| |
Psát o současném Parku Ilina Voda není snadné, člověk neví, zda má
chválit nebo naopak totálně odsoudit. Obojí je dost dobře možné a
pravdivé. Tak tedy od začátku... Park Ilina Voda leží ve stejnojmenné
čtvrti Kragujevacu (dříve samostatné obec) a je nejstarším parkem města.
Kdysi býval velmi reprezentativní, zkrášlovali jej knížata a králové z
rodu Obrenovićů. Naposledy, na konci 19. století park vlastnil bohatý
obchodník Svetozar Andrejević a ten jej v luxusním stavu v roce 1900
závětí odkázal občanům města. Od té doby se o něj však nikdo pořádně
nestaral. Park zchátral, zarostl plevelem až se nakonec stal obří černou
skládkou.
V roce 1997 vzniklo
občanské sdružení Eko Park, které postupně park vyčistilo a zprovoznilo.
Během několika let se zde znovu objevily lavičky, byly obnoveny cesty,
zprovozněna fontána (s 3,5 m dlouhým proudem vody), 90 m dlouhý potůček,
5 umělých jezírek, byla vybudována hřiště na fotbal, volejbal, basketbal
a také dětské hřiště, či japonská zahrada. V roce 2004, na Velikonoce,
byla při příležitosti slavnostního otevření parku, odhalena největší
skulptura kraslice v Evropě a druhá na světě. Otevřena byla i malá zoo v
horním vzdálenějším rohu parku. U vchodu z vnější strany vyrostl malý
ekodomek (který snad sloužil jako kavárna) a z vnitřní strany byla
zrenovována větší převážně dřevěná stoletá budova, která sloužila jako
etnomuzeum. Zvířat tu sice nebylo mnoho, ale místo to bylo (dle fotek a
videí) poměrně příjemné. V prostorných voliérách byli převážně domácí
ptáci, v dřevěných výbězích a ohradách ostatní zvířata. Většinově domácí
kopytníci, ale i srnci nebo mufloni. Celý areál mini zoo byl upraven a
plný dřevěných nebo železných soch. Sem tam byl záhon nebo nějaký
historický zemědělský stoj. Místo si velmi rychle získalo oblibu
místních.
Jenže nic netrvá věčně.
Zřejmě někdy po roce 2010 začala minizoo poměrně chátrat. Nevím, co bylo
příčinou. Možná nedostatek prostředků (občanské sdružení nemá žádné
příjmy a minizoo měla jen dobrovolné vstupné), možná malý zájem města,
ale možná také lidi - vandalové. Třeba v roce 2015 byla snad polovina
domácích zvířat ukradena a snědena. Těžko říci, proč se minizoo dostala
do stavu, v jakém je dnes. Každopádně ten je velmi zoufalý, ne-li přímo
katastrofální. Dřevěný vchod je v dezolátním stavu, etno domek vedle
doslova vybydlený a o moc lépe na tom není ani opuštěné etnomuzeum. Pryč
jsou téměř všechny sochy, cestičky místy začínají zarůstat trávou.
Zmizely bez mála všechny výběhy a tak je v původně ptačích voliérách o
rozměrech třeba 2 x 2 m dneska i muflon! Velmi smutný pohled.
Od vchodu vede
cestička přes louku, asi v polovině stojí jedna šestihranná voliéra s
holubi, bažanty, králíky a morčaty. Na internetu jsem jí viděl ve velmi
dobrém stavu, ale to dávno neplatí, dnes je spíše na zbourání. Celá
rezavá, záplatovaná všemožnými pletivy. Střecha opravená igelitem senem
a větvemi. Vedle je maličký bazének želv nádherných. Na konci cesta
uhýbá vpravo před řadu velkých voliér. Těch je asi devět, mají zadní
stěnu zděnou a stejně tak obě zcela krajní, příčky jsou z pletiva.
Konstrukce je z masivních kulánů a střecha z vlnitého laminátu. Jak již
bylo řečeno, každá z voliér je tak 2 x 2 nebo 3 m. Pro husy, kachny,
slepice dobré, ale pro ovce, prasata nebo muflona...?! Zpátky na odbočce
na rohu je ještě hromada malých velmi příšerných klecí s holubi, králíky
apod. V jedné je krkavec. Za klecemi je malý dvoreček a bouda zřízence
(domek se nedá říci) a za ní velký výběh ovcí. V levé části jsou ještě
koně a poníci. Celkově i jednotlivě skutečně velmi zoufalé.
Rozhodně jedna z vůbec nejhorších minizoo, které jsem kdy viděl.
Na jedné straně je
obdivuhodné a chvályhodné, jak byl park vyčištěn a zprovozněn, i jak
byla zřízena minizoo, na druhé straně je ovšem odsouzeníhodné do jakého
stavu se dostala. Než takovouto minizoo, tak raději žádnou (i když i
taková je jistě lepší než dřívější skládka).
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
