Stručně o zoo

Zoo Na Hrádečku


	Stručně o zoo
	V Zooparku Na Hrádečku jsem byl prvně když ještě neexistoval (2011). Ačkoli zde majitelé chovali spoustu zvířat již od roku 2007, zoopark jako takový byl na samém počátku svého zrodu. Pár výběhů sice již stálo, ale budování zoo tehdy ještě ani nezačalo. Teprve byl vymyšlen název a připravovalo se položení základního kamene. Tehdejší stav soukromého zařízení okolo rodinného domku se rozhodně nedá srovnat se současným regulérním a oficiálním (tedy licencovaným) zooparkem, přesto, nebo spíše právě proto, zde ponechám i původní text - popis z roku 2011... Rodící se zoo (2011) Nedaleko Jindřichova Hradce na konci malé vísky Horní Pěna se zvolna rodí nová soukromá zoo. Zatím je de facto stále ještě na svém začátku - ve fázi budování. Hotových je zatím jen několik výběhů kopytníků a pštrosů. V solidním stavu jsou sice i expozice drápkatých opiček a terária, ovšem to vše v rodinném domě majitelů, čili nelze předpokládat, že by do budoucna sloužily návštěvníkům. Mnohem pravděpodobněji budou muset být expoziční terária i vitríny drápkatých opiček teprve vybudovány. Zhotoveny budou muset být kromě expozic a chovných zařízení také mnohé další záležitosti - vstupem počínaje, přes návštěvnické cesty, odpočívadla, dětské hřiště až po sociální zařízení, nějaké občerstvení nebo podobně. A to nemluvím o prostorách ryze pracovních... karanténa, kuchyně, sklady, eventuelně šatna zaměstnanců atd. Ačkoli je zoo zoo teprve na svém začátku nebo přesněji řečeno ještě před ním, již nyní je zde okolo 100 druhů zvířat!!! Ve výbězích se prohání koně, osli, lamy, skotský skot náhorní, kozy, ovce, prasata, klokani Bennettovy, pštrosi, nandu, emu... Po zahradě volně pobíhá srnec. V klecích a voliérách jsou nosálové, výrečci, kalousi, sovy pálené, puštíci, ararauny... Alespoň prozatím celé spodní patro vily zabírají také zvířata, vlastně přízemí patří jen a jen zvířatům. Svůj domov zde mají kočky rybářské, kosmani zakrslí, bělovousí a běločelí, tamaríni pinčí, sedlatí, bělohubí a žlutorucí, maki trpasličí a především bezpočet terarijních zvířat - několik druhů anolisů, felsum, agam, trnoještěrů, gekonů, varanů, chameleonů, leguáni, bazilišci, lepoještěři, kajmánek trpasličí, krokodýl čelnatý, psohlavci, několik druhů krajt, želvy ostruhaté a hvězdnaté, emydury (dlouhokrčky) červenobřiché, několik druhů žab (létavky, listovnice, rákosničky, pralesničky, drsnokožky, rosničky, parosničky, pipy, ropušky...) a několik pavouků. Slušná kolekce zvířat, navíc velmi rozmanitá - od každého něco. Návštěvníci se mají na co těšit, jen si nejsem úplně jist zda je možné stihnout předpokládaný termín otevření - přibližně rok 2013. Řekl bych, že se vše výrazně zpomalí již v začátku a to na úřadech, první brzdou bude zřejmě ten pozemkový..., ale další problémy a komplikace mohou nastat s "nenápadnými" záležitostmi jako je kupříkladu parkoviště atd. Snad úřady majitelé této budoucí zoo neodradí, v plánu mají i získání zoo licence z MŽP, coby regulérní zoo. Zaběhlý zoopark (2019) Jak vyplývá z úvodu, již v roce 2011, byla paní majitelka rozhodnutá vybudovat menší, ale plnohodnotnou zoo, která obdrží licenci MŽP. Říkala, že plánuje tak rok 2013. Nevěřil jsem, že se to dá stihnout. Tehdy tady skoro nic nestálo - pár výběhů a klecí na louce a bezprostředně kolem domu a terária a vitríny přímo v přízemí objektu. Sice mnoho zvířat, ale hlavně těch drobných a především žádná infrastruktura. S trochou nadsázky se dá říci, že to bylo stádium "louka". Chyběla nejen chovná zařízení, ale i cesty, sociální zařízení pro návštěvníky, občerstvení, vstup a vlastně i možnost příjezdu a parkoviště. A právě to mi přišlo mi jako velmi zásadní problém. Obec je maličká, cesta k domu na jedno auto a parkování naprosto bez šance. Bylo předem jasné, že řešení je sice možné, ale bude nesmírně složité a hlavně nákladné... Tedy ne že by zbytek nebyl.. Licence v roce 2013 sice nebyla, nicméně zoopark se skutečně otevřel, i když jen neoficiálně v podobě občasných organizovaných komentovaných prohlídek. A hned v dalším roce se brány nového zooparku otevřely i oficiálně a v klasickém návštěvnickém režimu. O další dva roky později, tedy 2016, Zoopark Na Hrádečku získal i avizovanou licenci MŽP. Kdo ví, jak to tady vypadalo řádově v tom roce 2011, dá mi za pravdu, že je to skutečně neuvěřitelné... Téměř z ničeho vybudovat zoo jak vypadá v současnosti a za tak krátkou dobu...! Píšu z ničeho a předtím jsem psal, že přece jen něco tady bylo... Ano, ale to co bylo, už není nebo je úplně jiné, protože to zkrátka do celkového konceptu zoo nezapadalo, nebo to stálo na nevhodném místě (s ohledem na cesty atp.). Tady nezůstal kámen na kameni, takže opravdu téměř z ničeho. Příjezdová cesta i parkoviště vznikly doslova na zelené louce - na druhé straně od domu, tedy mezi Horní a Dolní Pěnou. Cesta je to sice uzoučká, klikatá a do kopce, ale je asfaltová a kvalitní a evidentně byla volena tak, aby kvůli ní nemuselo být pokáceno množství stromů. Pro malou zoo tohoto typu je, myslím, dostatečná. Tady byl pochopitelně vybudován i vchod. Kousek za ním je vlevo příkopem hrazený výběh velbloudů (podle mě jeden z nejhezčích výběhů v celém zooparku) a vpravo domácí kopytníci. Následují menší zděné výběhy surikat a za nimi voliéra papoušků. Pak už je jakési pomyslné centrum zoo. V prostoru před domem je veškerý nejpodstatnější návštěvnický servis, tedy solidní občerstvení a velmi dobré sociální zařízení, ale i dětské hřiště. Okolo jsou výběhy želv, při kraji voliéry a v domě terárium a vitríny drápkatých opiček. Tomu a potažmo návštěvníkům, rodina obětovala celé přízemí domu. Následují klokani, emu a pštrosi a na odbočce do horní části dikobrazi a velmi prostorné výběhy hyen a lvů s pavilonkem a vyhlídkou po obou stranách cesty i nad ní. Cesta dál je pro návštěvníky zatím uzavřena, protože pokračuje do zatím nehotové části, je tedy třeba vrátit e zpět okolo pštrosů, kde stojí velké voliéry lemurů, makaků a gueréz. Odsud se dá jít směru dolů okolo patagonských mar zpět k surikatám, nebo vlevo do lesní části. Ve stínu stromů stojí několik voliér s krkavci, sovami apod. menší výběhy nosálů a mývalů a větší s pumami a vlky. Vedle, již na louce, je skotský náhorní skot a za rohem velký výběh rysů. Tím se dostáváme opět k velbloudům a k východu. Celkově mě po osmi letech Zoopark velmi překvapil, nečekal jsem až takovou proměnu, že se toho, za tak krátkou dobu, stihne tolik... Samozřejmě, jsou věci, které se nebudou líbit každému - kdo chce psa bít, hůl si najde..., přesto jsou expozice vesměs návštěvnicky přívětivé a zároveň chovatelsky vhodné a funkční. Netvrdím, že jde o nejhezčí soukromou zoo u nás, ani bych to nechtěl soudit, protože každý máme jiný vkus, ale z mého pohledu je to obecně nejprofesionálněji fungující soukromá zoo u nás a jediná, kde je na první pohled zřejmé, že vlastníkem je člověk z oboru, který si prošel velkou zoo a přesně ví, jak to má být. Platí to obecně, ale vlastně skoro po všech stránkách... Množství a kvalifikace personálu, pracovní podmínky a přístupu k zaměstnancům, administrativa, kvalita a typ návštěvnického servisu, "vnější prezentace", výběhy a voliéry, coby expozice i coby chovná zařízení atd. Vím, že se to mnohým (zvláště ostatním soukromým zoo) nebude asi líbit, ale je to tak, nebo to tak na mě alespoň působí. Ta zoo je v něčem trochu jiná. Některé další mají sice i honosnější nebo i mnohem honosnější expozice a třeba nejednu, jenže ona honosnost expozice ještě nemusí jít (a často nejde) ruku v ruce s chovnými podmínkami pro zvířata a chovatelskými potřebami - občas je honosnost a okázalost zbytečně nadřazena nad potřeby zvířat, resp. jejich chovu. Těžko definovat v čem přesně je ta odlišnost, ale řekl bych že je to soubor mnoha méně, či více podstatných věcí - včetně obrovské spousty drobností a detailů, které se rozhodně neřeší všude. Příkladem budiž třeba obyčejná drbátka - hloupost, kterou mají Na Hrádečku i kozy, zatímco jinde ji nedopřejí ani zebrám, buvolům nebo dalším zvířatům, pro která by to bylo mnohem podstatnější. Nebo zmíněný výběh velbloudů hrazený mělkým příkopem... každý ze zoo ví, že velbloud nepřekročí ani malý a mělký příkop, přesto jsou velbloudi ve většině soukromých zoo v masivních ohradách nebo za spletí elektrických ohradníků. A tak by se dalo pokračovat... Mnoho věcí, které má člověk z oboru automaticky v hlavě, ale které většinou zedníka, instalatéra, zámečníka atd. nenapadnou... V tom je ten špatně definovatelný rozdíl. Autor: Roman HYNEK (2019)