| |
Rižská zoo má za sebou celkem dlouhou a velmi spletitou historii.
Myšlenky na její zřízení se objevily již koncem 19. století, tehdy to
však radním přišlo jaký drahý luxus. 1901 byl hlavou městské rady zvolen
Georgs Armitsteds, který se významným způsobem zasadil o rozkvět Rigy a
byl nakloněn i myšlence vzniku zoologické zahrady. Podporoval její
zřízení v Královském lese (lotyšsky Ķeizarmežs nebo německy Kaiserwald)
- dnešním Mežaparku, tedy Lesním parku (lotyšsky Mežaparks). 29. září
1908 bylo oficiálně zaregistrováno sdružení "Zoologická zahrada v Rize"
a její stanovy. Lotyšsko bylo součástí Ruského impéria, takže se
používal název sdružení ve staroruštině "Зоологическій садъ въ Ригѣ"
(méně často ve staré lotyštině "Zooloģiſkais dahrzs Rigâ" nebo "Zooloģiſkais
dārzs Rigâ").
13. dubna 1911 podepsalo
sdružení "Zoologická zahrada v Rize" dohodu s městskou radou, jejíž
součástí byl pronájem 12 desjatin (asi 13,1 ha) pozemku. Podle této
dohody byla Společnost povinna vybudovat a otevřít zoo nejpozději do
pěti let, přičemž mělo být vystavováno nejméně 75 druhů zvířat.
Financování výstavby pak zajišťovalo město. Plány nové zoo vytvořil
Georg Friedrich Ferdinand Kuphaldt (Georgs Frīdrīhs Ferdinands Kūfalts)
- ředitel Rižských zahrad, zahradník, dendrolog a přední zahradní
architekt Ruského impéria (německého původu), který je známý významnými
pracemi v Zimním paláci, Oranienbaumu, Carském Sele atd. Stavby navrhl
mladý architekt Hermanis Zeiberlihs (Hermann Zeiberlich). 14. října 1912
proběhla kontrola ve složení zástupce Městské rady, městského lesního
inženýra a člena Sdružení, která konstatovala, že je v zoo dokonce více
zvířat než byl požadovaný počet a tak byl podepsán dokument, jímž byla
zoo oficiálně uznána otevřenou. 14. října 1912 se tedy považuje za
oficiální datum založení Zoo Riga.
V době otevření zoo
chovala 267 zvířat od 88 druhů, přičemž šlo především o druhy z Pobaltí
a Ruska, exotická zvířata měla až druhořadý význam. Expozice byly
tvořené tak, aby bylo každé zvíře ve vegetaci odpovídající jeho původu -
vše dle plánů výsadby Georga Kuphaldta. Zoo měla 10 ošetřovatelů a 13
dalších zaměstnanců. Dospělé vstupné bylo 20 kopějek (tehdejšího Ruského
impéria) a o víkendu 25, ale existovalo již i zlevněné dětské vstupné
(10 kopějek) a dokonce vstupné pro školní skupiny (5 kopějek za dítě).
Zoo již v letech 1913 - 1915 vydala několik průvodců v lotyštině,
ruštině a němčině. Sdružení mělo v roce 1914 okolo 300 členů a obrovskou
veřejnou podporu, díky čemuž bylo postaveno množství budov (často z
darů) - hlavní vchod s pokladnami, kancelářská budova, sloninec,
opičinec, kavárna, restaurace (současné terárium lotyšských plazů a
obojživelníků), tzv. malá pokladna (později přeměněná na insektárium),
dům krokodýlů (zbořen 2004) a několik zařízení, která se do dnešní doby
nedochovala jako lví jeskyně, voliéra dravců nebo medvědinec. Dary však
nebyly jen v podobě financování staveb, ale ve velké míře šlo také o
živá zvířata. Jen za první rok, tedy 1914, jich bylo darováno 534, mezi
jinými i slon od pana Zīriņa a firmy Hibner, divočáci od Turkestánského
konzula nebo zubři od imperátora Mikuláše II.
S počátkem I. světové války se
financování zoologické zahrady velmi ponížilo, sedm zaměstnanců bylo
povoláno do vojenské služby, zoo i Sdružení opustili všichni lidé
německého původu a návštěvnost naprosto upadla. Veškeré plánované stavby
byly zastaveny a odloženy. Městská rada byla Sdružením požádána o
finanční podporu, načež byly odsouhlaseny subvence na válečné období ve
výši 1000 rublů měsíčně. V září 1915 přestala fungovat tramvajová linka
do zoo a od března 1916 zcela skončila i finanční podpora města.
měsíc později zemřel ředitel zoo Kārļis Grevē. Veřejnost sice darovala
zoologické zahradě jak nějaké finanční prostředky, tak krmení, ale
situace byla velmi zoufalá. V roce 1917 se Němci dostali do Rigy. 37
nejvzácnějších zvířat odeslali do Německa, některá další byla prodána a
zbytek zlikvidován. V srpnu téhož roku byla zoo zrušena.
Ještě několik následných
let žila myšlenka na obnovu zoo, ale ta definitivně padla v roce 1921,
kdy dala Městská rada celou zoo i se všemi budovami Odboru sociálních
služeb a ten zde zřídil dětský tábor. 1923 byla cedule "Zoologická
zahrada" nad vchodem změněna na "Bērnu vasarnīcas" (dětské chatky).
Mnoho staveb a výběhů bylo demontováno. Demolici neunikla mj. ani lví
jeskyně. Otázka obnovy zoo se opět prodrala na světlo v roce 1926, ovšem
zcela bez výsledku. Nadějnější bylo jednání na ministerstvu zemědělství
2. listopadu 1932, z něhož rozhodnutí o obnově zoo skutečně vzešlo. Hned
v lednu následujícího roku zaslal zástupce ředitele Lesního oddělení
Jānis Robežnieks Městské radě žádost o posouzení potřeby zoo v Rize. Ta
kladně rozhodla již 8 dní na to. 1. července 1933 město pronajalo
Lesnickému oddělení část bývalé zoo (necelé 3,5 ha) za symbolické
nájemné 1 lat ročně a za krátko zde bylo 124 zvířat 48 druhů - kromě
dvou oslů, všechno dary od soukromých osob a firem. 24. září 1933 byla
po 16 letech zoo znovu otevřena a 19. prosince 1933 zaregistrována jako
Lotyšská zoologická zahrada (Latvijas Zooloģiskais dārzs). 1. května
1934 převedlo Lesní oddělení zoo opět na Sdružení a v srpnu 1935 bylo po
dlouhých sporech s Odborem sociálních věcí navráceno zoologické zahradě
i zbytek jejího předchozího území.
V následujících letech započala
kompletní obnova zoo - zřízení veřejného osvětlení, vodovodu, toalet,
obnova cest, ale i stavba expozice hlodavců, tygřince, lvince, výběhů
kopytníků, skladu krmiv atd. Zoo se rychle stala středem zájmu
občanů. Návštěvnost se za jediný rok (1933 / 1934) téměř zčtyřnásobila.
Další velké změny však přišly již v roce 1940, kdy se Lotyšsko stalo
součástí Sovětského svazu. Ředitel zoo Laimonis Gailītis je zatčen a
vyhoštěn na Sibiř, kde umírá, Sdružení je Sovětskou mocí zrušeno a zoo
začleněna pod Správu nemovitostí města Rigy. Záhy na to přišly hubené
roky v období II. světové války, kdy byla zoo sice uzavřena veřejnosti,
ale nakonec se podařilo ji nejen udržet v chodu, ale i zachránit kolekci
zvířat před evakuací do Německa.
Po válce, 19. listopadu
1944, byla zoo opět otevřena veřejnosti. Bylo zde 179 druhů zvířat.
Následně bylo vybudováno akvárium, terárium a postupně i mnoho dalších
expozic. Ruku v ruce s tím stoupal i počet zvířat. Koncem 50. let již
Rižská zoo zaujímala v počtu druhů a kusů zvířat druhé místo v celém
Sovětském svazu (za Moskevskou zoo). V roce 1979 rozhodla Městská rada o
celkové rekonstrukci zoo v letech 1980 - 85 a také o její zvětšení na 46
hektarů (což se však nestalo).
Další ránou pro
zoologickou zahradu byl rozpad SSSR. Obrovský tok turistů z celého Svazu
se téměř zastavil a návštěvnost zoo poklesla ze 700.000 jen na 100.000.
Navíc město nemělo dost prostředků na údržbu osmdesátileté zoo. Naštěstí
se objevili různí mecenáši, pro která byla Rižská zoo národním pokladem.
Situace se stabilizovala, zoo se stala v roce 1992 členem EAZA a 22.
prosince téhož roku jí byl přiznám status Národní zoo. V novém miléniu
se zoo dočkává další renesance. Postupně vzniká několik nových pavilonů
a expozic, stávající jsou rekonstruovány. V roce 1993 byla založena
pobočka Rižské zoo "Cīruļi” v obci Krusāta na jihozápadě země. 2002 zoo
rozšířila svou plochu o 3,5 hektaru na současných asi 22 ha.
Aktuálně patří
Rižská zoo k absolutně nejlepším nejen v Pobaltí, ale v celém bývalém
Sovětském svazu. Většina chovných zařízení byla zmodernizována a je na
velmi dobré evropské úrovni, přitom je však kladem velký důraz i na
historii zoo a historické stavby, kterých je tu stále několik. K
největším pýchám, co se expozic týče, patří nový moderní žirafinec s
rozsáhlým výběhem, na nějž bude navazovat "Africká savana", která je
aktuálně ve výstavbě. K velmi oblíbeným patří i tropický pavilon s
bazény krokodýlů, terárii, insektárii a malou částí pro noční zvířata. K
vidění je zde mj. velmi bohatá kolekce obojživelníků (Zoo Riga jich
chová více než 50 druhů - především žab) a za zmínku stojí, vedle mnoha
ostatních bezobratlých, i tři druhy mravenců, s jejich zajímavými
expozicemi. Dalším populárním pavilonem je druhý tropický dům -
oficiálně se sice nazývá terárium, nicméně terárií je zde méně než v tom
prvním - v předchozím případě však jde hlavně o terária obojživelníků,
zatímco v tomto jsou hlavně plazi. Kromě plazů jsou v budově tarária i
velké druhy papoušků, zoborožci, surikaty, tamaríni apod. Aby to nebylo
málo je zde ještě ještě třetí terárium - tentokrát terárium s výhradně
lotyšskými druhy plazů a obojživelníků. To se nachází v impozantní
historické budově někdejší restaurace. O kousek vedle stojí akvárium a
posledním významnějším vnitřním a přístupným pavilonem je někdejší
historický sloninec. V jedné části je vnitřní ubikace hrochů, ta druhá
patřívala slonům, ale dnes již nevyhovuje moderním nárokům chovu. Nebyla
však zbourána - zachována byla nejen historická budova, ale i vnitřní
zařízení slonince, jen bylo poupraveno do jakéhosi malého muzea s
expozicí věnované chovu slonů v Rize a se sbírkou zvířecích lebek a
skeletů. Návštěvník se zde může projít přímo někdejším sloním stáním,
vidět zde sloní lebku nebo třeba i kostru keporkaka.
Kromě vyjmenovaných pavilonů je
přístupných i několik menších domů nebo vnitřních prostor (např.
plameňáci, mravenečníci, lemuři atd.) a také výborný nový, byť ne příliš
velký statek či farma (Lauku sēta), coby část dětské zoo. Z dalších
expozic stojí za zmínku medvědinec, prosklené výběhy lvů a tygrů,
komplex sovích voliér, dva výběhy s bazény tuleňů, expozice klokanů atd.
Naprosto ojedinělým, velmi poutavým a zajímavým způsobem je zde skutečně
dokonale zpracovaná historie zoo, která se jako červená niť táhne napříč
celou zoo. I přes pohnutou minulost Rižské zoo, zde zůstalo zachováno
mnoho historických staveb, které jsou povětšinou ve velmi dobrém stavu.
Ty sami o sobě jsou zajímavé a mohly by být klidně i samostatnými
expozicemi, prakticky jich však většina stále slouží - ať již pro
zvířata, nebo třeba jako kavárny atd. Ovšem návštěvníkům by to asi
příliš neřeklo, zvláště nemají-li povědomí o minulosti zoo. Proto byl
skutečně po celém areálu zoologické zahrady instalován systém poutavých
informačních tabulí, kde je vždy v několika jazycích uvedena informace o
historii toho kterého objektu. Vždy doplněno dobovými fotografiemi,
mapkami apod. Zachycena je historie jak jednotlivých pavilonů, tak
trochu významnějších míst (třeba i vedlejšího vchodu), ale nechybí ani
infotabule o historii chovu jednotlivých významných živočišných druhů. V
roce 2005 byl zrekonstruován historický "Holubí dům" (Baložu māja),
který se stal jakýmsi depozitářem historie zoologické zahrady a na části
hlavního bulváru vznikla i výstavka věnující se historii zoo jako
takové. Na dlouhé řadě infopanelů jsou kompletní informace, množství
fotografií, historické mapky i skeny starých publikací atd. Ke století
zoo, v roce 2012, bylo toto unikátní mapování historie zoo doplněno
dokonce speciální akcí pro veřejnost nazvanou "Noc historie v Rižské
zoo". V žádné jiné zoo jsem neviděl historii takto důmyslně a výborně
zpracovanou.
V současné době je v
Národní lotyšské zoo k vidění téměř 400 druhů zvířat, zajímavá je již
zmíněná kolekce obojživelníků, ale i bezobratlých nebo třeba kopytníků.
Každý si zde přijde na své. Dvaadvacetihektarový areál je protkán hustou
sítí návštěvnických cest a přestože zoo nepatří mezi největší, je zde
tolik zajímavostí, že je na její prohlídku třeba téměř celý pracovní den
- pokud chcete projít skutečně všechno zabere to tak pět, šest hodin bez
velkých přestávek, s obědem a pauzami na dětském hřišti apod. ještě
více. Na druhou stranu, budou to příjemně strávené hodiny.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
