| |
Někdy okolo roku 2000 se majitelé současné zoo rozhodli
přestěhovat na zděděné pozemky v odlehlé části Livonska (severovýchodní
region Lotyšska) - na samotu u osady Liedulieši, asi 20 km od Smiltene.
Kousek odsud sice vede hlavní silnice A2, z Rigy do ruského Petrohradu,
ale jinak je to odevšad z ruky. De facto na zelené louce postavili dům,
pilu atd. Z počátku se živili výrobou dřeva a přírodní kosmetiky, ale o
něco později začali svou farmu více a více orientovat i na turistický
ruch. Přibylo ubytování a rybníky pro koupání i rybolov a v roce 2009 i
malá zoo. Nejdříve zde byli jen pštrosi a několik druhů bažantů, ale
další druhy přibývaly celkem rychle. Dnes má zoo přes 230 zvířat ve více
50 druzích a plemenech a zabírá necelé 3 ha z celkového
třináctihektarového pozemku.
Hned u parkoviště jsou
velké výběhy emu, ovcí ouessantských a soay a muflonů. Dále jsou v pravé
části mangalice, ovce jákobovy, holandské kozy, mini koně, pštrosi a
naproti nim obrovský z poloviny lesnatý výběh daňků. Všechny výběhy jsou
sice velmi jednoduché, pletivové, kromě daňků travnaté, ale jinak
skutečně prostorné, na mini zoo až nebývale.
Další část zoo je
bezprostředně okolo domu. Přímo k němu přiléhá řada menších dřevěných
voliér s různými bažanty a holubi. Před domem je jedna velká voliéra
společná pro labuť, krůty, perličky, pižmovky atd. Ta je asi expozičně
nejslabší v celé zoo. Obyčejná, již ne v nejlepším stavu a spíše takový
bordel než expozice. O kousek dál je soustava jednoduchých nízkých
voliér pro bažanty obecné a několik plemen kachen a za ní řada velkých
dřevěných voliér pro nosály, lišky, puštíky, krkavce, vrány šedivé atd.
Před ní stojí několik králíkáren, boxů slepic a také otřesně malá klec
se svišti bobaky. Několik kachen apod. chodí areálem volně a stejné je
to i se slepicemi – kterých je tu hned několik plemen (paduánky,
faverolky, plymutky, australorpky, kočinky, brahmánky...).
Celkově zoo asi
úplně nenadchne nebo řekněme nezláká k další návštěvě, ale nějaká
katastrofa to také není. Dalo by se říci, že výběhová část je
přinejmenším chovatelsky výborná, ta klecová a voliérová je o poznání
horší. Některá zvířata mají málo prostoru a i expozičně je to spíš
taková domácí výroba. Celé zoo chybí nějaký nápad, nějaká „přidaná
hodnota“. Něco, co by alespoň trochu vybočilo z šedi průměrnosti.
Asi bude zajímavé, jaká
zoo zde bude za pár let, pokud vůbec nějaká. Majitelé se totiž v
letošním roce (2018) rozhodli celou farmu i se zoo prodat. Zdravotní
důvody jim nedovolí v činnosti pokračovat a potomci o farmu nemají
zájem. Hledá se sice zájemce, který by v započatém díle pokračoval, ale
může to dopadnout všelijak. Zoo může zaniknout, nebo se naopak posunout
někam úplně jinam. Koupit tuto farmu a zoo nebude snadné rozhodnutí. Je
sice v hezkém prostředí, ale na velmi nevýhodném místě, daleko od
velkých měst i důležitých severo-jižních tras. Z hlavní silnice je to
sem více než 5 km po prašné cestě... Moc lidí sem nezavítá a o těch pár
turistů, kteří přijedou za klidem „opuštěného místa“, je třeba se dělit
s vedlejším rekreačním střediskem Silmači, které je známější,
populárnější, leží na břehu jezera a je jen 400 m odsud. Majitelé sice
tvrdí, že má zoo celkem slušnou návštěvnost – okolo 4000 lidí za rok,
ale mě to číslo nepřijde příliš optimistické. 4000 návštěvníků ročně
není hodně, to není ani málo, to je skoro nic. Na tom nelze stavět
ekonomicky soběstačnou zoo. Jediná možnost je asi vybudovat zde nějakou
top atrakci – ať již zoo, zábavní park nebo něco podobného – něco
moderního, atraktivního, co v Lotyšsku nemá obdoby – něco, za čím se
lidé budou ochotni táhnout až sem. Pak na to lze samozřejmě navázat
ubytování a další záležitosti, ale „bezejmenná“ malá zoo není pro tohle
místo asi tím pravým. Kdo ví, jaký bude osud Zoo Ezerlejas.
Autor:
Roman Hynek (2018)
|
|
