| |
Heinolan lintutarha, tedy Ptačí zahrada leží na kraji nádherného
městečka Heinola asi 140 km severovýchodně od Helsinek nebo 40 km
stejným směrem z Lahti. Vznikla v roce 1963 sice jako městské zařízení,
nicméně z ryze soukromé aktivity. Tehdejší správce veřejných parků v
Heinole Antony Bosley byl chovatelem ptáků (od 1957) a v roce 1963 se on
a jeho žena Mrija rozhodli věnovat sbírku asi 300 exotických, zvláště
tropických ptáků, věnovat městu ke zřízení ptačí zahrady. Bosley se stal
jejím ředitelem. V roce 1967 bylo postaveno zimoviště vodních ptáků,
1977 budova pro dravé ptáky (z bývalých jatek), 1983 rehabilitační
zařízení pro dravé ptáky z přírody, 1984 dům papoušků, 1997 byl
zrekonstruován starý obytný dům a přeměněn na výstavu (muzeum vycpaných
ptáků, vajec apod.) a kanceláře. Aktuálně je v parku celkem 8 budov, z
nichž většina slouží ptákům.
Současná
Lintutarha je z poloviny ptačí záchrannou stanicí a z poloviny klasickou
ptačí zoo. Ročně bývá vypuštěno okolo 200 - 250 ošetřených a
zrehabilitovaných ptáků zpět do přírody, přesto jich zde spousta zbývá.
A to nejen místní druhy, ale exotičtí ptáci - zejména papoušci -
nechtění domácí mazlíčci nebo ptáci z cirkusů a jiných nevhodných
podmínek. Areál je silnicí rozdělen na dvě části. V té hlavní je většina
klecí a voliér a také 6 z celkových 8 budov - Zimoviště ptáků, budova
hrabavých a brodivých ptáků, budova pro dravce a sovy, pavilon papoušků,
muzeum a provozní budova. Většina těchto budov stojí vedle sebe a
uzavírá mezi sebou jakési "náměstíčko". Klasický vchod zde chybí,
vstupuje se po jedné z cest. Od hlavní silnice je první v řadě kiosek se
suvenýry, za ním je zimoviště a dále muzeum - dvě nebo tři místnosti s
přírodninami (vycpaní ptáci, vejce...) a informačními panely. Další je
dlouhá lomená řada, z níž polovina jsou voliéry hrdliček a mlých dravců
(poštolky) a druhá polovina je pavilon papoušků. Vnitřní velké prosklené
vitríny s mnoha i zajímavými druhy, jako jsou ararauny (a také nějací
kříženci araraunů), 4 druhy kakaduů (bílý, žlutočečelatý, žlutolící,
Goffinův), aratingy jendaj, lori mnohobarví a mnoho běžných menších
druhů (p. zpěvní, kakariki, korely, andulky, rozely, agapornisové...).
Namísto vnější voliéry mají papoušci jen velká zamřížované okna ven,
která se při dobrém počasí otvírají. Někteří větší papoušci (ary) bývají
v létě v samostatné osmiúhelníkové venkovní voliéře.
Hned vedle
náměstíčka je podlouhlá budova, z obou stran obklopená většími voliérami
dravců a sov (jestřábi, včelojedi, výři, puštíci...). Na konci areálu
stojí ještě velká zasíťovaná voliéra vodních a brodivých ptáků. Kromě
několika druhů vrubozobých (labutě, různé husy a kachny) je zde volavka
popelavá, jeřáb popelavý, jespáci křivozobí, ústřičníci, 3 druhy racků a
také pár orlovců říčních, kteří mezi vodními ptáky působí skutečně
impozantně a rozhodně i velmi zajímavě. Za silnicí je veřejně přístupné
i malé přírodní jezírko Kirkkolampi s vodními ptáky a z každé jeho
strany po jedné budově - starší domy ptačí záchranné stanice.
V současné době je zde
okolo 40 druhů ptáků, ale druhová skladba se z pochopitelných důvodů
často mění, některá zvířata stanicí projdou, jiná zde zůstávají. V
minulosti se zde objevil např. ara hyacintový, ara zelenokřídlý a další
druhy papoušků (několik amazoňanů, arating a alexandrů. žaka, papoušci
senegalští, amazónci) mnoho dalších druhů dravců a sov, datli,
strakapoudi, vlaštovky, různí drobní pěvci (místní i exotičtí), několik
různých krkavcovitých, bukači, kormoráni, ledňáčci, kukačky, okrasní
bažanti, holubi a další druhy vrubozobých. Z těch vzácnějších, či
zajímavějších jmenujme ještě papuchalka severního, alkouna malého,
potáplici severní nebo berneška tmavá.
V roce 2010 město vážně
uvažovalo o zrušení Ptačí zahrady z úsporných důvodů. Již to opravdu vypadalo na její definitivní konec,
dokonce byla skutečně fyzicky uzavřena, než však došlo k definitivnímu
zrušení, nevole a protesty obyvatel donutily vedení města k přehodnocení
situace a tak nakonec zvítězil zdravý rozum a
Zahrada zůstala zachována - z důvodu potřebnosti a de facto
nenahraditelnosti. Jednak coby ptačí záchranné stanice, neboť je to
jediné oficiální zařízení svého druhu v celém Finsku, ale také coby
nejvýznamnějšího turistického cíle nejen města, ale i širokého okolí.
Přestože je v zahraničí téměř neznámým zařízením, pro místní je to
naopak. Finové Ptačí zahradu v Heinole znají a mají ji v oblibě, o čemž
svědčí roční návštěvnost stabilně se pohybující okolo 100.000. To je
sice způsobeno z velké části tím, že je vstupné zdarma, na půvabu malé
ptačí zoo to však příliš neubírá. Je to zkrátka zajímavé zařízení, kde
je co vidět.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
