|
Článek popisuje rannou historii Brněnské zoo a navazuje na první část -
na
Historii Zookoutku v Tyršově sadu, který předcházel samotné zoo...
Poválečná obnova
Zbylí členové
rozprášeného Spolku pro založení zoo se sešli 15, listopadu 1945 a
sestavili nový výbor, do jehož čela zvolili opět dr. Brázdu, jeho
zástupcem se stal emeritní vládní rada Hejný. Pak se usnesli, že nahlásí
městskému národnímu výboru škodu, která spolku vznikla v důsledku
válečných událostí, a požádají o stavební materiál z ruin a z majetku
„zabaveného po Němcích", jakož i o přidělení místa pro zoologickou
zahradu.
Místo pro velkou zoo
Mohlo by se zdát, že se
spolek opět probudil k životu, ale nebylo tomu tak, členů valné ubylo.
Pouze Bujnoch s kolegou Václavem Olšaníkem obcházeli brněnské okolí a
hledali vhodné místo pro zoo. Učinili dokonce pokus o opětovné získání
Tyršova sadu, ten však selhal pro nezájem bývalých členů spolku. Bujnoch
pak po Olšaníkově naléhání navštěvoval zahradní a lesní správu města,
ale místo pro zoo se stále nenacházelo. Při obšírných rozhovorech jej
konečně jeden pracovník správy upozornil na bývalou střelnici v
Pisárkách, zabavenou jako bývalý majetek odsunutých brněnských Němců.
Jenže zvítězil nárok armády a zoologické zahradě byl určen náhradní
prostor v nedalekém cípu lesa, podél cesty k restauraci Myslivna. Tato
varianta ale znovu narazila na odpor lesní správy. Dalším návrhem bylo
místo u silnice stoupající od restaurace Na Střelnici v Pisárkách směrem
na Nový Lískovec. Prostorem procházela cesta spojující zmiňovanou
střelnici se silnicí do Lískovce a v případě zřízení zoo by musela být
zrušena. To však vojáci odmítli.
Při dalším hledání spolek
zaměřil pozornost na výstaviště. Vhodná se jevila stráň za řekou. Žádost
podaná Výstavní společnosti však zanikla v zapomnění. Při další návštěvě
na zahradní správě města se jako možné místo pro vznik zoo ukázal
vyvlastněný bývalý zámek s parkem v Medlánkách, který měl být předán
veřejnosti. Bujnoch s Olšaníkem absolvovali dlouhotrvající, ale
bezvýsledná jednání s úřady, až se nakonec dozvěděli, že krajský národní
výbor uvažuje o tom, že na Mniší hoře v Bystrci u Brna zřídí botanickou
a zoologickou zahradu.
Na obzoru Mniší hora
Výbor spolku byl o úmyslu
kraje informován na schůzi 21. ledna 1950. Předseda dr. Brázda oznámil,
že spolek byl pověřen vypracováním projektu zoo i s odhadem nákladů.
Schůze vytyčila hlavní zásady prvních kroků budování nové zoo, totiž
„aby ještě toho roku byla v zahradě umístěna veškerá zajímavá lesní
zvěř, daňci, srnčí, jeleni, lišky, stříbrné lišky, divoký vepř apod. Aby
z hradu Bítova byly převzaty klece a bylo jich pro první počátek použito
pro menší dravce. Toto zatímní osazení by doplnily opice, ušlechtilí
bažanti a domácí a cizokrajní ptáci. Budování zoo by bylo opřeno o zájem
veřejnosti, byly by získávány zkušenosti s chovem a zdravotní péčí o
zvířata". Schůze zvolila tři komise: pro zjištění polohových podmínek,
stálou odbornou a organizačně technickou. Komise však nemohly začít
pracovat, protože Mniší hora byla přidělena přírodovědecké fakultě a zoo
měla být budována jako jednotný celek s botanickou zahradou. (Brněnský
tisk už v roce 1949 informoval, že při budování botanické zahrady na
Mniší hoře vznikl miniaturní zoologický koutek s želvami, jezevci a
ježky a že se má stát základem velké zoo, která zůstane součástí
přírodního parku botanické zahrady.)
Sloučení zoo s botanickou
zahradou se Spolku pro založení zoo jevilo sporné. Správa nově založené
zoologické zahrady, již byli pověřeni tři placení zaměstnanci, zavrhla
snahy o zřizování provizorií, a tím i odmítla závěry schůze spolku z 28.
ledna 1950. Odmítala i další zvenčí přicházející návrhy na způsob
provádění prací na Mniší hoře a Spolek pro zřízení zoo i s jeho
zájmovými skupinami chápala jako nežádoucí konkurenční živel. Bylo to
pochopitelné hlavně proto, že správa zoo, jejíž profesionální úsilí
honorovalo ministerstvo informací, se cítila odpovědná jen svému
zaměstnavateli.
První práce na
terénních úpravách Mniší hory začaly 1. června 1950 a budování zoo bylo
spojeno s potížemi při shánění stavebních hmot a stálých pracovních sil.
Než se stala skalnatá stráň porostlá listnatým lesem vhodná pro zřízení
zoo, musely se při budování cest a teras přemístit tisíce krychlových
metrů půdy. Veškeré práce prováděl kolektiv maximálně osmi pracovníků,
například v létě 1951 byl na Mniší hoře zaměstnán zedník, kovář-svářeč,
truhlář, údržbář a několik pomocníků. Na budování se ovšem podíleli i
brigádníci. Ve svažitém terénu se dobře uplatnili koně a dokonce i osli,
které zoo chovala v již dohotovených ohradách kopytníků. V malých
vozících osli vozili písek na stavbu cest.
Spolek pro zřízení
zoo nemohl uplatnit své zkušenosti a omezil se na pořádání přednáškových
večerů. Například jednu z přednášek v bývalém Paláci šlechtičen na
Kobližné ulici č. 1, kde měl spolek pronajatou místnost, měl v roce 1951
spisovatel Jaromír Tomeček. Hovořil na téma Život ve vodě a u vody a na
závěr promítl film o lovu karpatských medvědů. Přednášky pořádané
spolkem bývaly vždy doprovázeny projekcí přírodovědného filmu a hojně
navštěvovány, jejich posláním bylo popularizovat zoologickou zahradu a
informovat o postupu prací na Mniší hoře.
Veškerou spolkovou
činnost československý politický režim v roce 1951 zakázal, neboť
zákonem č. 69/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních
zrušil zákon o spolčovacím právu. Spolky se mohly přeměnit v samostatné
organizace nebo se do organizací s příbuzným zaměřením včlenit. Spolek
pro zřízení zoo sevdubnu1952 zapojil do tzv. lidové organizace
zoologické zahrady pod názvem Zoologický kroužek při zoologické zahradě
v Bystrci u Brna. Kromě přednáškových večerů, v jejichž pořádání
pokračoval, rozšířil činnost o dozorčí službu na Mniší hoře během dnů
pracovního klidu.
V závěru stati Bujnoch
píše, že na Mniší hoře vyrostlo mnoho úhledných objektů a že otevření
zoo se očekává v červnu 1953. Lituje ale, že zatím bylo málo pamatováno
na exotická zvířata, která byla vždy nejvétším lákadlem. Věří však, že
veřejnost počáteční potíže pochopí a na zajímavější exponáty si trpělivě
počká.
Nová zoologická zahrada
na Mniší hoře byla slavnostně otevřena v neděli 30. srpna 1953. Podle
komentáře otištěného toho dne v deníku Lidová demokracie hlavní
organizátor prací, předseda Družstva pro zřízení zoo Ing. arch. Otto
Eisler, buduje úplně nový typ zoologické zahrady. Prostorné klece v
různé úpravě nejsou umístěny vedle sebe jako ve zvěřincích, ale v
různých částech parku, přizpůsobených původnímu prostředí zvířat. Zoo
chce totiž ukázat především faunu mírného pásma Euroasie. Ze zvířat,
která jsou již na Mniší hoře k vidění, komentář uvádí především tři
medvědy mývaly, rosomáka, rysa, divoké kočky, dikobrazy z Kavkazu,
vzácné pižmové kachny, dravce (káně, jestřáby) a sovy - puštíka
obecného, sovu pálenou, kalouse ušatého a výra velkého. Připomíná též,
že zoo připravuje dětský koutek s hřištěm a jízdárnou.
Zdroj: mimořádné vydání magazínu "Zoo report" Zoo Brno (2013)
|
|