|
Zoolandia, to je poněkud zvláštní příběh... Zoo a zábavní park, který v
Lietu (asi 20 km od Turku) v roce 1984 založil Kalle Erosen. A nebyla to
jen tak nějaká zoo. V té době byla jednou ze 4 velkých finských zoo
(další 3 byly Helsinki, Ähtäri a o rok starší Ranua). Po Helsinkách byla
svým způsobem nejvýznamnější a nejatraktivnější zoologickou zahradou
země, protože jen v těchto dvou byly chovány i exotické druhy. Ve dvou
ohledech Zoolondia Helsinskou zoo dokonce předčila. Tím prvním bylo
terárium, v té době největší a druhově nejbohatší ve Finsku. Kromě želv
a množství ještěrek zde byla rozsáhlá kolekce hadů, včetně mnoha
jedovatých, ale především aligátoři, krokodýli a kajmani. Ti nebyli k
vidění nikde jinde v celé zemi. Ještě větší atrakcí však byly některé,
na finské poměry, unikátní velké exotické druhy - zejména sloni. Erosen
měl dvě slonice - africkou Vanni a indickou Pepitu, obě z cirkusů.
Statistiky sice uvádí tři slony i v Helsinkách, ale prakticky historicky
jediní sloni ve finských zoo byly pouze tyto dvě slonice v Zoolonadii,
žádná jiná finská zoo nikdy slona nechovala. Helsinki se uvádí jen
proto, že transfery tří slonů ze zahraničí do finských cirkusů se
uskutečnily právě přes Helsinskou zoo (a snad i karanténa, kterou jeden
ze slonů nepřežil). V každém případě mohla veřejnost vidět finské slony
pouze v několika cirkusech a poté jen v Zoolandii. Přičemž je řeč
celkově o pouhých třech slonicích, které vystřídaly více cirkusů než se
dostaly do zoo (ta třetí skončila ve Stockholmu a poté v Anglii).
Sloni byli tím nejhlavnějším lákadlem Zoolandie, ale rozhodně ne
jediným. Kromě slonic a zmíněného terária to byly i další zajímavé druhy
jako třeba zebra, plameňáci, klokani nebo velbloud (který dodnes není ve
finských zoo úplně běžný). Velké popularitě se těšila i velmi slušná
kolekce papoušků – několik druhů arů (ararauna, zelenokřídlý, vojenský)
a kakaduů (bílý, žlutolící, molucký, Goffinův), amazoňani modročelí a
žlutohlaví, žaka, papoušci žlutotemenní, patagonští, senegalští, mniší,
barnardi límcoví, alexandři malí, velcí a rudohlaví a jistě i další
druhy až po ty nejobyčejnější – korely, andulky, rozely, agapornisy atd.
Vedle toho všeho byla v Zoolandii pochopitelně i řada místních nebo ve
finských zoo běžnějších zvířat – polární lišky, vydry, jezevci, mývali,
losi, divocí sobi, daňci, jelenci běloocasí, mufloni, divočáci, psouni,
pštrosi, emu, výři, afričtí zoborožci, jeřábi paví, labutě... Celkově to
bylo okolo 600 zvířat, čili pro návštěvníky velmi atraktivní záležitost.
Zoolandia si zpočátku údajně i ekonomicky vedla poměrně solidně, jenže v
roce 1995 přišel bankrot. 21. srpna 1995 se Zoolandia dostala do
konkurzu a už to se zvířaty vypadalo velmi nahnutě. Nebylo jasné, co
bude dál, jaký bude jejich osud. Nakonec se však našel zájemce, který
Zoolandii odkoupil. Od počátku roku 1996 se novým vlastníkem stal Raimo
Tuominen, který se svou rodinou zábavní park provozuje dodnes.
Když Zoolandia měnila majitele, veřejnost se obávala, že zoo zanikne a
zůstane v lepším případě jen zábavní park. Tím spíše, že v prosinci 1995
pošla národem milovaná Pepita. V parku sice zvířat výrazně ubylo, ale
Tuominen nakonec zoo přece jen zachoval. Došlo dokonce i na nové
terárium, sice s méně zvířaty, ale ta se dočkala výrazně lepších
chovných podmínek. V roce 2005 byla zbylá slonice Vanni, na doporučení
koordinátora, odeslána na Ukrajinu do Zoo Nikolaev, kde asi po 9
měsících pošla. Následně se obě strany vzájemně obviňovaly z pochybení a
zanedbání zdravotního stavu slonice. Podle Ukrajinců Finové slonici
nedopřáli veterinární zákrok, jelikož by stál tisíce dolarů a pak již
bylo pozdě situaci řešit. Podle Tuominena odešla slonice z Lieta zcela v
pořádku a léčba byla zanedbána až v Nikolaevu. Tak, či tak Vanni zkonala
ještě poměrně mladá (33 let) a Zoolandia přišla o svou největší atrakci
a místní lidé o svého velkého miláčka. Zřejmě se to záhy nebo v dalších
sezónách projevilo i na návštěvnosti, protože zoo začala velmi rychle
upadat. Ještě v roce 2006 tady bylo okolo 70 druhů zvířat, nicméně počet
se začal brzy snižovat, největší úpadek nastal od roku 2012, kdy bylo
zcela zrušeno terárium. Udávané stavy zvířat byly 50 druhů / 160 ks.
další rok to bylo již jen 30 druhů / 100 ks. V roce 2014 jen 20 druhů /
60 ks a 2016 posledních 50 zvířat v 10 druzích. Postupně zmizelo téměř
vše. Kompletní kolekce papoušků i veškerá další exotická divoká zvířata,
s výjimkou jelenů milu.
Aktuálně je Zoolandia velmi obyčejným až podřadným zábavním parkem
(spíše obrovským dětským hřištěm) jen s hrstkou asi 50 nebo o něco málo
více zvířaty, vesměs domácími. Napočítal jsem celkem 14 druhů – 21
taxonů (i s plemeny domácích zvířat). Z toho jen 3 divoká zvířat - jelen
milu, emu a želva stepní. Trochu zajímavější je ještě domácí sob a
alpaka, jinak jsou to koně, poníci, osli, ovce, kozy, miniprasata,
králíci, pávi, slepice a kachny. Velký úpadek kdysi druhé nejvýznamnější
zoo v zemi. Navíc ani expozičně nejde o žádný zázrak. Výběhy jsou sice
obrovské, ale rozhodně žádné 21. století, všechno je velmi obyčejné,
vlastně nevzhledné. Technicky a vizuálně spíše zookoutkové než
zoologické, jakoby z doby založení Zoolandie. Na jedné straně, u jakési
nepovedené napodobeniny westernového městečka jsou výběhy koňovitých. O
kus dál u jedné podlouhlé budovy (bývalý pavilon papoušků) velmi
jednoduché výběhy alpak, miniprasat a emu. Z druhé strany naový a trochu
lepší, částečně průchozí výběh koz a domácí drůbeže (dříve pštrosí
výběh). Uvnitř budovy o něco novější boxy domácích zvířat, emu a želv. A
ještě dál za budovou, směrem k lesu, řada obrovských výběhů jelenů milu
a sobů (dříve tady bývali velbloudi, losi a další zvířata). Původně se
odsud šlo do lesa, kde byly další velké výběhy lesních kopytníků, celá
tato část je, ale úplně zrušena. V provozu zbyla jen chata s placem pro
táborák. Stejně tak již nejsou původní výběhy jelenů milu za hotelem a z
terária je nyní obchod a vnitřní dětské hřiště, či herna.
Škoda, že tahle zoo nabrala
takový směr. Nebýt bankrotu v 90. letech a následné změny majitele,
mohla být dnes na zcela jiné úrovni. Měla k tomu všechny předpoklady –
tradici, spousty zvířat, navíc zajímavých a i ve Finsku ojedinělých
druhů a v neposlední řadě také výbornou dopravní dostupnost a Turku -
jedno z největších finských měst za zády.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|