|
Exotika na ranči Bítovany začínala jako hobby v sousední obci Zaječice,
když ale prostory přestaly stačit koupil majitel bývalou zemědělskou
usedlost v Bítovanech, kde po celkové rekonstrukci začala v roce 2017
pomaličku vznikat malá zoo. Ta byla oficiálně otevřená 4. května 2019 a
během té velmi krátké doby se doslova zaplnila zvířaty, a to vesměs
atraktivními exotickými druhy, které přitahují množství návštěvníků.
První zvířata jsou již naproti
parkovišti, mimo areál zoo - na louce se v obrovském výběhu pase
stádečko skotských náhorních skotů. Bohužel je to jediné prostorné
chovné zařízení celé Exotiky. Možná tak 4x - 5x větší než celá samotná
zoo! Ta má pouhých 0,5 ha. Od vchodu vpravo jsou voliéry nosálů a
mývalů, za nimi lemuři kata a gibonní samec. Na protější straně se podél
domu táhne řada dalších klecí, okolo vchodu až de facto do středu zoo -
kočkodani zelení, karakali, servali a na konci menší klec tan a velemyší.
Naproti, tedy vlevo od vchodu je ještě dvojvoliéra rysů, pak následuje
dětské hřiště a za rohem domu tři voliéry bažantů a andulek. Z druhé
strany budovy jsou opět kočkodani a také surikaty a před nimi menší
plácek s občerstvením. V zadu jsou ještě stáje koní a na odchodu z
"náměstíčka" vpravo giboní voliéra. Následují expozice ze zadní strany
přilepené k objektu stájí, což je řada klecí drápkatých opic (tamaríni,
kosmani) a malp. Naproti nim je větší výběh koz, coby dětská zoo a úplně
na začátku této uličky jsou proti sobě dva malé prosklené výběhy mangust
liščích a mangust žíhaných, které prostor obývají společně s dikobrazy.
Odsud doprava najdeme alpaky, ovce ouessnatské, klokany Bennettovy a
také dva samce nyal nížinných. Poslední ulička je opět vpravo odsud, za
dětským hřištěm a stojí zde tři klece - jedna s pumou, dvě s irbisy.
Zvířat opravdu hodně.
Co se týče chovných
zařízení a vlastně obecně areálu, je to takové dvojaké... Na jedné
straně nové, čisté, upravené a vlastně svým způsobem luxusní, zbudované
z kvalitních materiálů. Na straně druhé naprosto bez jakéhokoli nápadu,
bez nějaké expoziční vychytávky a zejména titěrně malé. Naprostá většina
výběhů či voliér je chovatelsky podměrečná. Pochopitelně jsem tady klece
neměřil, ale už pouhým okem kočkodani nemají 25 m2 (+ 10 m2 uvnitř),
dokonce nemají asi ani polovinu, u gibonů to také asi nedá 25 m2 na max.
4 zvířata (+ 8 m2 na každý další kus) a stejně tak minimální délka
výběhu 8 m, pokud tady bude, tak hodně o prsa. Surikaty nemají 12 m2 na
pár, mangusty 8 resp. 12 m2 na pár (+ 1 resp. 2 m2 na každé další
zvíře)... A tak by se dalo pokračovat - karakali nebo servali by měli
mít 15 m2 na pár, pumy nebo irbisy minimálně 30 m2 a k tomu box pro
oddělení samice s mláďaty. Nemá smysl vyjmenovávat další zvířata, jediní
kteří tady mají prostorový luxus, jsou kromě zmíněného skotu, nosáli,
mývali a bažanti (čili všechna "bezcenná" zvířata). U nás jsou ovšem
minimální rozměry chovných zařízení bohužel jen doporučením Ústřední
komise pro ochranu zvířat, nejsou závazné. Zatím.
Když tu "dvojakost"
trochu rozvedu, pak na jedné straně stojí luxusní oplocení areálu z
betonových dílců s rastrem kamenné stěny, chodníčky ze zámkové dlažby,
solidní dětské hřiště, klece a voliéry z masivních hoblovaných
lakovaných hranolů a výborného, drahého pletiva, všechny na základech
nebo podezdívce opatřené dokonce fasádou. Na oko opravdu luxusní
provedení. Na straně druhé je však, kromě malých rozměrů, klasický
klecový chov (40 let nemoderní), žlutá (byť luxusní) fasáda domů tvořící
zadní stěny voliér, okna (domu) v každé voliéře, zcela standardní
(obyčejné) tvary expozic, žádný nápad, žádná "přidaná hodnota" nebo
nějaké zatraktivnění expozic. Ale jsou zde ještě další dva velké
problémy (tedy krom těch malých prostorů)... Celý areál je na rovině, v
otevřeném prostoru bez stromů, pro zoo naprosto nevhodný - není tady
žádný stín! Řeší se to sice stahovacími markýzami nebo trojúhelníkovými
plachtami, ale to tak nějak spíše odpovídá té dvojakosti, než aby to
bylo scela dostatečné - na jedné straně nepochybná snaha, luxusní a
drahé řešení, jenže pro zoo ne zrovna estetické a hlavně nedostatečně
účinné (strom ochlazuje vzduch výrazně více než stín plachty, která se
sama rozpálí). A v takových podmínkách se chovají himálajská zvířata
jako sněžní levharti. Ti jsou tady vůbec navíc, tady není nic, co by
mělo nějak směřovat k jejich chovu. V kleci jen hromádky kamení na
miniaturní boudičce z betonových bloků (velikostně tak akorát na jedno
zvíře), žádný svah, natož skála... O horku a miniprostoru ani nemluvím.
Irbis potřebuje alespoň chládek a sucho, to tady nikdy mít nebude - na
jaře a na podzim vyleze z boudičky přímo do mokrého výběhu a vzhledem k
tomu, že je na dně hlína a štěpka, bude se tady držet vlhkost dlouho.
Tím druhým velmi
zásadním problémem je velmi nízká míra bezpečnosti. V naprosté většině
není žádný nebo téměř žádný distanc mezi klecí a návštěvníkem. To je
pochopitelně nebezpečné pro obě strany. Lidé jsou nepoučitelní, i přes
zákaz budou zvířata krmit. A o zranění lidí zvířaty asi netřeba hovořit.
Vlastně neustále tady vidíte, jak někdo strká ruce skrz pletivo. A
kupodivu nejen děti. Stále vedle mě dospělá ženská snad se všemi prsty v
kleci malp a láskyplně k ní volala "poť še še mnou poňuchňat...". No
myslím, že i ta malá malpa by paní uměla ukázat, jak se umí "ňuchňat"...
Ale lidi strkají ruce, dokonce vzhledem k větším okům v pletivu, celé
dlaně i ke gibonům! Co umí gibon, to jsem už viděl... Myslím, že tohle
může fungovat jen do prvního průšvihu. Jen si neumím moc dobře
představit, jak se tady pak bude bezpečnost řešit, protože u mnohých
klecí není místo na jakékoli zábrany. Kdyby třeba u malp přibylo
zábradlí, už nezbyde prostor na uličku.
Když to celé hodně
zobecním, jsem si jist, že laik tady bude naprosto nadšený (pokud mu
tedy opice neukousne prsty), ale ty ostatní ledacos překvapí. Mě napadla
velmi rychle paralela se Zoo Bělehrad. To je jedna ze dvou
nejvýznamnějších srbských zoo. Je tady neuvěřitelné množství zvířat,
včetně velkých druhů (např. sloni, hroši...), jenže jen 7 ha. Celý svět
ji za to kritizuje a neuznává jako zoo. Chybí z toho důvodu ve většině
(ne-li ve všech) odborných seznamech zoologických zahrad. Je tady tak
málo místa, že jsou návštěvníci také bezprostředně u expozic (bez
zábradlí). Jenže i srovnání Bítovan s Bělehradem hovoří jasně ve
prospěch Srbska. Výběhy nejsou největší, ale větší než v Bítovanech
(tedy alespoň ty nové, což už je asi většina). Pavilony nejsou tak
luxusní a velké jako na západě, ale v Bítovanech chybí zcela. Prostory
mezi expozicemi jsou malé, ale pořád je řeč přinejmenším o "silnici" a
nikoli o uličce, jako v Exotice. Návštěvníci se sice dostávají až k
pletivu výběhů, ale u většiny nebezpečných zvířat (třeba tygři), je z
vnitřní strany elektrický ohradník.
Nemá smysl to dále
rozebírat, Bítovany rozhodně nejsou odfláklé, jako mnoho našich mini
zoo, ale nezkušenost s expozičním chovem je naprosto zřejmá. Přece jen
hobby chov je něco jiného. Nebude trvat dlouho a mnohé se tady bude
muset asi změnit (třeba kvůli žádosti o licenci). Přinejmenším z
hlediska bezpečnosti, ale rozhodně by chtělo zauvažovat i nad množstvím
zvířat a druhovou skladbou. Nebrat každé zvíře, které je k mání, ale
vybírat to, co je vhodné do těchto prostor. A při nejmenším na zvážení
je samozřejmě velikostí klecí. Zatím jsou rozměry jen doporučené, jenže
kdyby se situace vyvíjela podobně jako v Německu (závaznost a opakované
zpřísňování podmínek = zvětšování minimálních prostor), bude tato zoo na
zavření. To se týká sice i mnohých dalších, ale Bítovan by byla škoda -
je to rozhodně jiný level než drtivá většina českých minizoo, snaha a
chuť a dokonce chuť investovat tady evidentně nechybí.
Autor: Roman HYNEK (2020)
|
|