dobře vědí, že existence unikátu je
vždy ohrožena lidskou chybou či selháním techniky. To je jedním z
důvodů, proč si vzájemně bezplatně vyměňují materiál, většinou semena.
Botanická zahrada Teplice na podzim prvně vydala vlastní Index seminum
(seznam semen, která může poskytnout) a navázala kontakt s více než
dvěma stovkami nejvýznamnějších botanických zahrad Evropy, Asie, Severní
i Jižní Ameriky a Austrálie.
ROK 2003
se od předchozího nijak
výrazně neodlišoval. Hlavní činností bylo rozšiřování sbírek, tedy
výsevy jak venkovních, tak i tropických druhů, celkově jsme vyseli přes
1400 položek. Na letničkovém záhonu stoupl počet vystavovaných druhů a
odrůd na 450, na volných místech byly vysazeny první dřeviny, zvláště
magnolie a dříny.
V létě započala výstavba
zásobních skleníků o ploše 1750 m², k jejichž kolaudaci došlo již téhož
roku v prosinci. Od léta probíhaly přípravy na stěhování – seřezávání
vzrostlých keřů a stromů a další kolo obrývání balů.
ROK 2004
Rok 2004 lze – díky
počínající výstavbě nových expozičních skleníků - označit za značně
zátěžový. V zimních měsících proběhl v zásobních sklenících zkušební
provoz spojený s průběžným odstraňováním drobných závad. Počítali jsme s
tím, že od února bychom mohli stěhovat první chladnomilné rostliny, ale
počasí to nedovolilo. Pohyb materiálu tedy začal až koncem března a v
dubnu, z expozičních skleníků až po 2. květnu, kdy se zahrada pro
veřejnost uzavřela. Přestože jsme byli ve značném časovém skluzu,
podařilo se staré skleníky vyprázdnit zhruba do poloviny června. Práce
ovšem probíhaly (po dohodě s investorem a stavbaři z firmy NAO) v
etapách a tak mohlo k demontáži dožilých staveb dojít již v průběhu
stěhování.
Ačkoliv jsme při
stěhování počítali se ztrátami až 20% rostlin (podle zkušeností kolegů z
jiných zahrad), vše dopadlo mnohem lépe. Až na několik dřevin, které
přesadit prostě nelze a je nutné se s jejich ztrátou smířit (citlivost
kořenů k narušení - papáje, myrtovité, vzrostlé pandany) a (ojedinělé)
vyřazené rostliny balastní, obecně známé, jež jsme v nové expozici již
použít nechtěli, vejdou se celkové ztráty stěhování do 15-20 exemplářů,
což je naprosto zanedbatelné, protože se pohybujeme v cifrách
nedosahujících ani promile kultivovaných druhů.
Navíc jsme v roce 2004
vyseli více než 2000 druhů tropických, subtropických i venkovních
rostlin: tím se počet pěstovaných druhů za poslední tři roky oproti
počátečnímu stavu zhruba zpětinásobil, důležitější ovšem je, že se
především výrazně zkvalitnil.
Na jaře proběhla první
plánovaná kácení, jako náhradu jsme vysadili 62 nových stromů a keřů. V
jarních měsících byla osázena i nová plocha rašeliniště a rozvedeny
závlahy v letničkovém záhonu.
V rámci úprav areálu byla
oplocena severozápadní strana zahrady (kontakt s Janáčkovými sady)
dřevěnou hradbou a bývalý sklad zemin byl přestavěn na garáž.
ROK 2005
Rok 2005 nejde popsat
jinak než jako hektický. Kromě výstavby velkého expozičního skleníku,
kterou řídil a dozoroval Magistrát města Teplice, byly opraveny střechy
hospodářských budov a kotelny, rozbité asfaltové (!) okružní cesty v
zahradě nahradily komunikace ze žulových obrubníků, hlavní cesta byla
vydlážděna žulovými kostkami, které městu zbyly po rekonstrukci Benešova
náměstí. Starou, rozpadající se pergolu nahradila nová, z modřínového
dřeva.
Zahradnicky byl rok 2005
mimořádně náročný: bylo nutné udržet sortiment jak venkovních, tak
interiérových druhů v zásobních sklenících, které jsou podstatně menší
než uvažovaný prostor výstavní. Rostliny proto byly pěstovány nahusto:
vznikly tak nouzové podmínky nevyhovující světelně ani pohybem vzduchu.
Navíc téměř znemožňovaly pohyb personálu a ztěžovaly chemické ošetření
proti škůdcům. Navzdory těmto poněkud „divokým“ okolnostem se podařilo
sbírky udržet v dobrém stavu a s jen ojedinělými ztrátami. V zásobních
tropických sklenících byla situace navíc zkomplikována letní vichřicí:
bylo poškozeno stínění a padlý strom z Janáčkových sadů zničil
zastřešení jedné z lodí skleníku (které navíc firma opravila až v
říjnu).
Nový skleník o ploše 2400
m² byl dokončen a zkolaudován v prosinci. Zahrada se stala členem Unie
botanických zahrad ČR a kandiduje na členství v BGCI (Botanic Gardens
Conservation International).
ROK 2006
byl zvláště pro
„skleníkové“ zahradnice pokud možno ještě těžší než léta předchozí.
Přesun rozměrných a těžkých dominant počal (přiznejme, že i z
nedočkavosti) už v lednu a únoru. Bylo je ale nutné víc než pečlivě
zabalit a tak ochránit před prochladnutím. Od březnového vzestupu teplot
se transport rostlin do nových prostor zrychlil. Je třeba zdůraznit, že
všechny práce provádí v každém ze skleníků vždy jen jedna jediná
zahradnice – od výsadby, přes chemickou ochranu až po fyzicky náročné
krytí povrchu země kameny a štěrkem. Kultury jsou tak specifické a
vzájemně odlišné, že je tato specializace (a tím i zátěž) nezbytná.
V exteriéru zahrady byla
hlavní prací rekonstrukce centrálního trávníku a dokončení závlahových
systémů v celé zahradě. Po douleté uzávěře zahrady jsme cítili
pochopitelnou sílící zvědavost Tepličanů. Proto jsme v týdnu od 14. do
22. října uspořádali „Dny otevřených dveří“ a dosud nehotové dílo
představili veřejnosti. Šanci nahlédnout do nových skleníků využilo za
deset dnů skoro 14 a půl tisíce návštěvníků. Je samozřejmé, že krátce po
výsadbě nebyly ještě porosty dostatečně výškově rozlišené, ovšem
definitivní vzhled získá expozice stejně až po několika letech.
Do zmíněného říjnového
otevření se stihly v zahradě i poslední větší stavby, především změna
vstupu. Zároveň byly vydlážděné i plochy kolem správní budovy a před
cukrárnou, kde byla navíc umístěna i malá kašna a žulové venkovní stolky
s lavicemi.
V tomto roce se zahrada
zúčastnila IV. Kongresu evropských botanických zahrad, stala se řádným
členem BCGI a začla se zajímat i o připojení k IPEN (International Plant
Exchange Network). Připravila i obnovené vydávání vlastního Index
seminum, který rozešle zahradám v únoru 2007.
Zdroj: oficiální stránky
Botanické
zahrady Teplice (2011)
|
|
