| |
Jedna z nejstarších finských dětských zoo byla založena v roce 1982
(tehdy ještě jako Palvajärven Lemmikkieläinten maa, cosi jako Země
domácích mazlíčků Palvajärvi nebo asi lépe v angličtině Pet Animal Land).
Současný název Ysitien Lemmikki, česky Ysitienští mazlíčci reflektuje
polohu přeci jenom trochu lépe než ten původní. Palvajärvi je sice
nedaleká malá vesnička a stejnojmenné jezero, ale obojí až za zoo a ani
jedno většině lidí asi moc neřekne. Naproti tomu Ysitie se říká silnici
č. 9 (nebo E63), na které zoo leží. Je to poblíž města Leppälahti na
trase Kuopio - Jyväskylä.
Ysitien Lemmikki je téměř
stejný případ jako ostatní obdobná zařízení - vše budí dojem spíše
nějaké podřadné farmy. Nic, co by mělo lákat potenciální návštěvníky.
Oficiální stránky, včetně obrázků, popisky parku, propagační materiály a
nakonec i samotný název (domácí mazlíčci) a logo s dětsky ztvárněnou
kočkou a koněm, to vše člověka od návštěvy spíše odrazuje. Nic z čeho by
se dala čekat jakákoli mini zoo. Každý, kdo Ysitien Lemmikki nezná, si
představí spíše "mucholovačku" s kočkou nebo v lepším případě tu farmu,
ale je to opravdu zoo - naprosto standardní s klasickými zoologickými
expozicemi, jen jsou v převaze domácí zvířata. Nevím, proč tomu tak je,
ale naprostá většina finských dětských zoo se prostě nejenže nedokáže
prodat, ale vlastně ani nabídnout. Na webech, Facebooku i na
propagačních materiálech prezentují mnohem méně, než nabízí a navíc to
podávají tak, že vlastně svou zoo vykreslují v mnohem horším, a
nezajímavějším a neatraktivnějším stavu, než jaké fyzicky jsou. Vlastně
se tak sami připravují o vyšší návštěvnost. Není divu, že tyto dětské
zoo za hranicemi nikdo nezná a vlastně je nezná ani mnoho Finů.
Ysitien Lemmikki patří
mezi ty plošně větší dětské zoo, i když to tak opticky asi nevypadá.
Celý areál má asi 10 ha, z toho ale jen okolo 6 tvoří část pro lidi,
přičemž ještě třeba třetina nejsou expozice zvířat, ale ostatní prostory
(pro zábavu, odpočinek, servis atd.). I 30 druhů a plemen zvířat dělá z
Ysitien spíše menší zoo, ale expozičně a co se týče servisu a ostatních
aktivit pro návštěvníky, patří k těm lepším. Má velmi hezký areál,
kterému dominuje nádherné jezírko s ostrůvkem a to vlastně tvoří centrum
zoo a zároveň určuje její ráz. Ale od začátku... Vchod s prodejnou
suvenýrů a kavárnou, stejně jako parkoviště, stojí přímo na hlavní
silnici. Odsud se návštěvník vydává přes malou část s jezírky, ale bez
expozic k prvnímu rozlehlému výběhu skotu a voliéře holubů. Po odbočce
vlevo následuje výběh sobů. Následuje velké prostranství na jehož konci
jsou pštrosi, vedle voliéra pávů a naproti mini prasata a mangalice. Ty
lze obejít z druhé strany, kde za nimi jsou ještě divočáci v nádherném
velkém výběhu s bahništěm. Divoká prasata jsou vlastně hned druhým
výběhem - naproti skotu, ale z té příchozí strany je výběh o kousek dál
od cesty a divočáci nejsou vidět nejlépe. Odsud je to jako na dlani.
Výběh končí až u té voliéry holubů (která byla hned z kraje), takže se
odsud dá jít buď vlevo nebo zpět. Obě vesty vedou do centrální části k
jezeru. Pokud se těch pár kroků vrátíme, jsou za mini prasaty ještě kozy
a ovce. Chápu, že to nejsou nejatraktivnější druhy, ale výběhy, zvláště
ten kozí, za to stojí. Kozy tady mají maličký, až pohádkově vyhlížející,
domeček, konstruovaný jako mini srub s mechovou střechou a to celé stojí
na velkém balvanu. Hezká expozice se dá zkrátka udělat pro jakékoliv
zvíře, třeba i pro "podřadné".
Tím se už dostáváme
do hlavní části okolo jezera. V jeho středu stojí menší vyvýšený oválný
ostrov, na kterém jsou králíci a domeček podobný tomu kozímu, jen o něco
větší. Lidé se sem dostanou po dřevěné lávce, nebo mají-li dost kuráže,
tak třeba i vorem. Na vzdálenějším břehu jezera je ukotven vrak lodi,
což výborně dokresluje atmosféru parku a za ním je velký výběh společný
pro lamy, osli a poníky. I ten je "vyšperkován" několika příbytky a
polootevřenými zastřešenými konstrukcemi poskytujícími závětří, stín a
úkryt před deštěm. Všechny jsou v podobném provedení - srubovité
konstrukce, sem tam s nějakou větví nebo kořenem a nechybí ani mech a
drny na střeše. Je to velmi působivé a především, jakoby to sem prostě
patřilo od nepaměti.
Vedle, směrem ke
vchodu, jsou krůty, za nimi kočinky a pak ještě výběh kachen - ten je
již opět vedle holubů, ale je to jen pár kroků. Hlavní plocha je okolo
lamího výběhu a jezera, tady jsou soustředěny ještě voliéry bažantů a
další okrasné drůbeže, ale především dětské hřiště, vláček a rozkošná
velmi staře vypadající dřevěná budova, jakoby vytržená z pohádky a to
především díky té mechovo-drnové střeše uprostřed níž vyrůstá borovička,
a není tam jen jedna. Uvnitř je menší expozice takových těch starých
venkovských záležitostí. O kousek dál je ještě několik menších (asi
provozních) stavení v podobném duchu, což tvoří opravdu nádherný celek.
Více zvířat tady není, odsud se již ze zoo vychází přímo k parkovišti,
přesto je to velmi příjemné a hezké místo. Dříve tady bývali i jezevci,
mývalovci, nutrie, skotský náhorní skot, emu, nandu, kakadu, labutě,
krkavci a další druhy, aktuálně je zvířat méně, ale na půvabu to zoo moc
neubírá. Pokud jste čekali jen nějakou farmu, bude velmi mile
překvapeni. I pro mě to bylo jedno z nejpříjemnějších překvapení.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
