| |
|
|
| |
Stručně o chovné stanici |
|
| |
Pražská zoo dostala darem
(od soukromé osoby) někdy počátkem 80. let poměrně rozsáhlé pozemky v
obci Dolní Dobřejov v lokalitě zvané Česká Sibiř. Dlouhá léta se tak
nějak nevědělo, co s pozemkem, jak jej využít. Mluvilo se sice o chovné
stanici koní Převalského, ale stále se nic nedělo a několik desítek
hektarů v Dolním Dobřejově nebylo využíváno.
Až někdy na konci
80. let došlo skutečně na realizaci záměru chovného zařízení s výhledem
přípravy koní pro možný transport zpět do přírody. Tehdy sice ještě
nešlo o Mongolsko, jelikož v té době prý nebylo vhodné. Sovětští vědci
vymysleli jako nejvhodnější místo pro vypuštění převaláků ostrov Barsa
Kelmes v kazašské části Aralského jezera. Než však na jakýkoli transport
došlo, sovětští vědci udělali jinou chybu. Stavbou zavlažovacích kanálů
především v Uzbekistánu a Turkménii učinili z řek Amudarji a Syrdarji
potoky, které již ani nedotečou do Aralského jezera, tím došlo k
vysušení značné části tohoto původně čtvrtého největšího jezera světa.
Jezero se zmenšilo o cca 65% plochy (80% objemu vody), břehy ustoupily
až o 150km!!! Tím došlo ke zmizení většiny z 300 ostrovů a Barsa Kelmes
se tak stal poloostrovem (když je málo vody tak dokonce pevninským
mostem mezi dvěma vodními plochami). Ostrov byl vybrán, jelikož z něj
neměli koně úniku a omezené (a uhlídatelné) byly i aktivity obyvatel,
proto tedy poloostrov již nevyhovoval.
Ještě během socialismu se
objevilo i několik dalších návrhů (mimo původní areál v Mongolské stepi)
- většinou v bývalém SSSR. V té době byl reintrodukován snad jen kulan
(někde v SSSR, možná zrovna na Barsa Kelmes) a to ještě s velmi
pochybnými výsledky, k reintrodukci koní Převalského nedošlo. Prvního
transportu se koně z Dolního Dobřejova dočkaly až v roce 1998 a poté
2000 - v obou případech do původní domoviny - do Mongolska (jak jinak).
Tím to ovšem na dlouhá léta skončilo. Veškeré operace organizovaly
zahraniční zoologické zahrady a každou další pak již jen odkládaly. Brzy
nato politická strategie Evropské asociace zoologických zahrad (EAZA)
potlačila chov převaláků na minimum. V Dobřichově zůstala oddělená stáda
hřebců a klisen - zdravá zvířata, v plné kondici, ovšem bez možnosti se
množit.
Změna přišla až s
nástupem nového ředitele Pražské zoo, který jednak věnoval patřičnou
pozornost nejen zoo, ale i chovné stanici a především se postavil
strategii Evropské asociace a sám rozhodl, že se budou koně množit. Již
v roce 2011 (po roce ve své funkci) zorganizoval první ryze český
transport koní do Mongolska. Další 4 koně se tak dostali do země svých
prapředků - do nejmenší ze stávajících tří skupin (v rezervaci Khomiin
Tal).
Kromě koní Převalského
jsou v Dolním Dobřejově také kiangové, rodinka losů, alpaka, kozy,
hendikepovaný srnec a skupina muflonů (ti ovšem patří do soukromého
chovu). V minulých letech zde byly i jiné druhy (např. kulan). Zařízení
chovné stanice je více méně velmi podobné zařízením v Pražské zoo 80. -
90. let jen s tím rozdílem, že všechny výběhy jsou nesrovnatelně větší
(řekněme okolo pěti hektarů).
Chovná stanice není
přístupná veřejnosti, koně a kiangy v některých výbězích je možné vidět
z cesty, která prochází areálem (mezi výběhy). Větší návštěvnost však z
pochopitelných důvodů není žádoucí a tak může být i cesta (patřící
stanici) kdykoli uzavřena.
Autor: Roman HYNEK (2011)
|
|
|
|
|
