|
50.
léta – počátky v Ostravě – Kunčičkách
Historie vzniku ostravské zoologické zahrady je úzce spjata s
aktivitami horníků dolů Zárubek a Alexander při budování tzv. Hornického
sadu v Ostravě - Kunčičkách. Sad začal vznikat v r. 1948 na
šestihektarovém pozemku poblíž dolu Alexander. Formou brigádnické
činnosti se na tom podílela i ostravská veřejnost včetně školní mládeže.
Vzniklý přírodní park sloužil k rekreaci. Jeho součástí bylo
např. přírodní jeviště, taneční parket, dětské brouzdaliště i
pískoviště. V areálu dokonce byly i dva tenisové kurty, hřiště na
volejbal a basketbal.
Na podnět Bohumila Vítka bylo v roce 1949 rozhodnuto zřídit
ve vznikajícím parku i tzv. zoo - zahradu. K prvním chovancům patřil
jeden srnec, dvě srny a pět bažantů. K nim brzy přibyli pávi a po
dokončení voliéry i další ptáci.
Oficiálním datem vzniku ostravské zoo se stal 26. říjen 1951,
kdy byla schválena její první zřizovací listina. V roce 1952 pracovalo v
zoo 6 zaměstnanců. V roce 1953 byl Bohumil Vítek pověřen řízením nově
vzniklé zoo.
Zoo se v době svého vzniku potýkala s těžkými problémy
poválečného období, mimo jiné s katastrofálním nedostatkem stavebního
materiálu. Stavební materiál často pocházel z demolic, zoo se obracela k
podnikům ostravského kraje s prosbou o pomoc materiálem či výrobky. O
skromných podmínkách svědčí i fakt, že správa zoo byla umístěna v
místnosti 3x5 m přímo v objektu stájí.
Obdobné problémy jako s výstavbou řešila kunčická zoo i při
chovu zvířat. Velké problémy byly mimo jiné při zajišťování krmiv. V
zachovaných písemnostech se uvádí, že opakovaně chyběla krmiva jako
slunečnice, proso, ptačí zob a další Při jejich zajišťování několikrát
pomohla bratislavská zoo. Nedostatečné byly i možnosti kvalitního
uskladnění krmiv. Uvádí se, že v roce 1955 to byla pouze malá lednička
na uskladnění masa, jehož měsíční spotřeba v té době činila 600 kg.
Nejcennějším zvířetem kunčické zoo byl samec slona indického
Pepík, kterého zoo získala v roce 1956 ze Zoo Praha. Pepík byl do
Československa dovezen jako osmiměsíční slůně jako dar vietnamské vlády.
Slon, který zažil jak provizorní dřevěnou ubikaci v Kunčičkách i nový
pavilon slona z roku 1962 v ostravské Stromovce, uhynul v roce 1964
následkem pádu do příkopu.
60. léta – stěhování a výstavba nové zoo ve Slezské Ostravě
Již při založení zoologické zahrady v Kunčičkách se hledala
nová lokalita pro výstavbu nové zoo. Kromě areálu Velkého ostravského
lesa, tedy Stromovky ve Slezské Ostravě, byl ve hře také Bělský les na
jižním městě, Radvanice a Vřesina. Pro výběr lokality ve Stromovce
hovořil např. členitý terén, rozmanitý lesní porost nebo dostatek
povrchové vody. S výstavbou nové zoologické zahrady se začalo v roce
1956.
V únoru 1960 probíhalo stěhování zvířat z Kunčiček. Zvířata
byla umístěna do provizorních dřevěných staveb a klecí převezených z
Kunčiček, tedy do podmínek, které si dnes dovedeme jen těžko představit.
Zoologická zahrada byla pro veřejnost otevřena 1. 5. 1960 a
nutno dodat, že v té době byla v podstatě jedním velkým staveništěm. S
příchodem zimy byla teplomilná zvířata přestěhována do rychle
dokončeného objektu vytápěného skladu v hospodářské části a zoo byla pro
veřejnost až do dubna následujícího roku uzavřena.
Podobně jako tomu bylo předtím v Kunčičkách, i ve Stromovce
byla značná část výstavby a dalších prací zpočátku prováděna svépomocí a
brigádnickou činností občanů, školní mládeže a místních podniků. Bez
jejich pomoci by nová zoologická zahrada v Ostravě mohla jen těžko
vzniknout.
Výstavba pokračovala v roce 1963 velice pomalu, v rámci akce
Z pracovali v zoo především horničtí důchodci a brigádníci bez odborné
kvalifikace. Důchodci tvořili rovněž polovinu z 58 stálých zaměstnanců.
Zoo neměla dostatek finančních prostředků na zaplacení pracovníků v
produktivním věku.
Postupně byl dotvořen základní návštěvnický okruh, tak jak
jej známe dnes a byla vybudována základní infrastruktura potřebná pro
fungování zoo (zejména zookuchyně, centrální seník apod.). V této etapě
také vznikla většina hlavních expozic a pavilonů, zejména expozice
medvědů, pavilon opic, pavilon šelem a „starý“ pavilon slonů. S výjimkou
expozice medvědů slouží v různě pozměněné podobě tyto pavilony dodnes.
V 60. letech se kolekce zvířat rozrostla o některé výrazné
druhy. V zoo se tak objevil lední medvěd, sajgy tatarské, aligátoři
severoameričtí, plameňáci nebo první lidoopi - šimpanzi “Lumba”, “Ňumba”
a “Peggy”.
Transportem desetiletí byl dovoz slona afrického “Petra” z
pražské zoo v roce 1965. Dle článku z tehdejšího tisku byl jeho příchod
do zoologické zahrady v Ostravě důsledkem nevyhovujících prostor pro
chov dospělého slona v pražské zoologické zahradě. Zoo Ostrava byla
vybrána jako jediná, která tehdy splňovala alespoň minimální požadavky
bezkontaktního chovu mohutného a agresivního sloního samce. I tento
slon pobýval v ostravské zoo poměrně krátce, v roce 1968 náhle podlehl
infarktu myokardu.
Z konce 60 let pocházejí transporty dalších zvířecích
osobností, jež se nesmazatelně zapsaly do historie ostravské zoo. V roce
1967 byla dovezena samice slona indického “Soňa”, která v Ostravě žila
až do roku 1991. O dva měsíce později pak sedmiletá samice hrocha
obojživelného “Róza”. V červenci 1968 byl na hraničním přechodu Rozvadov
převzat od pracovníků Zoo Köln roční sameček hrocha obojživelného
“Honza”, který jako jediný z uvedených zvířat žije v ostravské zoo
dosud.
70. léta – vstup do první ligy
Sedmdesátá léta byla v ostravské zoo obdobím intenzivní
investiční výstavby. Podstatně se zlepšily služby návštěvníkům, zejména
po otevření nového parkoviště a samoobslužné restaurace. V zázemí zoo
byla vybudována multifunkční budova sloužící jako odchovna mláďat,
krmných zvířat a zimoviště ptáků. Dokončen byl i objekt karantény a
veterinární ošetřovny a byla zrekonstruována zookuchyně.
V roce 1975 byl pro veřejnost otevřen pavilon hrochů. Hroši
se tak přestěhovali z prostor, který později sloužil pro chov tapírů a
kapybar a v němž je nyní umístěna noční expozice. Ze sedmdesátých let
pochází také původní dětská zoo a expozice pro gibony na rybníku u
dnešního výběhu slonů. Dnes slouží pro chov lemurů.
V dolní části zahrady byly postaveny dva prostorné příkopové
výběhy jako základ budoucí expozice afrických kopytníků. Tyto výběhy
sloužily několik let pro chov lam, velbloudů, kulanů nebo poníků.
Expozice afrických zvířat byla dostavěna až v osmdesátých letech stejně
jako další rozestavěné stavby ze sedmdesátých let - pavilon vodních
ptáků, malých šelem a výukové středisko.
70. léta jsou ve znamení chovatelské profilace zoo a
výrazného zkvalitnění skladby chovaných zvířat. I za cenu dočasného
poklesu počtu zvířat bylo započato s chovem skutečných chovatelských
„špeků“. V ostravské zoo se tak poprvé objevili nosorožci tuponosí,
jeleni milu, jeleni lyrorozí, zebry Grévyho, kočkodani Dianini, levharti
mandžuští, kulani, tapíři čabrakoví, tygři sumaterští a další. Nutno
dodat, že se však již nejednalo o jednotlivá, přestárlá či jinak
chovatelský nevhodná zvířata, ale mnohdy o perspektivní chovné páry či
skupiny. Protože se u řady nových druhů postupně dařilo i s jejich
odchovy, lze toto období bez nadsázky označit za chovatelský zlatý věk
ostravské zoo, ze kterého zoo těžila i v následující dekádě a který ji
zařadil mezi nejlepší zařízení svého druhu v rámci tehdejšího
Československa.
Rok 1972 byl rokem nejrozsáhlejšího dovozu zvířat z
tehdejšího SSSR. Byl importován pár mláďat medvěda ledního “Fram” a “Vega”,
trio losů a trio velbloudů dvouhrbých. Medvědice “Vega” se dožila
úctyhodných 34 let, a když v roce 2006 uhynula, vedení ostravské zoo se
vzhledem k prostorovým podmínkám výběhu medvědů rozhodlo chov ledních
medvědů dále neobnovovat.
V roce 1974 dorazil do zoo další mimořádně cenný transport -
nosorožci tuponosí “Natal” a “Dinah” pocházející z Jihoafrické
republiky. Nosorožec “Natal” dnes žije v zoo ve Dvoře Králové, “Dinah”
uhynula v roce 2008. Oba nosorožci byli již od počátku chováni v
nevhodných podmínkách a i z tohoto důvodu se nikdy nerozmnožili.
Odchodem “Natala” do zoo ve Dvoře Králové v roce 2010 byl ukončen jejich
chov v ostravské zoologické zahradě.
80. léta – počátek stagnace
Zatímco v první polovině dekády jsou postupně dokončovány či
uváděny do provozu investice započaté ještě na konci let 70. (pavilon
vodních ptáků, výukové středisko, pavilon afrických zvířat), ke konci
80. let již jakákoliv investiční výstavba zcela ustává.
V chovatelské oblasti se již neobjevuje tolik nových druhů
jako v předchozí dekádě, přesto stojí za zmínku např. medvědi syrští,
binturongové či orangutan. Sameček orangutana „Bimbo“ se stal jedním z
nejpopulárnějších zvířat ostravské zoo osmdesátých a začátku
devadesátých let. „Bimbo“ žil v Ostravě od r. 1981 do r. 1993, kdy byl
na doporučení koordinátora přesunut do jiné zoologické zahrady.
Poprvé je v historii českých a slovenských zoologických
zahrad odchováno např. mládě plameňáka kubánského, levharta cejlonského,
bernešky havajské, rysa červeného nebo labutě trubače.
90. léta – doba útlumu ale i postupné stabilizace
Podobně jako tomu bylo ve všech ostatních českých zoo, také
ostravská zoologická zahrada procházela v první polovině devadesátých
let obdobím nestability a oprávněných obav o svou další budoucnost.
Téměř zcela ustala jakákoliv investiční činnost a změny se dotkly i
druhové skladby zvířat. Dochází k postupnému úbytku velkých druhů savců
(ukončen byl např. chov velkých turů či slonů).
Situace se začíná stabilizovat ve druhé polovině 90. let, kdy
se objevují i první menší investice – nové voliéry dravých ptáků (1997),
nová expozice rysů a voliéry papoušků a handicapovaných ptáků (vše
1998), nových seníků se dočkali jeleni (1999).
Z nových druhů zmiňme rysy kanadské nebo siky vietnamské.
Dochází k výraznému rozšíření chovu papoušků a vrubozobých ptáků.
Důkazem navracející se stabilizace a pomalého vzestupu ostravské zoo
bylo její přijetí do prestižní Evropské asociace zoologických zahrad a
akvárií (EAZA) v roce 1996.
Milénium – čas nového rozvoje
Stejně jako ve druhé polovině devadesátých let, pokračovala i
v prvních letech nového tisíciletí výstavba expozic menšího rozsahu. V
roce 2000 to byl nový výběh pro lvy a zimoviště plameňáků.
Za zlomovou událost, která udělala definitivní tečku za další
stagnací ostravské zoo, lze považovat výstavbu a otevření nového a
moderního pavilonu slonů (2004). Současně byla v tomto roce ostravská
zoo přijata do Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA).
Zejména díky finanční podpoře a přízni zřizovatele zoo
statutárního města Ostrava byly postupně dokončeny a zpřístupněny nové
expozice pro poníky a osly, voliéra pro supy bělohlavé, voliéry ptáků
Tibetu a Číny, expozice jeřábů a pandy červené.
V roce 2005 byly dokončeny a zpřístupněny botanické stezky,
na něž navázala výstavba nových skleníků sloužících jako zázemí
botanického oddělení. Ostravská zoo se tak začíná profilovat nejen jako
zoologická, ale rovněž i botanická zahrada.
Vrcholem rozvoje první dekády nového milénia bylo dokončení a
otevření (2010) nového expozičního komplexu pro medvědy a hulmany
nazvaného Čitván a nové dětské zoo. Tolik potřebných investic se dočkalo
rovněž zázemí zoo. Byla provedena rozsáhlá plynofikace, postaveno
několik čističek odpadních vod včetně kanalizace a také modernizováno
chovatelské zázemí včetně zázemí pro ryby a plazy. Současně s výstavbou
nových objektů došlo k demolici některých starých a zcela nevyhovujících
staveb jakými byla např. letní restaurace, starý skleník nebo staré
voliéry ptáků u hlavní cesty.
V chovatelské oblasti došlo na jedné straně k postupnému
ukončení chovu některých velkých druhů savců (např. pumy, jaguáři, lední
medvědi, nosorožci), současně však došlo k výraznému rozšíření druhové
pestrosti o druhy v Ostravě dříve téměř nechované, jako jsou plazi,
ryby, obojživelníci a bezobratlí. Mezi největší chovatelské novinky
nového milénia lze vedle toho řadit lemury Sclaterovy, jeřáby sibiřské,
pardály obláčkové atd.
2011…… - další směřování
Za velké podpory statutárního města Ostrava má ostravská zoo
díky připravovaným projektům v následující dekádě našlápnuto k výrazné
změně své tváře, která ji posune opět na přední místo v rámci
zoologických zahrad v ČR.
Již na počátku tohoto období by se návštěvníci zoo měli
dočkat moderní restaurace s celoročním provozem spojené s výukovým sálem
a venkovním vodním světem, který vyroste zhruba na místě, kde stála
původní letní restaurace.
Přestavby se dočká také jeden z rybníků, který bude
mimo jiné sloužit jako průchozí ostrovní expozice s volně se mezi
návštěvníky pohybujícími lemury. Připravovaný nový vstupní areál by měl
nahradit ten stávající a výrazně zvýšit komfort návštěvníků. Vedle
samotných pokladen, nové zooprodejny a toalet bude zahrnovat také nové
zázemí pro správu zoo.
Dalším projektem je expozice pro tuleně a tučňáky, která by
měla nahradit starý betonový medvědinec v centrální části zoo. Možnost
pozorovat plavající tučňáky pod sklem jistě výrazně zvýší atraktivitu
této části zoo a snad i v očích návštěvníků plnohodnotně nahradí zde
dříve chované lední medvědy.
V ostravské zoo doposud nevyužitý způsob prezentace zvířat
nabídne návštěvníků asijské safari, které je plánováno na louce za
výběhem velbloudů. Nové expozice se dočkají také tygři, a to na doposud
nevyužívané ploše lesa na cestě od pavilonu afrických zvířat (plochou
zhruba desetkrát větší než je stávající výběh tygrů). Součástí komplexu,
bude rovněž velká průchozí voliéra vodních ptáků.
Nejnáročnějším z plánovaných projektů bude přestavba pavilonu
vodních ptáků na pavilon evoluce, který bude přednostně určen pro
skupinu šimpanzů a některých dalších druhů afrických primátů a bude
doplněn o řadu menších druhů zvířat.
Vedle těchto „velkých“ projektů bude zoo i nadále pokračovat
s celou řadou změn menšího rozsahu, jako jsou např. estetizace starších
pavilonů či budování menších expozic naší fauny v rámci botanických
stezek.
Zdroj: oficiální stránky
Zoo Ostrava (2011)
|
|