| |
Zoo Hortobágy existuje od roku 1997, přesto jsem se o ní
dověděl až celkem nedávno. Byla pro mě velkou neznámou a celkem jsem se
na ni těšil, byl jsem zvědavý, jelikož jsem netušil, co od ní čekat.
Přece jen když se řekne zoo jen s domácími zvířaty, nezní to zvláště
lákavě. Když se to zpřesní jen na tradiční maďarská plemena, zní to
naprosto nezajímavě. Navíc spoustu neznalých odradí slovo pusta... Omyl.
To vše je omyl. Pusta je fascinující a Hortobáďská pusta zoo
excelentní!!!
Předně je maďarská pusta, coby jedna z největších evropských stepí a
ráj všech ornitologů zanesena na seznam světového dědictví UNESCO. Je to
nekonečná rovina, kde se pohled ztrácí tam kam je oko schopno
dohlédnout. Drsná krajina pastevců plná rozmanité flóry a fauny. Místo
velmi osobité kultury, četných vahadlových studen i častých výskytů faty
morgány. Jestliže někomu připadá maďarská pusta nezajímavá nebo
jednotvárná, pak jen proto, že se neumí dívat. Pusta je unikátní
zážitek.
Pustová zoo je jako pusta sama... zvláštní, neobvyklá, nečekaně
krásná. Plná podivných domácích zvířat, uherských stavení, rozličných
proutěných a rákosových prvků. Skutečně je to zoo, která má na světě
sotva nějakou obdobu. Přiznám se, že pro mně bylo skutečným šokem tolik
zvířat, ani jsem netušil, že tu bylo tolik plemen. Mnoho z nich ani
neznám. Například krátkouchá koza pro mě byla novinkou... obyčejná bílá
koza, jen téměř bez uší. Nebo třeba jakýsi černý maďarský osel (nemesített
magyar szamár) velikosti skoro osla poitouského... Celkem tady může být
okolo 30 - 40 různých druhů a plemen domácích zvířat, které mají od
historie své místo v maďarském životě. Mnohé z nich jsou hned v několika
barvách. Zvířata Hortobáďské zoo jsou bez diskuze zajímavá, mnohem
senzačnější jsou však expozice, stavby, zařízení, které bez výjimky
vychází z historie a tradic uherské pusty.
Již před vchodem stojí velmi krásná socha cápové ovečky, která je
zároveň emblémovým zvířetem. Mimochodem u nás jsme jsme tyto ovce zvyklí
nazývat souhrnně ovce cápová eventuelně maďarská racka, ovšem tady je to
hned několik ras... bílé hortobáďské racky, černé hortobáďské racky a
gimešské racky, navíc u nás jsou cápovky obvykle "kudrnaté", kdežto v
Maďarku mají často spíše "dredy", což dělá ovečku ještě čertovštější.
Ale zpět... hned za sochou racky je pokladna v nádherném domečku s
rákosovou střechou. Za ní pak socha Sv. Vendelína - patrona poutníků,
pastýřů a ochránce zvířat a úrody. Pak teprve je samotný vchod. Po cestě
vpravo je obrovský kruhový výběh koz a oslů, který slouží zároveň jako
dětská zoo. Uprostřed je na kůlech stojící stáj. Naproti je řada menších
výběhů s perličkami a kozami. Dále je excelentní podkovovité přístřeší
se stájemi oslů, ovcí a dalších koz. Typická stará maďarská otevřená
dřevěná stavba s rákosovou střechou, která bere dech. Následuje rybník s
vodními ptáky a za ním polootevřená tribuna sloužící k pořádání různých
představení a show, např. honáků dobytka na koních apod. V dáli za
tribunou jsou koně, buvoli, uherský skot a vahadlové studny.
Po cestě zpět je z druhé strany za rybníkem je jakási historická
stavba se slaměnou střechou až k zemi. Maďarsky se toto zařízení jmenuje
seggenülő hodály (anglický překlad, který je v plánku u všeho, u tohoto
chybí). Předpokládám že mohlo jít o lehké letní přístřeší pro ovce,
pravděpodobně jen dočasné a zřejmě někde mimo domov na pastvě, kam byl
hnán dobytek. Dále je řada výběhů mangalic (maďarská kudrnatá prasata).
Opět, u nás je to mangalica, kdežto tady je to více plemen. Za prasaty
směrem zpátky ke vchodu stojí dvě úžasné zvláštní dřevěné zhruba
desetiboké voliéry s kruhovými zděnými holubníky uprostřed a za nimi
dvoreček s výběhy několika plemen holokrček (maďarské slepice s
neopeřeným krkem). Opět famózní. Polovina výběhů má zděné kruhové
domečky se špičatými rákosovými stříškami, v druhé polovině jsou stanové
boudičky.
Ještě před východem ze zoo, je možné zajít do výstavní místnosti,
kde jsou nádherné velké dobové fotografie týkající se života a chovu
zvířat v maďarské pustě a také plná stěna trofejí... Nikoli jelenů, jak
bývá běžné. Zdejší trofeje jsou výhradně z ovcí cápových a z uherského
skotu. Nemusím zdůrazňovat, že to jsou většinou exponáty enormních
parametrů. Rohy uherských skotů jsou jak řídítka od Harleye a i některé
rohy cápovek jsou jak ďábel sám...
Hortobáďská zoo pro mě byla velmi milým překvapením, moc se mi tady
líbilo, zoo mě naprosto uchvátila. Něco tak senzačního jsem nečekal ani
ve snu. Každý návštěvník bude rozhodně překvapen, jaká paráda se dá
nadělat s "obyčejnými" domácími zvířaty... Chce to jen zajímavé
expozice...
Autor: Roman Hynek (2010)
|
|
