| |
Mini zoo, která se objevuje hned pod několika názvy - Mini zoo Lejnieki
- podle názvu domu (v Lotyšsku mají mnohé domy jméno místo čísla
popisného), Mini zoo Desuciems - podle názvu vesnice, Mini zoo Usmas
pagastas (podle farmosti) nebo Mini zoo Usma (podle administrativního
centra, čili "hlavní obce" farnosti). Tato soukromá mini zoo, ležící ve
východní části země - v Kuronsku vznikla v roce 2006, původně jako ovčí
farma. K ovcím však postupně přibylo i několik dalších zvířat (jako
hobby) a nakonec se majitelé rozhodli farmu přetransformovat do jakési
venkovské mini zoo. Jako taková byla otevřena 4. června 2010 veřejnosti.
Počet zvířat, ačkoli šlo
hlavně o domácí druhy, se zpočátku stále zvyšoval. Jen domácích ptáků
bylo okolo 300. Jenže záhy se v Lotyšsku začaly objevovat i další mini
zoo a zájem o tuto postupně upadal. Ruku v ruce s tím se opět mnoho
zvířat vytratilo a mini zoo celkově sešla. Celá situace došla tak
daleko, že přiměla majitele přemýšlet o jejím zrušení. Údajně letošní
sezóna rozhodne. Pokud bude tak špatná jako předchozí, bude to poslední
rok provozu. To je ekonomicky jistě správně, ale zároveň je to také
naivní. Takové čekání na zázrak, který by měl přijít asi sám od sebe.
Mini zoo svým postupným úpadkem ztratila na atraktivitě a evidentně není
konkurenceschopná. Majitelé však nepodnikají žádné výraznější konkrétní
kroky, aby tento fakt změnili. Nic pro to, aby návštěvníky nalákali. De
facto jen pasivně čekají, jestli přece jen nepřijdou. A tomu se příliš
věřit nedá, jelikož v ostatních mini zoo mají více zvířat i
atraktivnější expozice a především stav je o dost lepší. Pokud tedy
majitelé skutečně dostojí svých slov, tak je velmi pravděpodobné, že v
sezóně 2019 již tato zoo nebude.
Aktuální situace je
opravdu velmi nepřesvědčivá. Tou hlavní atrakcí mini zoo je čtvrt
hektarový kontaktní společný výběh domácí drůbeže (slepice, kachny,
husy, pižmovky, perličky, pávy) a králíků. Návštěvníci mají uvnitř něho
neomezený pohyb a mohou zvířata dle libosti krmit a hladit. Je zde (tedy
uvnitř téhož výběhu) také voliéra nutrií a při zadní straně řada menších
voliér. Ty jsou však již ve velmi špatném stavu, většina zvířat (zejména
bažantů) zmizela a tak je zde aktuálně jen pár holubů a svišť bobak.
Hned vedle je o něco málo menší výběh poníků a za ním starý dům sloužící
jako muzeum všelijakých artefaktů ze sovětské socialistické éry - od
kuchyňského nádobí a vybavení, přes šaty, vojenské záležitosti, knihy,
dobový denní tisk až po nábytek a různé přístroje.
V protilehlé straně od
výběhu drůbeže, zcela na konci jsou dva výběhy koz a ovcí vřesových.
Kousek bokem, směrem zpět ke vchodu je rybníček s lekníny a také kapry,
karasi, amury a líny. Ten je vybaven i pergolou a tvoří výborné
odpočinkové místo, ale také příležitost pro rybaření. Kromě toho všeho
se areálem volně prochází pávi a miniprasata, sem tam stojí nějaký
historický zemědělský stroj. Tím však výčet zvířat, expozicí i dalších
atrakcí končí. Dříve zde bývali i kuny, mývalovci, činčily, morčata,
ježci, koně, kavky, několik druhů bažantů, kachničky mandarínské a
karolínské, krocani ve třech barvách a další plemena domácích zvířat. To
je však bohužel minulost. Zdá se, že osud této mini zoo je skutečně
nezvratný. Musela by se velmi změnit a zatraktivnit, aby se mu vyhnula.
A to není příliš pravděpodobné.
Autor:
Roman Hynek (2018)
|
|
