| |
Soukromá
Mini zoo Dobuļi byla založena v roce 2000 a nachází u obce Dzimtmisa v
regionu Zemgalsko, asi 35 km jižně od Rigy. Dobuļi je název stavení - v
Lotyšsku mají domy, statky apod., zvláště ty samostatně stojící nebo v
odlehlých lokalitách, místo čísla popisného, svá jména, proto se mnohé
lotyšské mini zoo jmenují zdánlivě nelogicky. Ve skutečnosti však podle
domu u kterého stojí a stejně to platí i o této mini zoo.
Stejně jako mnohé
lotyšské soukromé mini zoo stojící u rodinných domů mimo obec, není ani
Mini zoo Dobuļi oplocená. Okolo nic není, jen louky, tak není oplocení
zřejmě třeba. Na naše poměry je to zvláštní, ale takový je zkrátka
místní zvyk - naprostá většina nejen mini zoo, ale i jiných objektů mimo
obec není obehnána plotem či zdí. Z toho vyplývá, že nemá zoo ani
klasický vstup v tom smyslu, jak jej chápeme my. Na konci parkoviště
prostě stojí dřevěná boudička, která slouží jako pokladna a od něj se po
cestě vchází přímo mezi expozice.
Větší část z asi
dva a půl hektarového areálu zabírají výběhy kopytníků po pravé straně a
jen něco přes půl hektaru připadá na ostatní expozice, které jsou vlevo
od vstupní cesty. Výběhy jsou travnaté a celkem prostorné. Konstrukčně i
tvarově velmi jednoduché, de facto ohraničené části louky do
pravidelných různě velkých obdélníků seřazených do tří řad. Není mezi
nimi ani cesta, jen posečený trávník. Zní to ledabyle, ale vlastně je to
celkem příjemné. Ve všech výbězích jsou výhradně domácí kopytníci,
ačkoli takové ty "lepší" druhy a plemena - velbloudi, lamy, alpaky,
angorské, waliské a girgentánské kozy a waliské černonosé ovce. Tohle je
vůbec velmi typické pro tuto minizoo - je zde mnoho domácích zvířat,
přičemž platí, že jsou to většinou méně obvyklá plemena a ačkoli se zde
zvířat za 18 let vystřídalo docela hodně, bylo to tak vždy. I v
minulosti to byla hlavně plemena, která nejsou často k vidění.
Přímo za pokladnou je
přístupná vnitřní expozice se směsí všech možných teplomilnějších druhů.
Pochopitelně nejde o pavilon jako v běžné zoo, spíše jakási stodola, v
které sjou po obou stranách výběhy, či boxy a voliéry zvířat. Je zde
několik druhů obyčejnějších menších papoušků (andulky, korely,
agapornisové, alexandři...), holubi, hrdličky, křepelky, ale i skunci,
mary, dikobrazi, svišti, mladé bernešky, bažanti a také několik plemen
králíků a morčat (opět méně běžnější, jako např. anglický beran nebo
morče Cuy). Za budovou jsou menší výběhy emu, klokanů Bennettových,
nandu a domácí drůbeže - i v tomto případě převážně plemena, která
nejsou tak běžně k vidění - např. krůta cröllwitzká, toulouská husa nebo
ze slepic belgické bojovnice, auraukany atd.
Dále je voliéra mývalů a za
rohem jezírko s divokými druhy vodních ptáků (bernešky velké, bělolící a
rudokrké, labutě velké a černé, husy kuří a indické, husice rezavé a
nilské...). Naproti jezírku jsou malé výběhy dalších bernešek apod. a za
nimi v řadě voliéry nosálů a makaků červenolících. Celkem je zde okolo
60 druhů a plemen zvířat, ovšem v minulosti se jich zde vystřídalo ještě
více. Průběžně zde bývaly třeba polární lišky, paviáni anubi, kapybary,
kakadu žlutočečelatí, žaka, papoušci mniší, husy císařské, husice
rudoprsé, kachničky karolínské i mandarínské, leguáni nebo z domácích
zvířat osli, ovce ouessantské, somálské, vřesové, kozy anglonúbijské,
vietnamská miniprasta, mnoho plemen králíků (např. rexi, třísloví,
vídeňští modří...), smaragdové kachny, kadeřavé husy a více než 10
dalších plemen slepic - opět těch zajímavějších, jako třeba malajky,
paduánky, indické bojovnice, malgašské bojovnice, bojovnice šamo a ko
šamo, orlovky, laflešky, apencelští chocholáči, pavlovské slepice atd.
Mini Zoo Dobuļi se sice expozičně nedá příliš srovnávat s
evropskými mini zoo, ale v Lotyšsku patří k těm spíše lepším a především
nejprofesionálněji vedeným. Narozdíl od většiny ostatních není založena
na kontaktu se zvířaty, ale na chovu a expozici. K lepším se řadí i, co
se týče druhové skladby - zvláště v případě domácích zvířat je to celkem
výrazné (možná ne počtem plemen, ale určitě jejich výběrem).
Návštěvnický servis je bohužel více méně jen základní, největším neduhem
zoo je však fakt, že chybí jmenovky zvířat (jen pár výjimek má tabulku,
ovšem většinou pouze s rodovým jménem).
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
