|
|
|
|
Stručně o Centru |
|
|
Centrum ochrany fauny ČR leží v malé obci Hrachov v okrese Příbram
(poblíž Sedlčan nebo Kamýku nad Vltavou). Při cestě od severu (tzn. ze
silnice Příbram - Sedlčany) je na konci obce ostrá odbočka vpravo, pak
na křižovatce ve tvaru "Y" vlevo do kopce, po asi 150ti m je vchod do
Centra.
Jedná se o zbrusu
nové zařízení, které vzniklo kvůli nedostatku prostor v Záchranné
stanici Votice. Jelikož město Votice neprojevilo zájem ani snahu pomoci
s rozšířením Záchranné stanice, byl hledán areál jinde, až se přišla
možnost vybudování zařízení v Hrachově. Výstavba začala v roce 2010 a
nové centrum mělo být otevřeno na podzim následujícího roku. Kvůli
posunu termínu stavebních prací se tak však stalo až v červenci 2012
(slavnostní otevření až 1.9. 2012).
Z Votic bylo do Hrachova
přesunuto jednak hlavní sídlo organizace (Votice se staly jen pobočkou)
a jednak kompletní expozice trvale hendikepovaných zvířat (čímž byla
Votická ZS uzavřena pro veřejnost a nadále slouží již jen jako běžná
záchranná stanice). Hrachov je nyní tedy "hlavním stanem" Ochrany fauny
ČR o.s. Kromě administrativy je zde (či má být v dohledné době) veškeré
zařízení pro záchranu zvířat (chovné zařízení, veterinární klinika,
rehabilitační zařízení, zimoviště apod.). Dále školící středisko,
výstavní prostory a také expozice zvířat. Jedná se o několik řad voliér
ptáků (dravci, sovy, pěvci, holubi...) a menších šelmiček (lišky,
kunovité...). Výběh pro mláďata jelenovitých (max. pro dospělého srnce)
a výběh čápů a výběh s jezírkem vodních ptáků. Veškeré voliéry jsou
velmi jednoduché v provedení kombinace prken a stříbrného kovu (bez nápadu nebo
nějakého estetického prvku) až uniformě stejné - jak tvarově, tak
velikostně..., což vypadá skutečně hrozně, až nevzhledně. Jistě jde o
záchrannou stanici, čili více méně účelové voliéry, ovšem jednou je to
prezentováno jako expozice, tak by to také jako expozice mělo vypadat
(tím spíš, jde o zbrusu nové zařízení, navíc vybudované z grantu). A
jednak, a to hlavně i expozice některých jiných záchranných stanic jsou
také "reprezentativní". Když to lze jinde, proč by to nešlo zde. A není
to zrovna jen otázkou financí... např. v ZS Makov, jsou voliéry
nesrovnatelně levnější, přesto také nesrovnatelně hezčí. Hlavní rozdíl
je evidentně nejen ve zvoleném materiálu, ale především v celkové úpravě
- Makovské voliéry jsou osázené stromky, keři apod. - působí mnohem méně
"technicky" než Hrachovské. Na druhou stranu nutno říci, že je Centrum
otevřeno pouhé 2 měsíce a tak se tedy může ledacos změnit v průběhu
následujících měsíců či let.
Dalším lákadlem
Hrachova je malé sladkovodní akvárium s místními druhy ryb. Jenže ani to
jaksi není "kdo ví co"... Jedna obrovská místnost a v ní asi 5
obyčejných středně velkých akvárií..., čili jedna skoro prázdná obrovská
místnost... Ale i to se časem zřejmě také změní. Kromě trvalých
hendikepů a sladkovodního akvária jsou zde pro děti kamerunské kozy a
pro účely výukových programů několik menších domácích zvířat (morčata,
křečci, želvy...) a včelín.
Dojem z celého
Centra ochrany fauny je tak trochu rozporuplný... veškeré budovy a
"doplňková" zařízení (prodejna, sály atd.) jsou velmi reprezentativní,
zatímco zařízení pro zvířata je bez mála odfláknuté... Dalším
kontroverzním faktem je vstupné... Oficiálně se vstupné nevybírá, ovšem
prohlídky jsou možné jen s průvodcem. Tomu se zde říká lektor a tak se
platí lektorné. Čili jiný název pro vstupné... Nejde snad ani o to, že
je Hrachovské lektorné vyšší než např. vstupné do bezkonkurenčně hezčí a
po všech stránkách návštěvnicky lepší ParaZOO ve Vlašimi (která je také
orientována na záchranu zvířat a expozici trvalých hendikepů), ovšem
trapné je, že lektorné platí i postižení lidé!!! (byť nižší). Sice se mě
to netýká, ale postižení neplatí v mnohých jiných zařízeních, v zařízení
pro hendikepovaná zvířata bych očekával vstupné pro hendikepované lidi
zdarma. Tak trochu mi to celé přijde ve stylu "od záchranné stanice o
krok blíže k biznisu", ale to jen můj názor. Doufejme, že po roce nebo
dvou provozu se Centrum přece jen ještě změní.
Autor: Roman HYNEK (2012)
|
|
|
|
|