| |
Kitee zoo je aktuálně čtvrtou největší (co do významu) zoologickou
zahradou Finska a vlastně jednou z pouhých čtyř klasických „velkých“ zoo
v zemi. Z této „velké čtyřky“ je však jediná soukromá (ostatní tři jsou
městské). Byla založena v roce 1996 a leží u obce Puhos asi 15 km od
Kitee v Severní Karélii (nedaleko ruské hranice a Ladožského jezera),
při hlavní silnici č. 6 u Výletního centra PajarinHovi, které
zoologickou zahradu provozuje.
Desetihektarový areál zoo
se nachází téměř kompletně v lese a asi ve dvou třetinách je přerušený
obecní cestou na dvě části vzájemné spojené podchodem. Po celé ploše
probíhá jedna jediná cesta, takže návštěvníci nemají, kde zabloudit nebo
špatně odbočit a neminou žádné zvíře, kterých je tu okolo 200 ve zhruba
50 druzích. Povětšinou se jedná o místní severská zvířata, ale je zde i
pár exotických.
Prohlídková trasa začíná
velmi pozvolna voliérami krůt a králíků, pokračuje okolo alpak k výběhům
prvních divokých zvířat – jelenců běloocasých, losů, daňků a jelenů milu.
Mezi ně jsou vklíněny ještě výběhy mangalic, jeřábů a také malé vitríny
s pískomily a zmijemi. O kousek dál jsou divočáci, mufloni a naproti
jaci (donedávna jediní ve Finsku). Následuje výběh mývalovců, voliéry
puštíků a bažantů, velmi hezký výběh finských ovcí, druhá strana výběhu
jelenů milu a ještě jednou mangalice. Poté již v cestě stojí jediná
vnitřní expozice, jakýsi pavilonek drobných savců, především kunovitých
šelem. Malý průchozí domeček, kterému se skutečně nelze vyhnout a musí
se jím zkrátka projít. Jsou to asi čtyři větší prosklené ubikace kun,
norků a sobolů a naproti menší pro činčily, pískomily a amadiny. Z
vnější strany jsou výběhy šelmiček žijících v pavilonu a hned vedle
výběhy a klece domácích zvířat (kozy, osli, holubi, několik plemen
slepic...). Poslední v této části jsou domácí sobi a za nimi již průchod
do druhé – menší, dalo by se říci šelmí, části.
Hned za průchodem jsou
polární lišky, za nimi výběh rysů a naproti medvědi. Na samém konci
areálu je obří voliéra výrů a dále, již cestou zpět, voliéra pávů,
perliček apod. Následují opět lišky – polární, skandinávské a stříbrné a
naproti nim ještě jedna velká voliéra labutí, kachen, pávů a holubů.
Odsud se trasa průchodem vrací do první části, kde končí u zadní strany
budovy hotelu, restaurace atd. Budovou se zoo opouští. Sice hlavní
halou, kde je recepce, ale z pochopitelných důvodů přímo okolo
rozsáhlého obchodu se suvenýry i dalším zbožím (včetně třeba potravin).
Jednotlivé výběhy, voliéry i
další expozice sice nejsou nijak převratné, spíše jednoduché, ale to na
půvabu zoo nijak neubírá – naopak, působí to v lese celkem přirozeně,
nenásilně a nenápadně. Krom toho jsou všechny poměrně prostorné a
zvířatům rozhodně vyhovující. Zoo Kitee, či finsky Kiteen eläinpuisto,
není sice z té světové top třídy, ale mě osobně velmi mile překvapila.
Jednak protože jsem nic převratného nečekal, ale i proto, že je to
celkově vzato taková příjemná klidná dvoukilometrová procházka lesem
mezi zvířaty.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
