| |
Malá soukromá zoo, doslova park domácích mazlíčků, vznikla v roce 2000
na základě zájmového chovu Mikko Auri u rodinného domu u vesničky
Torbacka, jižně od Degerby asi 50 km západně od Helsinek.
Přestože je Finsku více
soukromých menších zoo, tahle se od všech ostatních v mnohém zásadně
liší, a to v pozitivním i v negativním smyslu. První rozdíl je v tom, že
leží bezprostředně u rodinného domu (a částečně i v něm), což není ve
Finsku úplně obvyklé - ostatní jsou buď někde mimo, nebo když už jsou u
domu, jsou obvykle v odděleném prostoru. Druhý velký rozdíl je ve
velikosti. Lomamäen Lemmikkipuisto má plochu asi tak 1 hektar (možná i o
něco méně). Ani to tady není úplně obvyklé - ve Finsku je prostoru dost,
a tak mívají mini zoo nezřídka i k 10 hektarům. Třetím velkým rozdílem
jsou expozice. Finské mini zoo mívají klece a výběhy většinou
jednoduché, třeba že ne špatné, ale nijak "vyšperkované". V
Lemmikkipuisto je to naopak - výběhy a především voliéry jsou nádherné,
často konstrukčně složité. Předposlední rozdíl je ve zvířatech. Zdejší
mini zoo chovají především domácí zvířata a jen velmi málo divokých.
Exotická zvířata téměř nejsou k vidění (s výjimkou těch domácích, jako
alpaky apod.). Tady je divokých a dokonce i exotických zvířat možná
polovina - určitě nejvíce ze všech mini zoo ve Finsku. A poslední
výrazná jinakost se váže také ke zvířatům. Ačkoli jsou téměř všechny
finské soukromé mini zoo dětskými zoo, nejsou to kontaktní zařízení.
Chovají sice domácí zvířata, ale kontakt s nimi je buď velmi omezen nebo
vůbec žádný. Rozhodně žádné velké mazlení a muchlování. V Lemmikkipuisto,
ač jde z velké části o divoké a exotické druhy, je kontakt, bohužel,
poměrně běžný. A to se netýká jen poníků, koz a králíků, ale také lišek,
mývalů, papoušků, terarijních zvířat atd. To jediné velmi negativní na
této, jinak výborné, mini zoo.
Mnoho z rozdílů výše
uvedených vyplývá z polohy zoo - rodinný dům stojí na okraji lesa,
obklopen skalami. Tím je dáno naprosto, až malebně, skvělé prostředí,
ale také ta malá výměra. Souvisí s tím vlastně i druhová skladba - není
tady moc místa pro prostorově náročné domácí kopytníky. A nakonec i
vzhled expozicí je dán především terénem. Není vůbec snadné mezi skalami
a balvany budovat voliéry a výběhy, přesto to pan Auri ani v nejmenším
neodflákl a dokonce ani nešel cestou nejmenšího odporu, tedy budováním
těch nejjednodušších možných tvarů. Naopak voliéry vtěsnané přímo do
skalního masivu mají konstrukčně složité několikaúhelníkové půdorysy,
přičemž spodní strana kopíruje terén, tj. balvany a stop je v podobě
nízkého jehlanu. Obdobně jsou řešeny i některé výběhy, např. prasečí je
velmi členitý dle okolní skály. Vše, kromě pletiva, je z přírodního
materiálu - dřeva, takže výsledný efekt je dechberoucí.
Jak je areál malý, tak v
něm chybí klasické cesty, jsou tady většinou jen vyšlapané pěšiny. Po
příchodu k domu, kde je pokladna a kavárna, se v pravé části za domem
nachází výběh poníka, mini koně, osla a muly, vedle malý výběh králíků a
naproti, již zmíněný úžasný skalní výběh mini prasat. Mezi tím je ještě
při kraji sezení s budkou pro dva ary - araraunu a a aru hyacintového.
Kromě uvedeného jsou zde ještě finské kozy, krůty a několik plemen
slepic. Ve středové části, proti vstupní cestě, je zmíněný komplex
velkých atypických voliér ve skále. Jedna je pro králíky, další pro
fretku, největší patří mývalům. Vedle jsou menší voliéry arů marakana a
andulek a za nimi vede pěšina na vrchol skalní stěny, kde je nad
voliérami vyhlídka a odpočinková plošina. Levou část mini zoo tvoří
velké výběhy sobů a alpak a také lišek. O kousek dál ve spodní části je
ještě výběh dikobrazů.
Poslední expozice, také
velmi netypická, je přímo v přízemí domu. Celá jedna velká hala slouží i
návštěvníkům. Jsou zde papoušci (ara vojenský, amazoňan apod.), expozice
surikat, klec vakoveverek, několik terárií s hady, chameleony, agamami,
leguány, pavouky a také jedno akvárium. Zvířata zajímavá (zvláště pro
Finy), prostor hezký, ovšem zařízený jako běžná místnost pro potřeby
rodiny, což není úplně praktické. Asi by bylo vhodnější celou halu více
přizpůsobit návštěvníkům ve formě jakési malé pavilonové expozice.
Celkově je to velmi
příjemné a krásné, i když celkem malé místo, kde se bude každý cítit
dobře. Jediné co dá vytknout, co nelze úplně přehlédnout, je ten
kontakt. Návštěvníci ve výbězích, to zkrátka není současná zoo.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
