Stručně o Särkänniemi

Särkänniemi


	Stručně o Särkänniemi
	Särkänniemi leží na stejnojmenném poloostrově jezera Näsi (Näsijärvi) v jednom z největších finských měst – Tampere. Je to moderní zábavní park nabitý všemožnými atrakcemi. Jeden z dvou největších, nejlepších a nejoblíbenějších zábavních parků ve Finsku. Tím druhým je Linnanmäki v Helsinkách. Velikostně jsou zhruba shodné a v kategorii nejlepší a nejoblíbenější se střídají. Ovšem historie současného Särkänniemi se nezačínala psát vůbec v kapitole zábavních parků. Na samém začátku byla v roce 1969 budova planetária a akvária. V roce 1970 byla opodál postavena dětská zoo (Lasten Eläintarha) a 1971 nad budovou (planetária a akvária) vztyčena 168 m vysoká vyhlídková věž Näsinneula s restaurací. V roce 1973 jistý Leo Lindblom a Lauri Seiterä otevřeli vedle těchto atrakcí zábavní park Neulan Huvipusito - jen coby jednoroční projekt. Zájem obyvatel byl však tak enormní, že starosta Tampere požádal oba podnikatele, aby s parkem ještě pokračovali. A tak Zábavní park Neulan existoval i v roce 1974. Po této sezóně byl ale skutečně definitivně zrušen. V následujícím roce, tedy 1975, město na stejném místě otevřelo svůj vlastní nový zábavní park nazvaný podle poloostrova – Särkänniemi. (Proto se 1975 udává obvykle jako rok založení zábavního parku, méně často 1969). Nový zábavní park zabíral tehdy jen malou část poloostrova, zbytek tvořily různé doky apod., ovšem park se rychle rozvíjel a postupně zvětšoval, až se rozrostl do téměř celé plochy. V květnu 1985 byla otevřena zcela nová nevídaná atrakce – delfinárium. Nejsevernější na světě. Vznikalo ve spolupráci a za konzultací s odborníky ze známého delfinária v Hardervijku (Nizozemsko) a naprosto unikátní na něm byl způsob péče o vodu. Do té doby se ve všech delfináriích světa udržovala čistota vody její postupnou výměnou. V Tampere byl zaveden naprosto nový systém – písková filtrace vody a následné biologické čištění bakteriemi. Bez výměny jediné kapky. Později se tento způsob rozšířil i do dalších delfinárií, ale v Särkänniemi byl použit vůbec poprvé. Původně zde bylo 5 delfínů skákavých (Tursiops truncatus truncatus), jenže už jejich příchod byl trnem v oku aktivistických skupin. Všichni delfíni (do věku 6 let) byli totiž odloveni v Mexickém zálivu, přičemž navíc jeden (šestý) krátce po ulovení zahynul. Delfinárium se na jedné straně těšilo samozřejmě obrovské popularitě, ale na straně druhé čelilo po celou dobu tlakům a mediálním útokům aktivistů. Nutno říci, že ti dostávali do rukou (alespoň zpočátku) mocné zbraně – nejen, že šlo o ulovené delfíny, že jeden lov nepřežil, ale pošlo i prvních pět narozených mláďat. Pak bylo sice postupně 16 delfínů odchováno, nicméně mrtvě narozených nebo nepřeživších bylo mnohem více. I přes silné tlaky bylo delfinárium v roce 2007 kompletně zrekonstruováno. Součástí rekonstrukce bylo zvětšení bazénů i kapacity hlediště (z 900 na 1.000 míst). Chovné podmínky se sice zkvalitnily, ale hlasy proti delfináriu neutuchaly a tak v říjnu 2015 město rozhodlo o jeho zrušení. 6. září 2015 se konalo poslední představení a 28. srpna 2016 byli delfíni odvezeni do řecké Zoo Attika. Ačkoli to s delfináriem přímo nesouvisí, je na místě napsat, že počátkem 80. let )asi 1982 – 84) se v Särkänniemi objevil i jeden tuleň kroužkovaný poddruhu endemicky žijícího ve finském jezeře Saimaa (Pusa hipsida saimensis). Bližší informace o chovu tohoto tuleně nejsou k dispozici a tak není úplně zřejmé, kdy byl vlastně chován. Velmi pravděpodobně nebyl v dětské zoo, jelikož byla pro domácí zvířata a tedy bez velkého bazénu. Stejně tak zřejmě nebyl v akváriu, protože je na tuleně dost malé a být nemohl ani v delfináriu, protože ještě nestálo. Zřejmě tedy někde přímo v parku. Ještě před zrušením delfinária, v roce 2001, došlo v Särkänniemi k velmi zásadní události, a sice že byly všechny atrakce a části spojeny v jednu jedinou - s jedním jediným vchodem. Do té doby existovaly některé části jakoby odděleně, s vlastním vstupným. Od roku 2001 tedy začalo Särkänniemi fungovat jinak a stejný systém platí dodnes – jeden vchod a několik různých druhů vstupenek – do jednotlivých částí. V prodeji jsou sice i různé výhodnější kombinace, ovšem třeba zrovna vstupenka jen do zoo a akvária chybí. Je nutné koupit kombinaci, na které je obojí a to je zrovna jedna z nejdražších, protože obsahuje téměř vše. V každém případě se obojí vyplatí. Akvárium není sice nijak obrovské, ale je velmi hezké. Rozkládá se ve dvou podlažích – v přízemí budovy s věží a v jejím podzemním patře. Ve vstupní místnosti, která je menší, je dokola asi osm větších biotopických mořských i sladkovodních akvárií s množstvím ryb (druhů i kusů). Všechna akvária standardních tvarů, velmi dobře osvětlená i vkusně a funkčně zařízená. Uprostřed místnosti je točité schodiště do spodního patra, kde jsou akvária, terária a akvaterária různých velikostí. Většina menších než v přízemí, ale některá akvaterária, či paludária, ač mají menší obsah, disponují větší celkovou pohledovou plochou, přičemž vrchní část (souš) bývá otevřená (bez skla). I tady jsou expozice biotopické – geografické, případně tematické a kromě mořských a suchozemských ryb a bezobratlých je zde navíc i několik obojživelníků (axolotli, žáby) a plazů (želvy, agamy, krajty, krokodýlovci, kajmani trpasličí). Celkový objem všech akvárií je 550.000 litrů a dohromady by tady mělo být okolo 200 druhů živočichů a asi 3.000 kusů (obratlovců). Z bezobratlých jsou to zejména korály, hvězdice, sasanky, korýši, plži a mlži. Zastoupení ryb je velmi různorodé – velmi obecně různí bodloci, klauni, ostenci, králíčkovci, pomci, pomčíci, sapíni, sapínci, sapínovci, klipky, štětičkovci, parmovci, komorníci, kněžíci, bradáči, hlaváči, pyskouni, pruhatci, havýši, ježíci, čtverzubci, slizouni, koníčci, perutýni, kanici, murény, anténovci, krunýřovci, arowany, piraně, pilohřbetci, okatci, stříkouni, kaložrouti, leporinusi, chalceusi, úzkotlamky, polozubky, pancéřníčci, tetry, sekernatky, terčovci, skaláry, peřovci, tlamovci, cichlidy, pestřenci, perlovky, gary, vrubozubci, jeseteři, candáti, boleni, plotice, cejni, perlíni, parmičky, úhoři a mnoho dalších... Pro návštěvníky budou kromě korálových rybek zajímavé určitě trnuchy nebo žralůčci skvrnití, možná guramy nebo bichir, ale myslím, že mezi těmi nejzajímavěšími nebude chybět ani trnovec černý a zejména velmi zvláštní neobvyklá barvami hrající vřeténka mandarín. Určitě se mnou nebude každý souhlasit, ale pro mě je akvárium Särkänniemi tím nejhezčím a nejzajímavějším ve Finsku. A stejně to platí i o kategorii dětských zoo... Jak jsem uvedl v úvodu, tato je roku 1970 a tedy starší než Särkänniemi jako takové. Původně to byla dětská zoo, ve finštině zvaná Lasten Eläintarha. V roce 2012 však byla kompletně zbourána a do nové sezóny 2013 byla postavena kompletně nová. Ta byla nazvána Koiramäen eläinpuisto, častěji se ale užívá kratší název Koiramäki (což je ve skutečnosti název celého areálu, včetně nezvířecích částí) a zvláště cizinci si osvojili zejména anglický název Doghill. Celá nová zoo byla vybudovaná na motivy knih známého finského ilustrátora (hlavně komiksového) a spisovatele Mauri Kunnase. Má sice tři části – měso, vesnici a farmu, ale prakticky je to celkově jakési malé pohádkové městečko plné pitoreskních barevných budov. Ty městské slouží jako obchody s nejrůznějším zbožím, kavárny apod. Ty venkovské jsou pak ponejvíce připomínkou někdejšího zemědělství. Většina z nich je vybavena nějakou výstavou dobových zemědělských nástrojů, v jiných jsou různé interaktivní záležitosti pro děti, jako např. dojení krávy. Ale nechybí ani pohádkové domy. Celé místnosti zařízené jako některá konkrétní pohádka. Děti vejdou a z amplionu tu kterou pohádku mohou i poslouchat v mluvené formě. Pohádkovou, či zábavní atmosféru umocňují i četní maskoti a pohádkové postavy pohybující se po celém Koiramäki. K dispozici je dětské hřiště a spousta dalších zajímavostí. Pochopitelně nechybí zvířata, jejichž expozice jsou situované při vnější straně zoo. Celkem je to okolo 200 zvířat v asi 30 druzích a plemenech. Psi, alpaky, koně, poníci, osli, muly, kozy, ovce, krávy, prasata, králíci, morčata, pávi, kachny, husy, slepice, holubi... Ve většině případů jde o nějaká konkrétní, převážně místní finská plemena. Za zmínku stojí východofinský skot, typický tím, že krávy a většinou ani býci nemají rohy. To je společným znakem všech tří finských plemen krav, ale lze je od sebe velmi snadno rozeznat podle zbarvení. Severofinský, či laponský skot je obvykle bílý, případně s hrstkou černých teček nebo drobných skvrn, západofinský skot je celý červený a ten poslední, který je zde, tedy východofinský (finsky oficiálně itäsuomenkarja, častěji ale kyyttö) je bílý a přes celé tělo se kolem dokola line široký vodorovný červený pruh. V Koiramäki jsou k vidění i finské slepice, ale nejzajímavější je rozhodně vzácné místní plemeno ovcí, které jsem v jiné zoo (ani jinde) neviděl – šedá kainuuská ovce. Jediné, co je skutečně divné a svým způsobem kontroverzní, jsou štěňata – jsou to většinou nějací „voříšci“ – kříženci čehokoli, což by nebyl problém, horší je, že se zde štěňata pravidelně obměňují. Asi jednou za půl roku nebo za rok se opatří nová a stará se někde udají. Takový zvláštní evidentně komerční koloběh... Aby to byla neustále jen mláďata. Expozice zvířat jsou většinou zdánlivě prosté, ovšem je to vlastně jen zdání – ohrady i domečky jsou precizně provedené a působí skvělým dojmem. Jakoby minimalistické - venkovské, přesto výborné. Stáje a různé jiné zvířecí domečky jsou takovým starým finským venkovem lehce pohádkově modifikovaným. Skutečně velmi působivé a je jedno, zda je řeč o výběhu prasat, velkých koňských stájích nebo třeba voliéře slepic. Výběh domácích husí a kachen s jezírkem, který se rozkládá hned u vchodu do Koiramäki je tak excelentní, že mnohé zoo nemají tak hezký ani exotická nebo dokonce vzácná zvířata. Aby to také tak nebylo – rekonstrukce, tedy vlastně stavba nové dětské zoo, která zabírá něco okolo 1,2 ha, přišla na 5 milionů Eur a je největší investicí parku Särkänniemi v 21. století a snad šestou nejvyšší v celé historii! To je v případě velkého zábavního parku co říci... Ve více finských zoo jsou obecně výborné dětské zoo, z kterých by si celý svět mohl brát příklad. Excelentní dětskou zoo má Ranua i Ähtäri, ale ta v Särkänniemi je ještě o level jinde. Opravdu nádherná a jako celek dech beroucí. Autor: Roman Hynek (2018)