| |
Původně malá soukromá mini zoo byla zřízena spolu s etnomuzeem v roce
2012 při restauraci poblíž obce Raubonys u hlavní silnice 19 km od
Lotyšské hranice. Od toho se odvíjel i název restaurace a potažmo zoo -
"19-tas kilometras Mini Zoo". Později (asi 2015) přibyl dinopark, lanový
park a další atrakce, čímže se z typické roadside zoo stal zábavní park
přejmenovaný na Raubonių Parkas (Park Raubonys).
Dosud je to typické
roadside zařízení - tedy mimo obec u silnice, orientované na
projíždějící a především cíleně přijíždějící "auto-návštěvníky".
Zjednodušeně řečeno výletní park u silnice mimo obec. Za pár let od
svého založení se nejen park jako takový, ale i samotná zoo velmi
změnila a rozrostla. Rozloha parku je 16 hektarů, přičemž naprostá
většina (možná tak 14 - 15 hektarů) připadá na zoo. Na oficiální mapce
parku (z roku 2018) to však vypadá jinak - dinopark je zakreslen výrazně
větší, jelikož je to zkrátka větší turistické lákadlo. Zoo, která patří
ke 4 největším a nejvýznamnějším v Litvě, je relativně nová, takže
celkově v dobrém stavu. Expozice jsou více méně velmi obyčejné, nicméně
mnoho jich je průchozích, čili návštěvnicky atraktivních.
Zoo má zdánlivě dvě části
- jednu v lesíku u vchodu a druhu v mírně se svařující louce pod
parkovištěm. V té první je většina zvířat - hned za vchodem, na odbočce
vpravo, jsou výběhy dikobrazů, nutrií a medvěda. Vlevo je pak většina
areálu - nejdříve celkem obyčejné klece mývalů, nosálů a skunků, potom
velmi hezká voliéra výrů (asi nejhezčí expozice zoo) a čtyři na sebe
natěsnané obdélníkové výběhy rysů, lvů, pum a medvědů. Je to stěžejní
atrakce - hlavní část zoo, největší výběhy této části, fakticky však
zcela nejslabší. Ve skutečnosti je to jakoby jeden výběh rozdělený dvěmi
příčkami na čtyři, takže stěny uprostřed jsou společné a všechna zvířata
se tak dostávají do bezprostředního kontaktu, což není zrovna ideální.
Ještě větší bída je to z expozičního hlediska. Každý výběh má malý
dřevěný domeček, ale jinak je zařízení velmi strohé, v podstatě jen
ochoz dokola - jakási dřevěná police na železné konstrukci. Vypadá to,
naprosto bez nadsázky, jako lešenářské podlážky na železných stavebních
kozách. Podobně to sice mají i další soukromé litevské zoo, ale tady je
to ještě více do očí bijící.
Za výběhy velkých šelem
je směrem dále do lesa několik voliér menších savců (mangusty, fretky,
veverky...), pak dvě velké průchozí voliéry - první s morčaty, druhá s
nejběžnějšími okrasnými ptáky (pávi, bažanti, slepice, perličky,
andulky, agapornisové...). Úplně na konci je výběh stříbrných lišek. Na
druhou stranu od velkých šelem, čili směrem jakoby ke vchodu, je řada
voliér psounů, surikat a ženetek a za nimi celkem malá voliéra makaků.
Na spodním okraji této
části zoo - za výběhy šelem, je průchozí výběh jelenů sika, který slouží
zároveň jako spojovací průchod do druhé - luční, části. Ta je téměř
kompletně průchozí. Několik obdélníkových výběhů natěsno vedle sebe,
přičemž návštěvník prochází brankou z jednoho do druhého. Jsou tu
kolkani, mary, alpaky, kozy, osli, nandu atd.
Zoo Raubonys je sice v
první řadě o byznysu, což lze u zábavního parku předpokládat, ale jinak
je celkem příjemná. V jistém smyslu nejlepší ze čtyř větších litevských
zoo. Ty ostatní mají sice více zvířat, ovšem Národní zoo v Kaunasu je
zastaralá a ne v nejlepším stavu a ty další dvě soukromé jsou ze
zoologického hlediska velmi kontroverzní. Škoda, že je i tady velmi
patrné o jak amatérské zařízení jde. Chyby na jmenovkách jsou, s
výjimkou Kaunasu, velmi obvyklé snad po celé Litvě, ale tady jich je
rozhodně nejvíce. Největším nešvarem jsou jen rodová jména na jmenovkách
- dikobraz, skunk, veverka, rys atd., druhové jméno chybí. V některých
případech jsou chyby v názvech nebo dokonce obrázek jiného zvířete, než
o kterém se na jmenovce píše. Na druhou stranu mi připadá, že právě tato
zoo se ze všech soukromých ubírá tím nejsprávnějším směrem a tak je
klidně možné, že se v průběhu času i "zprofesionalizuje".
Autor: Roman Hynek
(2018)
|
|
