| |
Dětská zoo, nebo přesněji Zoo domácích zvířat (finsky Kotieläinpuisto)
byla založena v roce 1989 Spolkem přátel koní na ploše asi 4,5 ha hned
vedle dostihového oválu okraji Orimattily, což je sice malé město (asi
16.000 obyvatel), ale poměrně známé coby naleziště nejstaršího osídlení
na území dnešního Finska. Leží asi 90 km severovýchodně z Helsinek jen
kousek od hlavní silnice z Helsinek do Lahti a dále na sever do
Jyväskylä a Oulu.
Dětská zoo nezní úplně
lákavě, řekl bych že spíš až dost nezoologicky, většina lidí si
představí asi nějakou farmu nebo kontaktní ohradu, která má podpořit
nějaký byznys. Co se týče Orimattily, nebo vlastně většiny finských
dětských zoo, pokud se člověk před plánovanou návštěvou podívá na
příšerné a nic neříkající oficiální webové stránky, nabude asi
přesvědčení, že cesta sem je absolutně zbytečná a návštěva dětské zoo
nebude víc než vyhozené peníze. Orimattila odrazuje již jen svým
oficiálním logem, za kterým by člověk opravdu hledal tak farmu nebo
nějaký "babiččin dvoreček". To vše byl i můj případ, ale nenechal jsem
se odradit ani tou odpudivou webovou prezentací a do Orimatilly jel. A
dobře jsem udělal. Sice jsem nečekal zhola nic, nebo přesněji ještě hůře
- čekal jsem naprostou bídu, něco, co existuje úplně zbytečně a
bezdůvodně a bude v hrozném stavu, ale o to milejší překvapení čekalo na
místě. Ve Finsku je více dětských zoo, nebo zoo domácích zvířat, ale pod
tím pojmem se skrývá něco zcela jiného, než jsme zvyklí my. Žádný byznys
založený na hlazení koz a mazlení s králíky. Naprosto normální a
regulérní zoo, jen s tím rozdílem, že jsou v jednotlivých výbězích z
valné většiny domácí zvířata. Obvykle konkrétní plemena nebo i více
plemen od každého. Vlastně seriózní zařízení, které lze přirovnat např.
k německým Haustierparkům, taxonově sice trochu chudší, expozičně však
většinou ještě mnohem lepší. Člověk by na místě ani neřekl, že webové
stránky patří k té které zoo. Ale je to tak. Obecně lze říci, že o co
horší je obraz finských dětských zoo na internetu, o to lepší je pak
skutečnost.
Zdejší dětská zoo má
normální návštěvnickou trasu, lemovanou zcela normálními zoologickými
výběhy - žádnými statkovými ohradami nebo domácími zahradami. Nechybí
ani kompletní a plnohodnotný servis. Navíc to i dobře vypadá - většina
je dřevěná v barevném severském stylu, všechno čisté, upravené i v
celkem dobrém stavu.
V Orimattile ještě před
vstupem děti určitě zaujme velké dětské dopravní hřiště viditelné z
parkoviště. Jiné to nebude ani u pokladny, jelikož se nachází v budově,
kde je i občerstvení a především prodejna suvenýrů a podobných předmětů.
Z této budovy se vchází přímo do sousedního dřevěného stavení, což je
velký prostor, jakási stodola, sloužící jako krytá herna pro děti v
případě, že není ideální počasí. Pak následuje zmíněné dopravní hřiště a
za ním již první zvířata - výběhy koní, poníků, oslů a mul. Muly jsou ve
Finsku časté, de facto skoro všude - člověk si na místě uvědomí, jak
obyčejné je to zvíře, ale přitom si jistě ani nevzpomene, kdy mulu nebo
mezka naposledy viděl, vždyť u nás nikde nejsou... Ve většině domácích
zvířat má neznalý člověk tendenci vidět jen kozu, ovci, krávu, koně...
Jiné to nebude asi ani tady, ale přitom některá plemena budou pro nás
středoevropany nepochybně novinkou. To je případ třeba právě koní -
finských chladnokrevníků nebo islandských koní.
Trasa dále
pokračuje okolo rozlehlého lamího výběhu, výběhu krav (nikoli ohrady) a
miniprasat k lesu, kde jsou divočáci a sobi. Odtud se cesta svažuje do
spodní části směrem k dostihovému závodišti, kde jsou ovce a kozy.
Finské kozy - poměrně snadno identifikovatelné podle dlouhé srsti, která
nechybí (narozdíl od jiných plemen) ani na zadních nohách. Kozlové mají
navíc obvykle mohutné zploštělé rohy, což jim dává celkem impozantní
vzhled, jakoby šlo spíše o divokou než domácí kozu. Vedle zmíněných dvou
výběhu je rozlehlý travnatý plac s dětským hřištěm, kavárnou apod. Za
ním ve směru prohlídky rybníček domácích vodních ptáků, který si nezadá
s expozicemi exotických zvířat v klasické zoo. Ještě dál jsou voliéry
pávů a drůbeže, potom nejrůznější klece či voliéry s kočkami, psi a
králíky. A na cestě zpět ke vchodu ještě pštrosi a znovu poníci.
Možná to ani z popisu tak
nevypadá, ale opravdu je to celkem příjemná zahrada a myslím, že
naprostá většina lidí by návštěvy určitě nelitovala. Samozřejmě ideální
je návštěva s dětmi, ale neznamená to, že bez dětí to k ničemu není.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
