|
Talinská zoo vznikla oficiálně 25. srpna 1939, ve skutečnosti je však
její vznik poněkud komplikovanější. O její zřízení se debatovalo již
delší dobu, ale nikdy k ničemu konkrétnímu nedošlo (např. proto, že
městem nabízené místo nebylo vhodné). Nikam nevedoucí debaty však ustaly
v roce 1937, kdy tým estonských střelců přivezl z Helsinek z mistrovství
světa kromě poháru jako cenu i mladého rysa jménem Illu. Ten vše
urychlil - nová zoo se začala stavět v parku Kadriorg. Oficiálně
otevřena byla skutečně 25. srpna 1939, nicméně již dva měsíce předtím
23. června 1939 proběhl jakýsi první pokus - Estonská asociace na
ochranu zvířat (ELL - Eesti Loomakaitse Liit) otevřela u příležitosti
Estonských her ("estonská olympiáda") Výstavu divokých zvířat (Metsloomade
näitus), která měla být pevným základem pro budoucí zoo. Ta však byla po
necelých dvou měsících zrušena. Nepodařilo se mi přesně rozluštit
informace z dobového tisku, ale příčinou neplánovaně rychlého konce
"první zoo" byla zřejmě nečekaně vysoká návštěvnost a byznys povaha
Hagenbecka. Ten totiž Estonské asociaci na ochranu zvířat některá
zvířata daroval, jiná pronajal a když viděl viděl nebývalý zájem (36.000
lidí, tedy čtvrtina tehdejšího Talinu, za necelé 2 měsíce), vzal si
darovaná zvířata zpět a vystupňoval své požadavky za ty pronajaté. Podle
tisku chtěl nakonec 40 estonských korun za každý den plus 50% čistého
zisku. K dohodě samozřejmě nedošlo a tak si Hagenbeck (asi 5. srpna
1939) zvířata zase odvezl - včetně těch původně darovaných. I přes tento
nezdar ELL otevřela zhruba za měsíc zoo znovu - v obnovené podobě.
Vystavovala asi 130 zvířat ve 36 druzích a na slavnostní otevření
dorazilo 3500 lidí. Právě toto znovuotevření je dodnes považováno za
oficiální datum založení Talinské zoo.
Zoo tedy začala sloužit
návštěvníkům ve standardním běžném režimu, nicméně i to měla být jen
provizorní situace - od samého počátku bylo počítáno s tím, že jde o
dočasné zařízení - na pár let - pro získání zkušeností i prostředků.
Záhy měla být postavena nová zoo na jiném rozsáhlejším pozemku (počítalo
se s asi 89 hektary v oblasti Veskimetsa). Jenže to se jen tak nekonalo
- v roce 1940 se Estonsko stalo součástí Sovětského svazu, spolky byly
zakázány a zoo tedy přešla pod město. Následovala válka a na stěhování
zoo z pochopitelných důvodů nedošlo. Zoo zůstávala v Kadriorgu nejen v
prvních poválečných letech, ale i dlouho po té. Nového místa se dočkala
až v roce 1983!
Jenže nový a skutečně
velký areál zpočátku také nebyl úplnou výhrou. Byl to někdejší vojenský
areál a zvířata byla držena v upravených skladech a podobných budovách -
v celém SSSR platil po Moskevské olympiádě (1980) desetiletý zákaz
stavění nových sportovních a kulturních zařízení (budov). Mohli být jen
upraveny ty stávající. Takto vznikl v roce 1989 sice pavilon
tlustokožců, ale větší budovatelský rozmach v zoo nastal až v době opět
samostatného Estonska (po roce 1990). 1999 byl postaven tropický
pavilon, 2002 ptačí rybníky a expozice zvířat střední Asie, 2004
alpinárium a expozice hyen, 2005 druhý tropický pavilon a výběh slonic,
2006 expozice levhartů a lvů, 2008 expozice makaků a voliéry jeřábů,
2011 komplex pro malé kočky, 2013 výběh nosorožců, 2014 (u příležitosti
75. výročí) nová obrovská budova vchodu se vzdělávacím centrem a dětskou
zoo a koncem roku 2017 gigantický pavilon ledních medvědů nazvaný
Polaarium.
Aktuálně sice v Talinské
zoo ještě několik socialistických poloprovizorií z bývalých sovětských
vojenských objektů stále zbývá (hlavně v centrální části), ale pomaličku
a postupně jsou nahrazovány novými moderními expozicemi. Některé, již
nevyhovující, klece jsou prázdné, nicméně většina zahrady je v dobrém
stavu.
Celou zoo prochází čtyři
podélné, téměř rovnoběžné, hlavní cesty a mezi nimi několik spojovacích
(nejvíce v nejstarší části) a jen dvě větší odbočky. První z hlavních
cest vede přímo od starého vchodu a tvoří v první části široký bulvár.
Zde je také první odbočka k sovám, dravcům a rysům. Mnoho lidí jí míjí,
ale dělají chybu. Jednak jsou expozice sov relativně nové a hezké a
jednak má Talinská zoo výbornou kolekci právě sov a dravých ptáků (kdysi
snad největší na světě). Po hlavním bulváru je první expozicí právě
zmíněné gigantické Polaarium - stavba postavená za 3 miliony Eur - dva
obří výběhy ledních medvědů, vnitřní pavilon, krytý prostor mezi výběhy
a různé vyhlídky. Pavilon je tak rozsáhlý, že kolem něj vznikla i
poměrně dlouhá okružní cesta, kterou z druhé strany lemuje výběh jelenů
milu. Dále následuje stará (nejhorší) část zoo - na spojkách mezi
prvními dvěmi cestami jsou malé výběhy turovitých (gauři, takini, divoké
kozy a ovce...), prasat bradavičnatých a štětkounů a klece či voliéry
opic, manulů apod. Na dalších pak již novější expozice lvů, koček
rybářských, makaků japonských, plameňáků, šimpanzů, tuleňů, surikat a
také dva tropické pavilony (jeden hlavně s krokodýly, druhý s akvárii,
terárii, drápkatými opičkami a jinými drobnými zvířaty). Následuje cesta
po dřevěné lávce lemující jihoamerické výběhy (lamy, vlci hřivnatí...),
na jejím konci je nová expozice mandžuských levhartů a poslední spojka,
která však zeje prázdnotou, jelikož zde jsou již nevyhovující prázdné
klece šelem.
Na konci zoo (mezi druhou
a třetí cestou) je velký výběh pižmoňů a obrovský sloninec s výběhy
slonů, nosorožců a hrošíků a několika terárii uvnitř budovy. Za ním
stojí vyhlídková věž s restaurací a druhá odbočka (mezi 3. a 4. cestou)
k rozsáhlému komplexu výběhů divokých koz a ovcí, který je zoologicky
rozhodně nejzajímavější částí Talinské zahrady. V mnoha výbězích je k
vidění neskutečné množství druhů a poddruhů, často velmi vzácných
zvířat, vždyť Talinská zoo má největší kolekci divokých koz a ovcí na
světě! Samozřejmě, pro běžného návštěvníka jsou to "jen kozy", takže nic
extra zajímavého, ale oni jsou ty výběhy docela zajímavé i expozičně.
Většina z nich má uprostřed vysoký umělý kopec, takže jsou zvířata vidět
v různých úrovních a především mají všechny kozy, kozorožci ovce atd.
stáje v podobě dřevěných srubů se zelenou střechou. Některé z nich mají
dokonce zastřešený prosklený návštěvnický prostor. Krom toho se na konci
"kozí stezky" nachází nový výběh irbisů.
Z této odbočky lze jít
třetí nebo čtvrtou cestou. Ta čtvrtá je však z poloviny prázdná a tak
stačí zajít jen na oba její kraje. V této části na ní stojí obří nová
budova vchodu, kterou by byla škoda minout. Je zde několik zvířat (např.
tamaríni), obchod se suvenýry apod., ale tím nejlepším je výchovně
vzdělávací část s navazující dětskou zoo. Ve vitrínách širokých chodeb
jsou vystaveny lebky zvířat a jiné přírodniny, nechybí různé laboratoře,
učebny a další prostory pro osvětu a praktickou výuku dětí. Vše na
výborné úrovni s veškerým vybavením, ale také s terárii apod. Děti mají
v budově dokonce i část dětské zoo - dva vnitřní výběhy a voliéru s
domácími zvířaty. Její hlavní část je však samozřejmě venku a přiléhá ke
kratší straně budovy. Je nová a rozlehlá, ale hlavně skutečně i
expozičně hezká - jedna z nejhezčích dětských zoo, které jsem po
zoologických zahradách viděl.
Odsud lze pěšinou mezi
několika velkými rybníky vodních ptáků dojít opět na třetí cestu, kde
jsou v řadě výběhy hyen, koní Převalského, jaků, klokanů, bucharských
jelenů a také voliéry jeřábů. Na samém konci je velmi hezká bažantnice a
za ní se cesta již stáčí zpět k té čtvrté. Z kraje jsou výběhy
velbloudů, kulanů, pak bizoni a zubři a naproti komplex voliér malých
šelem, za nimi již jen pikniková místa.
Stará centrální část zoo
není v dobrém stavu, nicméně ta tvoří jen zlomek z bez mála 90 hektarů
zahrady. Celkově je Talinská zoo velmi zajímavá, spolu s lotyšskou Rigou
a Mořským muzeem v litevské Klaipedě patří do trojice toho nejlepšího v
celém Pobaltí.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|