|
Zoo Seko je takové zařízení, že ani nevím kde dříve s popisem začít.
Kontroverze snad zcela ve všech ohledech. Předně Zoo provozuje velká
společnost Seko Aerospace, která, nejen v ČR, ale i v několika pobočkách
po světě vyrábí součástky do leteckých motorů a parních turbín do
elektráren. Netuším, co vede zrovna takovýto koncern k provozování zoo,
čili něčeho, k čemu nemá sebemenší předpoklad, ani odborný ani jiný,
nicméně je to skutečně tak. Pokud by vše fungovalo standardně, v souladu
s platnou legislativou a v rámci „dobrých mravů“, člověk by to nějak
přešel, jenže ono to má do standardu i k „dobrým mravům“ docela
daleko...
To nejméně škodlivé je
název, přestože je v rozporu s platným zákonem – žádné zařízení bez
licence MŽP nesmí užívat v názvu slovo „zoo“. Větší kontroverze je ovšem
zoo jako taková, způsob jak funguje... Než se k tomu ale dostanu,
pokusím se pro představu zoo krátce popsat...
Od vstupu z hlavní ulice
vede ulička ke vchodu. Již podél ní jsou ve výběhu pštrosi. Za vchodem
je budova stájí a naproti jeden obrovský společný výběh pro ovce, kozy,
alpaky a zebru. Mezi je betonový dvorek – plocha pro návštěvníky, které
od zvířat odděluje jen nízká bariéra z OSB desek. Ze stáje vykukuje
velbloud, který má výběh na druhou stranu (tedy směrem ze zoo – před
vchod) a u dřevěných sloupků je uvázán poník, osel a koza. Na konci
výběhu (tj. uvnitř) stojí mohutná železná klec se lvíčetem a tygřetem.
A teď zpět k těm
kontroverzím. Lidé se dostávají do bezprostředního kontaktu se zvířaty,
přičemž je mohou všechna krmit (dokonce je k tomu vybízejí oficiální
stránky). Na celou situaci mají zřejmě dohlížet zřízenci. V praxi jde o
dva mladé kluky, kteří stojí uvnitř výběhu, dělají kraviny a naprosto je
nezajímá, co se děje okolo zvířat nebo návštěvníků. Tím dochází k
situacím, nad kterými zůstává rozum stát. Zmíním dvě, které jsem viděl
na vlastní oči. Nedorostlé dítě stojící pod velbloudí hlavou, zády k
velbloudu a vzpínající k němu ruce, coby póza na fotku... Jasně velbloud
je domácí zvíře, ovšem jedním skousnutím schopné zabít dospělého chlapa.
V tomto případě je situace horší o to, že se okolo zcela neorganizovaně
potuluje mnoho lidí – laiků. Většina z nich je naditá krmením, které
velbloud cítí, ale nemůže získat, ačkoli by chtěl... To už je i druhý
případ, jen šlo o zebru. Přestože jsou zebry od lidí oddělené nizoučkou
zábranou, jsou ve velmi těsném kontaktu. Jakási paní krmila zebru mrkví,
a když si usmyslela, že to zebře stačí, hodila mrkev v sáčku do
sedačkového kočárku s dítětem, otočila se na druhou stranu a hladila
alpaku. V tu chvíli zebra zabořila svou obrovskou hlavu k dítěti do
kočáru (ve snaze získat mrkev). Kromě toho, že dítě začalo řvát jak na
lesy, se nic nestalo, ale kolik tomu chybělo...? Na druhou stranu, stačí
i běžnější a neškodnější situace, které jsou tu po celou dobu.
Návštěvníci, včetně dětí tu pobíhají po betonovém dvorečku, okolo
poníka, osla i koz, přičemž je tak akorát dráždí (nejen) pamlsky.
Stačilo by jen, kdyby třeba osel vykopl nebo poník s mrkví skousnul i
prst... Zbytečně nebezpečné situace a ohrožování lidí... Jen proto, že
má asi někdo dojem, že chovat a vystavovat zvíře je něco podobného jako
vyrobit turbínu.
Ale ještě jsem se
nedostal k tomu bezesporu nejkontroverznějšímu... Tygře a lvíče...
Mohutná klec, třeba 4x5 metrů, v ní, v letním horku, leží dvě koťata,
která ještě měla být u mámy, a s vyplazenými jazyky sotva dýchají. Od
klece se táhne desítky metrů dlouhá fronta lidí nadržených na pohlazení
a fotku s „plyšovými“ koťaty. Ještě delší ta fronta není jen proto, že
to není jednostup, ale souvislá řada chumlů lidí. Rádoby odborný
pracovník – ošetřovatelka vpouští jednoho po druhém dovnitř, tam chvíli
muchlují „plyšáky“, fotí se a zase další... Ukrutné, bohužel v
posledních letech u nás obvyklé. Koťata pocházející velmi pravděpodobně
z nějaké „množírny“ příští sezónu nahradí jiné kočky... Aby byla
dostatečně „plyšová“ odebírají se předčasně od matky. Nejsou dokojená,
ani „vychovaná“. Jak říká nejmenovaný kolega, mentální mrzáci, zvířata
zcela k ničemu, která mají význam jen jednu sezónu. Po ní jsou obvykle
nežádoucí a tak jsou buď vrácena majiteli, nebo prodána. Pochopitelně
nikdo takové „zmrzačené“ zvíře nechce, tak je otázkou, kde končí.
Proslýchá se, že je skupují Číňané. Na mastičky, na maso atd. Všichni
návštěvníci stojící v té hladové frontě, všichni, kteří si přijeli
lvíčka a tygříka pohladit, jsou tak zároveň, obrazně řečeno, jejich
katem. Spoluvrahem. A to nemluvím o devastaci koček – matek, které
fungují jako fabrika na „plyšová“ koťata. Ještě ani neodkojí a již jsou
pomalu znovu připouštěné, aby vyrobily, co nejvíce hraček. Množírna.
Obdobně jako u psů a domácích koček.
A že není tento nechutný
a u nás, v posledních letech, tak obvyklý scénář případem i Zoo Seko?
Ale je! Vždyť na to upozorňují i na svém oficiálním Facebooku: "Současná
lvíčata a tygřice budou v naší zoo do konce října. Poté budou k vidění a
pohlazení nové šelmy - opět miminka."... Nevím, ...mě nikdy
nenapadne vyrábět letecký motor... Proč výrobce součástek leteckého
průmyslu napadlo zřídit zoo? To je poněkud perverzní. Co takhle „Ševče,
drž se svého kopyta“?
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|