Stručně o zoo

Ķekavas zoo


	Stručně o zoo
	Ķekavas zoo, někdy též mini zoo (mini zoodārzs) a občas s přídomkem „Līči“ je malá soukromá zoo ležící u města Ķekava (asi 5 km jihozápadně z centra) v zátoce stejnojmenné říčky, častěji však zvané Ķekaviņa. Začala se formovat již někdy v roce 2001, kdy se majitelovo zvířectvo (mj. kočkodan mona koupený od námořníků) stalo součástí nově vzniklého rekreačního střediska Ķekaviņas Līči (Zátoky Kekaviny). Zoo jako taková existuje oficiálně od roku 2011 – nejdříve jako součást uvedeného rekreačního centra (ačkoli leží separátně vedle něj) a od 26. dubna 2017 je registrována samostatně (oficiálně jako záchranná stanice zvířat). Tolik taková řekněme „učesaná“ forma historie Zoo Kekava... Ve skutečnosti to prý bylo tak, že měl majitel mnoho zvířat, více méně jako vlastní hobby. V roce 2001 postavil naproti svému pozemku přes cestu zmíněné rekreační středisko a hosté se zřejmě na zvířata začali chodit dívat. Na to začal budovat zoo. Problém byl v tom, že šlo o soukromou – zájmovou - nepodnikatelskou aktivitu majitele. Zoo oficiálně neexistovala, a tudíž neměla s jeho podnikatelskou činností nic společného, přesto byla celá postavena z „firemních prostředků“. Asi po pěti nebo šesti letech se tím začaly zabývat úřady a nakonec ocenily zjištěné daňové úniky tučnou pokutou. Zřejmě v důsledku toho pak (2017) byla, nebo musela být, zoo zaregistrována samostatně. Informace jsou zprostředkované, něco mohlo být maličko jinak, ale zdá se, že asi ne příliš. Více lidí se shoduje na tom, že se touto událostí, do té doby dynamický vývoj zoo na čas de facto zastavil nebo přinejmenším výrazně zbrzdil. A vlastně je totéž vidět i na místě. Zoo rychle vyrostla, pak se vše zastavilo a teď se to pozvolna opět dává do pohybu. Tomu vcelku odpovídá i aktuální stav – většina zařízení je konstrukčně i prostorově na slušné úrovni, ale je zde i pár provizorií nebo věcí zřejmě ještě z předzoologické éry. Jako celek působí zoo tak nějak nedodělaně a „zastaveně“. Špatné nebo žádné jsou návštěvnické cesty, v naprosté většině chybí jmenovky zvířat a stejně tak veškeré další informační prvky (směrovky, infopanely, mapa apod.). Cestou z města není zoo značená a žádný nápis nenajdeme ani u vchodu, kde sice stojí malá budka, coby pokladna, ale ta zeje prázdnotou a i výrazně zaprášená okna napovídají, že je zřejmě již delší dobu nefunkční. Na oficiálních stránkách zoo se píše o občerstvení, sauně, ubytování atd. – ano, ale ne tady. Vše zmíněné je záležitostí rekreačního centra, to má sice stejného majitele, ale je mimo areál zoo - venku, přes cestu a ještě tak 80 metrů vlevo. Ve skutečnosti v zoo chybí jakýkoli servis, dokonce i obyčejná lavička. Na druhou stranu, co se týče druhové skladby, je Zoo Kekava asi jedna ze dvou nejvíce zoologických lotyšských minizoo. Jinde jsou obvykle domácí zvířata, a co se týče těch divokých nebo exotických, bývá to jen několik málo menších druhů. Zvláště šelmy bývají zastoupeny jen těmi nejmenšími - od fretky maximálně po mývala. V Kekavě je to jinak, větší zvířata zde převažují – asi ne početně, ale prostorově ano. Areál zoo je potokem rozdělen na dvě části – malou přední a velkou zadní. V té první, která je v borovém lese, se nachází většina expozicí. Vlevo od vchodu jsou to celkem obyčejné výběhy lam, a guanak, dále hezký velký výběh psíků mývalovitých a za ním velké voliéry mývalů. Ještě dál je několik velkých, moderních výběhů rysů a zcela v rohu vlci. Ti jsou ve dvou příšerných malých rezatých klecích, ale je fakt, že je hned vedle již rozestavěný nový prostorný vlčinec. Naproti je pár dingů a za nimi na konci první části výběhy divočáků, aktuálně však opuštěné, jelikož je jejich chov v Lotyšsku zakázán kvůli africkému moru prasat. Odsud se travnatou pěšinou prochází do druhé části, kde jsou hned z kraje dva nádherné obří výběhy s potůčkem a hustým březovým porostem. V jednom jsou jeleni, v druhém možná daňci nebo mufloni, ale žádné zvíře jsem neviděl a jmenovka na pletivu také chyběla. O kousek dál vpravo je nová obrovská bažantnice – dům s řadou velikých voliér na obě strany. Jednotlivé voliéry, nejen, že jsou plošně velké, ale i vysoké, takže zde mohou bažanti ve výšce hřadovat, což je pro ně přirozené, ale v zoo to nebývá obvyklé. K vidění jsou bažanti obecní, sedlatí, stříbrní, zlatí, zlatožlutí, diamantoví, královští a ušatí. A samozřejmě i pávi. Celý zbytek druhé části je zatím jen rozlehlá louka, která na expozice teprve čeká. Kromě bažantnice je zde už jen osamocený výběh koní v nejvzdálenějším rohu a malý výběh osla u průchodu zpět do první části. Osli se však většinou pasou volně. Za lávkou pokračuje trasa opět v první části. Vpravo jsou v ukrutně malých klecích svišti, vlevo několik králíkáren, voliéra krůt (černých a modrých), husí labutích a pižmovek, následuje několik klecí se slepicemi různých plemen, výběh dikobraza a alpak a naproti ještě výběh poníků a holubník. Podle internetu by zde mělo být i několik dalších druhů – některé jsem možná jen neviděl (daňci, mufloni, ovce ouessantské, nosáli, kočkodan mona, pštrosi...), jiné zde již zcela jistě nejsou (medvědi nebo zmínění divočáci a vietnamská prasata). Když to shrnu, má tato zoo potenciál být jednou z nejlepších lotyšských mini zoo – jednak je na skvělém místě (jen asi 20 km od Rigy, navíc po výborné silnici A7), rozkládá se v nádherném prostředí, má plochu asi 3,5 ha (což je na mini zoo tak akorát), ze všech soukromých zoo má nejatraktivnější zvířata a nejméně polovina stávajících expozicí je poměrně dobrých – expozičně, chovatelsky i technicky. K tomu aby byla skutečně top, chybí přebudovat některé z těch původních zařízení a především obestavět druhou část, která skutečně zeje prázdnotou. Velmi důležitá je ale i reklama. Zoo má sice své webové stránky, ovšem teprve velmi krátce a hlavně na nich téměř nic není. Na Facebooku není vůbec, chybí na mnoha turistických portálech nebo je obtížně dohledatelná (jako rekreační středisko Ķekaviņas Līči) a jakékoli tiskoviny nebo jiné propagační materiály také neexistují. Proto je zoo pro veřejnost poměrně neznámou – v zahraničí naprosto a doma v Lotyšsku je to jen o málo lepší (možná tři čtvrtiny lidí, s kterými jsem se bavil o Ķekavas zoo nikdy neslyšely). Uvidíme, co bude dál, přece jen je to krátce po výše uvedených nepříjemnostech a vlastně zoo samostatně existuje teprve rok. Autor: Roman Hynek (2018)