|
Malá zoo nacházející se ve městě Daugavpils. Latgales v názvu zoo, tedy
v češtině Latgalská vyjadřuje jakousi etnickou hrdost - příslušnost k
jednomu ze čtyř, resp. pěti lotyšských historických regionů - Latgalsku.
To bývalo součástí Republiky obou národů (Polsko-litevské unie) a tak se
od zbytku Lotyšska v mnohém odlišuje. Převládá jiné náboženství, mluví
se zde latgalsky (řeč některými uváděná jako samostatný jazyk, jinými
jako dialekt lotyštiny) a odlišné je i etnické složení - vedle Latgalců
zde žije nejpočetnější skupina Rusů v zemi (asi 39% populace Latgalska).
Není proto divu, že vedle latgalštiny je velmi často slyšet právě
ruština. A to zejména právě v Daugavpilsu, kde je Rusů nejvíce.
Maličká zoo začínala de
facto v roce 1987 jako mini zoo zooroužku, tehdy byla na ulici Gogola
(dnešní Saules). V roce 1992 byla přestěhována na současné místo - do
tehdejší ulice 5. srpna, dnešní
Vienības a 12. března 1992 byla otevřena. Toto datum se dnes
uvádí jako oficiální datum založení zoo.
Zoo byla od samého
počátku především teráriem, ačkoli zde byla i neterarijní zvířata a
několik výběhů v zahradě objektu. Kromě Rigy a její pobočky Cīruļi to
bývala jediná zoo v zemi a snad i proto bylo její směrování i činnost
poměrně odborné. Někdy po roce 2000 (možná 2004) obdržela zoo dokonce
licenci, kterou se pyšní dodnes a je tak jednou z pouhých tří
oficiálních zoo Lotyšska - spolu s Rigou (včetně její pobočky) a
Mini Zoo Rozīte (Minizoodārzs Rozīte). Donedávna mělo licenci i již
zrušené Akvaterárium Rēzekne (Rēzeknes akvaterārijs). Zajímavé je na
tom, že kromě zoo hlavního města byly všechny tři licencované zoo právě
v Latgalsku.
Latgalská zoo se
rozkládala na pronajatých soukromých pozemcích, dokonce snad několika
vlastníků, proto město přišlo v posledních letech s plánem vykoupení
pozemků. Informace o tom, zda nakonec pozemky vykoupeny byly, či nikoli
na internetu není, nicméně vzhledem k tomu, že byla započata kompletní
rekonstrukce zoo, lze předpokládat, že se tak stalo - že nejsou tak
velké prostředky investovány do cizího majetku. Rekonstrukce probíhá
postupně, aktuálně za provozu zoo, přičemž veřejnosti je přístupná jen
část. V rámci rekonstrukce, nebo pravděpodobně již dříve, zmizely
veškeré venkovní expozice - zbyla jen voliéra holubů. Vše ostatní je v
budově, přesněji řečeno v současné době jen tak ve dvou třetinách jeho
přízemí.
Celá zoo se postupně mění
v umělý tropický prales, což je velmi moderní, hezké a pro návštěvníky
nesmírně atraktivní. Dokonce i provedení je výborné a rozhodně
profesionální. Problém je v tom, že (zřejmě ruská) firma provádějící
rekonstrukci se snaží na tak malý prostor natěsnat, co nejvíce expozicí
a tak jsou výsledkem velmi stísněné prostory. Některá zvířata mají "jen"
málo místo, v případě jiných se již můžeme regulérně bavit o týrání.
Ačkoli má zoo licenci a měla by tedy splňovat evropské podmínky chovu,
rozhodně se to netýká velikosti chovných zařízení a to nemluvím o tom,
že žádná zvířata, tedy ani savci, či ptáci nemají venkovní výběhy.
Většina z nich dokonce ani okno, takže se celý jejich život odehrává jen
pod žárovkou... Je to nepochopitelné - velmi nákladná rekonstrukce,
velmi hezké provedení, přitom však chovatelsky nevhodné. Co bude, až
někdo řekne "takhle ne, tohle rozhodně není evropský standard". Nemusí
to trvat dlouho, než si i Lotyšsko uvědomí, že Latgalská zoo
přinejmenším prostorově nesplňuje evropské podmínky chovu v zoo. Bude se
pak nově zrekonstruovaná zoo nákladně rekonstruovat znovu? Nebo zmizí
"lepší" druhy zvířat a nahradí je menší, obyčejnější, prostorově
nenáročné? Kdo ví, v Lotyšsku je v zoologickém světě poměrně "anarachie",
mnoho mini zoo je v zoufalém stavu, který do EU zcela jistě nepatří,
ovšem zatím to vypadá, že kde není žalobce, není ani soudce. Mini zoo se
příliš nekontrolují a už vůbec se nekoriguje jejich činnost. Zatím
rekonstrukce Latgalské zoo prochází. Dokonce je často vychvalována, a to
nejen městem, které zoo provozuje, ale i lotyšskými médii. Jsem
zvědav jaké budou články, až se přijde na to, že byla investice na
rekonstrukci vlastně vyhozenými penězi...
Aktuální zoo je v
podstatě jedna hala a na ní navazující dlouhá úzká chodba. Hala,
přesněji vstupní místnost, v rohu opatřená výlohami je výsekem
tropického pralesa, který vypadá skutečně výborně. Není příliš
přeplácaný a na pohled relativně přirozený. V dutinách a spárách umělých
stromů jsou jednotlivé expozice plazů, žab a bezobratlých, mezi kořeny
bazénky ryb, a želv a mini výběhy křepelek a králíků. Jak realisticky
vypadají stromy a prales obecně, tak nerealistická je druhová skladba.
Jsou zde zvířata z různých koutů země, včetně nepralesních nebo domácích
druhů. Po větvích lezou střihači - tropičtí mravenci rodu Atta, v
dutinách jsou chameleoni, gekončíci, ropuchy, sklípkani, strašilky,
čmeláci, mezi kořeny pobíhají obyčejné křepelky a domácí králíci. Ve
vodě v několika oddělených tůních jsou tropické sladkovodní ryby spolu s
koi kapry, zlatými karasy, jesetery nebo různými vodními želvami,
drápatkami atd. Celé je to vytvořeno stylem "kde se svítí, tam je
zvíře", což sice také není úplně realistické - stromy s osvětlenými
dutinami, nicméně příliš jiných možností není. Na druhou stranu je tato
část zoo chovatelsky nejvíce v pořádku, jelikož tady mají zvířata
prostoru asi nejvíce. Krom toho jsou některé expozice opravdu zajímavé i
zajímavě řešené. Zejména zmínění mravenci, kteří jsou zde volně, od lidí
neodděleni sklem nebo pod. Velmi působivá je expozice čmeláků nebo
dutina sklípkana, která je temná, přičemž si jí může návštěvník snadno
osvětlit stlačením tlačítka. Bohužel je však velmi malá, dokonce tak
malá, že by pavouk ani nepotřeboval nohy, protože jakýkoliv pohyb je
prostorově nemožný.
Ze vstupní haly vede dlouhá
úzká chodba vpravo. V první části je o něco málo širší, přičemž expozice
jsou více méně jen při jedné straně. Z kraje ještě navazuje několik
dutin s morčaty apod., ale tím hlavním jsou prosklené vitríny s jávskými
makaky a papoušky (kakadu, amazoňani). Je to velmi hezké, avšak prostor
je opravdu malý a kromě okna nemají zvířata žádný kontakt s venkovním
prostředím. Odsud dál jsou expozice po obou stranách chodby, což působí
dojmem jejího značného zúžení. Návštěvnická chodbička mezi terárii
umožňuje sotva, aby se dva lidé vyhnuli. Tato část zoo je sice druhově
suverénně nejbohatší, ovšem je také zcela nejhorší. Snad polovina zvířat
je zde týrána v titěrně malých prostorách a druhá polovina je na tom jen
o málo lépe. Terária, akvária a vitríny jsou zde ve třech patrech,
přičemž do toho vrchního již nevidí ani vysoký člověk. Zvířata jsou
rozmístěna zřejmě zcela chaoticky, alespoň se mě nepodařilo najít žádnou
souvislost nebo klíč, podle kterého by byly druhy voleny. Cik cak plazi,
obojživelníci, ryby, bezobratlí i ptáci a savci. Není to ani podle
biotopů, ani podle rozšíření. Zkrátka podle ničeho - jen tak, jak to
tvůrce zrovna napadlo. Dokonce je zde několik společných, abnormálně
nesmyslných expozic, jako například australské agamy vousaté a
pískomilové mongolští. Obecně lze říci, že ústředním je prostřední
patro, kde jsou trochu větší terária. O něco hůře vidět je spodní patro,
které je od země do výšky něco přes půl metru a úplně nejzbytečnější je
patro horní, které začíná tak ve dvou metrech a je vysoké zhruba půl až
tři čtvrtě metru. V prostředních boxech jsou hlavně hadi, menší druhy
ještěrek, žáby a vakoveverky a v jedné části několik malých akvárií, u
země jsou to větší ještěrky (varani) a pásovci. Horní patro obývají
mirikiny, kosmani a ptáci (menší druhy papoušků a drobní pěvci). Úplně
na konci chodby je vitrína surikat.
Zvláště v případě savců a
ptáků je to zoufalé. Box pásovce může být tak půl metru na šířku a okolo
2 metrů na délku. Papoušci a pěvci mají malý uzoučký prostor pod stropem
- podlouhlou nudli tak 0,5 x 0,5 m a možná dva, tři metry dlouhou. Ze
tří stran beton, z čela mírně nakloněné sklo. Rozely, kakariki apod. se
zde nemají šanci ani proletět. Velmi podobně jsou na tom kosmani. V
jiné, stejně maličké vitríně je i mirikina s morčátkem jižním. Prostor
je tak nepatrný, že je mirikina, vzhledem k omezeným možnostem pohybu,
jen tlustou chlupatou koulí, která se sotva hýbe. Celé je to zcela
postavené na hlavu - morčátko jižní je zcela nejzajímavější druh
Latgalské zoo. Velmi pravděpodobně není v žádné jiné evropské zoo (a
podle dostupných údajů možná ani historicky v žádné nebylo), přesto tady
nemá žádné "čestné" místo, ale horní patro, kde jej návštěvníci ani
neuvidí. Pro představu - já jsem ho se svými asi 185 cm viděl také jen
proto, že jsem do výšky zvedl ruce s videokamerou. Čili viděl jsem ho
jen na displeji kamery, nikoli fyzicky! Bohužel, to je tady případ více
zvířat - důsledek toho, že bylo snahou na nedostatečně malé místo
"našlapat" co nejvíce druhů.
Vedle chodby je ještě
místnost s velkými akvárii, ta je ale zatím stále v procesu rekonstrukce
(ačkoli již zde jsou některé ryby). Horní patro je zatím zavřené. Pokud
zde vůbec budou expozice - možná jen nějaký sál nebo jiné zázemí.
Když to shrnu, je
Latgalská zoo velmi hezká a expozičně efektní, chovatelsky však, mírně
řečeno, nevhodně a nešťastně řešená. Laičtí návštěvníci budou určitě
nadšeni, chovatelé však spíše zhnuseni. Kromě malého prostoru je
nepříjemných i pár dalších věcí... Osvětlení není nejlepší, v některých
případech i dost slabé. Skla terárií a vitrín jsou nehorázně špinavá
(evidentně dlouho nemytá) a často již i velmi poškrábaná (zřejmě) od
návštěvníků. Spoje skel, panty apod. jsou přetřené barvou, což samo o
sobě nevypadá dobře, ale hlavně se tím snižuje již tak malá pohledová
plocha. Totéž platí o naprosto nevhodných jmenovkách, které jsou ve
tvaru listu tropické rostliny, tudíž takové neforemné a zbytečně
obrovské, zabírající poměrně dost z pohledové plochy terárií. Navíc jsou
to jen zalaminované papíry, takže i jejich stav je často zoufalý. Škoda.
Tak rozsáhlá rekonstrukce mohla přinést rozhodně lepší výsledek a i
chovatelsky vhodnější expozice. Třetí patro vitrín tady vůbec nemělo
být. Spodní mělo být vyšší, srovnatelně velké jako prostřední. Dvě patra
by rozhodně stačila. Někdy méně znamená více a tady by to platilo
dvojnásob. Stejně tak není třeba, aby tady byli makaci, papoušci nebo
jiná prostorově náročná zvířata. A i obecně mohla být druhová skladba
zvolena tak, aby měla hlavu a patu.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|