| |
Kuusamon Suurpetokeskus, čili Centrum velkých šelem Kuusamo leží v
navzdory svému názvu asi 35 km jižně od Kuusama na břehu jezera Iso-Kero
poblíž vesničky, či osady Keskiranta, při hlavní silnici E63 vedoucí z
jihu země podél ruské hranice na sever do Laponska. V praxi se jedná de
facto o jakýsi zvířecí sirotčinec, který v roce 1997 založil Sulo
Karjalainen pro jím nalezené a vychované sirotky medvědů a snad i rysů.
V areálu o ploše asi 4,5
ha je v současné době několik větších výběhů s medvědy, rysi, vlky,
psovlky (kříženci vlků a domácích psů), liškami a také dva výběhy sobů
(ti jsou zřejmě alespoň z části na krmení). Dříve zde bývali i rosomáci.
Prohlídková trasa vede okolo všech z těchto výběhů, s výjimkou menších
záložních pro medvědy. Celé centrum je v hezkém prostředí, z větší části
v lese, jen výběhy medvědů a sobů jsou více méně travnaté. Zařízení pro
zvířata jsou sice celkem dostatečná, nicméně provedení je vcelku bídné.
Obyčejné konstrukce z železných sloupků a pletiva, v případě medvědů
ještě "látané" kari sítěmi, což nevypadá nejlépe. Spíše jakoby splácané
na koleni. Medvědí výběhy by mohly být i o mnoho větší a především by
místo malých betonových nádrží na vodu mohly být odpovídající velké
bazény.
V centrum nevládne úplně
zoologický režim, na který jsou návštěvníci zvyklí - zařízení je
přístupné pouze ve větších skupinách s průvodcem. Prakticky se v sezóně
v každou celou hodinu (mimo sezónu méně) vydá skupina příchozích s
přiděleným průvodcem na trasu mezi výběhy, která trvá asi 45 minut (aby
stihla odejít další skupina). Prohlídka vede mezi výběhy sobů, nicméně
ti jsou "za běhu" bez zastávky. První zastávka je až u kotců s psovlky,
kde také začíná výklad - ve finštině!!! Pro turistu je to přímo
katastrofální. Finskému výkladu nerozumí a tak jen stojí a čeká a z
povzdálí pozoruje rádoby odborný výklad. Proč rádoby? No, možná skutečně
odborný je, ale obsahu není rozumět, takže pro cizince je to jen ukrutná
exhibice jednoho ze zřízenců, který z igelitové tašky krmí zvířata
různými pamlsky. Obvykle z ruky, takže dostatečně namachrovaně. A to
doprovází oním výkladem, který je však vyvoláván do davu naprosto
cirkusovým způsobem. Krátké věty, s výnamnými intonačními pauzami...
Takové to "Dámy a pánové, přistupte blíže...!!!", "jedinečná
podívaná...", "jen u nás...", "uvidíte, co jste ještě nikdy
neviděli...", "...náš mluvící slon, vám ukáže stojku na chobotu". Třeba
byl obsah opravdu odborný, třeba ostatní průvodci nejsou ani takoví
exhibicionisti ani cirkusáci, ale to normální člověk ze zahraničí nemá
šanci posoudit, když se sem dostane velmi pravděpodobně jen jednou.
Další zastávka je u
medvědů. Několik výběhů vedle sebe a celkem asi šest nebo osm huňáčů -
od mláďat po staré kusy. Tady exhibice ještě výrazně graduje, jelikož je
potřeba dát najevo, že medvědi jsou pro Kuusamon Suurpetokeskus tím
nejhlavnějším. Krmení z ruky, pózy a gesta, vyvolávání do davu a celková
trapnost nebere konce. Naprostá většina prohlídky se odehrává právě zde.
Přitom se člověk pořádně ani nedostane do pozice, kde by něco viděl.
Řádově 30 - 40 členný dav neumožňuje stoupnout si, kam chcete. Zvířata,
nadržená na kousky ovoce, ale třeba i bonbóny, jsou soustředěna okolo
cirkusového krmiče a tak se právě tam také kumuluje největší masa
pozorovatelů dychtivě hltající každé průvodcovo heslo nebo pohyb ruky.
Focení je téměř nemožné. Překáží tomu lidi, ale navíc je člověk tak metr
a půl od pletiva, které je poměrně husté a ještě zdvojené kari sítí.
Nedá se poodejít o kousek dál, jelikož ten cirkusový náhončí hned vše
svolává zpět.
Prohlídka pokračuje okolo
výběhu lišek a pak rysů. U obou jen zanedbatelně krátká zastávka. Trochu
delší přichází až u vlků, ale opravdu jen trochu, protože ani na tu již
nezbývá mnoho času - 45 minut uběhlo a je potřeba střídat. Prakticky z
celého centra téměř nic nemáte. Je to de facto jen postávání u psovlků,
nesmyslně dlouhé přešlapování u medvědů a rychlý průchod okolo všeho
ostatního. Po celou dobu čekáte, než se dav hne a uvolní se alespoň
kousek místa z kterého je vůbec vidět zvíře. Jakmile se ale na vás
dostane řade, je čas odejít a tak jednou nebo dvakrát zmáčknete spoušť a
už na vás někdo pořvává, aby jste pokračovali.
Nerozumím tomu, proč
nemůže návštěvník areálem procházet naprosto normálním civilizovaným
způsobem. Proč nikde není nějaká vyhlídka nebo něco podobného, aby byla
zvířata vidět jinak než přes dvojí pletivo. Je to skutečně hrozné,
nedůstojné bohulibému účelu tohoto zařízení. I když i to je vlastně
diskutabilní... Těžko se o tom píše, jelikož je Kuusamo Suurpetokeskus
mezi Finy velmi oblíbenou destinací a pan Karjalainen za záchranu nejen
medvědích sirotků div né uctíván. Jenže každá mince má dvě strany -
jedna věc je záchrana osiřelých mláďat a druhá věc je, jakým způsobem to
proběhne a co je výsledkem... V tomto případě je to, podle mého,
nesmyslné a neprofesionální. Není to záchrana sirotků, ale výroba pet
medvědů a pod. Většina zvířat je více, či méně kontaktních -
nepoužitelných pro cokoli než chov v ohradě a případně plození dalších
krotkých jedinců. A podle toho také vypadá všechno. Nejen ten způsob
prohlídky a pouťové vyvolávání, ale třeba i suvenýry. 99% jich tvoří
medvědi a většina z toho medvědi s panem Karjalainenem. Téměř na každém
obrázku je "medvědí táta" jak krmí medvědy, jak hladí medvědy, jak stojí
s medvědem, jak kouká na medvěda, jak mu medvěd olizuje tvář
(znetvořenou jiným medvědem) atd. Takový kult osobnosti a uctívání
"velikého odborníka" na záchranu medvědů... V jedenadvacátém století
divné... (ale bohužel stále běžné).
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
