| |
|
|
| |
Stručně o zubří oboře |
|
| |
Zubři a jejich ochrana jsou v Evropě předmětem zájmu již po desetiletí.
V mnohých zemích zmizeli z přírody na přelomu 19. a 20. století a tak
již v průběhu první poloviny 19. století začaly vznikat chovné rezervace
či obory. Bylo to zejména v Polsku a Rusku, ale také v Německu,
Bělorusku a ojediněle i v jiných zemích - např. na Slovensku a roku 1969
vzniklo jedno takové zařízení i v Litvě u vesničky Girelė v lese Pašilai
v Panevežyském kraji. První dva zubři - Motok a Moda, sem dorazili
z ruského Prioksko-terasného zapovedniku, o rok později dorazilo dalších
šest a 1972 ještě dva. Již před tím, v roce 1971, se však narodilo první
zubře - Girinis, i zde ve Stumbrynasu.
Velmi obdobně jako v
Polsku, či Německu je část zubří rezervace Stumbrynas přístupná
veřejnosti, coby ukázková obora. Na 50 hektarovém prostoru jsou dva
výběhy, které mají v přední části, u prohlídkové cesty krmítka a
přístřešky, aby se zubři zdržovali právě zde a návštěvníci měli možnost
je v tak velkém prostoru zahlédnut. Oba výběhy jsou zpola travnaté a
zpola lesnaté , jeden je opatřen i vyvýšenou dřevěnou vyhlídkou ve tvaru
obráceného písmene T, přičemž ta pomyslná nožička "téčka" vybíhá až do
prostoru výběhu. Kromě vyhlídky je zde pro návštěvníky i naučná lesní
stezka, několik infopanelů, lavičky nebo řekněme celá odpočinková zóna.
Celkem je zde 15 - 20 zubrů,
nicméně okolo 50 dalších je volně v rezervaci okolo, v okruhu 30 - 40
km. Prvních pět kusů sem bylo vypuštěno již v roce 1973 a o čtyři roky
později se jejich počet zvýšil na 13. V roce 1974 se uskutečnil
experiment s vytvořením samostatné divoké populace v lese Šešuouliai,
kam bylo vypuštěno 7 zubrů ze Stumbrynasu. Projekt ale selhal, během pár
let všichni zubři uhynuli nebo byli upytlačeni, čím se potvrdilo, že
malý les je pro přežití zubrů nedostatečný (nejen kvůli dostatku
potravy, ale i pro nedostatek úkrytů a možnost útěku před nebezpečím).
Za 50 let existence
Stumbrynasu se zde narodilo již okolo 140 telat ve výbězích a asi 80 v
rezervaci. Podle mezinárodních dohod, jsou všichni zubři registrovaní v
mezinárodní plemenné knize pojmenováváni jmény začínajícími na dvě
písmenka, která byla tomu kterému chovnému zařízení přidělena. V případě
Stumbrynasu je to "Gi" - jména všech zdejších telat tedy začínají na Gi...
Podle jména, lze tedy zjistit kde se kterýkoli zubr narodil. Pokud někde
na razíte na zubra jménem třeba Gita, věřte, že přišel na svět v
litevském Stumbynasu.
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|
|
|
|
