|
Wild Spirit park leží asi 5 km severně od města Ivalo, při silnici E75
do Inari, čili asi 30 km za Severním polárním kruhem, takž asi
nepřekvapí, že je to taková ryze severská turistická atrakce. Jakýsi
park nebo farma severských tažných psů a všeho, co s tím souvisí a
jen jako doplněk je tady mini zoo. No, spíš by se asi slušelo napsat
mikro zoo, protože je opravdu maličká.
Soukromý park vznikl
někdy okolo roku 2002 a za tu dobu se stal velmi vyhledávaným
turistickým cílem (zvláště cizinci). Pochopitelně tím hlavním jsou
zimní, asi tříkilometrové, projížďky na saních se psím spřežením a na to
navazuje čaj v tradiční laponské chatě (viz. obrázek), plné sobích kůží.
A protože by to bylo trochu málo, mají zde turisté i několik málo
zvířat.
Návštěvu parku je lépe
předem domluvit - už kvůli projížďce na saních, ale v létě to třeba
rozhodně není, park více méně zeje prázdnotou. Jak říká syn majitelky,
Wild Spirit Park žije ze zimy, ta musí vydělat na celý rok, protože v
létě je to pouhé živoření.
Asi dvouhektarový areál
je v podstatě divoký ohraničený les - bez cest jen s několika
vyšlapanými pěšinami a výběhy a klecemi rozmístěnými, kde bylo vhodné
místo. Člověk, který přijede, najde park asi bez problému, jelikož u
silnice stojí cedule, je dobře vidět rozlehlé parkoviště a nápadná je i
velká brána z přírodních kulánů. Nicméně odsud je pohyb již jen v
doprovodu (obvykle majitelky nebo jejího syna), protože by návštěvník
zkrátka naprosto nevěděl kam a kudy od vchodu jít. Zvířata by dost možná
ani nenašel.
Průvodce vás zavede do
prostoru, kde stojí voliéra křepelek a klec králíků (obojí v zimě
chybí), větší dřevěná klec mývalovců a naproti téměř hotová ještě jedna
pro lišky obecné, které tu budou nejpozději do zimy. O kus dál stojí
obdobná, jen o něco větší voliéra lišek polárních. Poté se zase kousek
popojde lesem na mýtinu s výběhem divočáků. Celou dobu je to s výkladem,
tak se dozvíte, že je tady Romeo a Julie téměř od počátku, ale za celou
tu dobu neměli ani jediné sele.
Odsud se jde dál na
jakési prostranství, kde jsou sice statné stromy, ale výrazně řidčeji
než doposud. Pod většinou z nich jsou uvázáni severští psi -
sibiřští husky a také tzv. aljaští husky, což jsou kříženci sibiřských s
jinými psy. Jeden ze psů je u turistů zvláště populární, jelikož má
každé oko jiné barvy. O něco dále, podél příjezdové lesní cesty pro
personál, stojí asi tři výběhy dalších psů, kterých je v parku celkem
okolo třiceti. A úplně nakonec, zpátky v lese, z druhé strany za vchodem
je ještě velký výběh finských koz.
Je toho opravdu málo -
jen 10 druhů (a plemen) zvířat, v zimě dokonce jen 8, přesto je to
nesmírně populární místo. Dříve tady bývali i sobi, fretky a bílí
potkani, ale to není důležité, přece jen mini zoo, která je mimochodem
jednou z absolutně nejsevernějších na světě, není ve Wild Spirit Parku
ani zdaleka tím hlavním, park existuje z úplně jiného důvodu. A pro
všechny, kteří se touží prohánět po sněhových pláních v psím spřežení,
bude mini zoo velmi milým zpestřením. A propos, Wild Spirit Park
existuje po celou dobu v podstatě bez internetových stránek, přesněji
stránky má, ale na nedohledatelné doméně a vlastně je to jen jediná
stránka s kontaktem, s Facebookem je to jen o málo lepší - ten běží asi
7 let, ale aktivita je na něm jen sporadická. Přesto (bez reklamy) je o
návštěvu parku tak velký zájem, že zimní sezóna uživí rodinu po celý
rok. A pokud si přečtete recenze a články na internetu, bude jen stěží
hledat nějakou negativní...
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|