| |
Velmi malá minizoo Salaše Ćuran (česky krocan), což je turistický
komplex s etnorestaurací, ubytováním, akvaparkem a právě minizoo.
Nachází se asi 10 km od Bělehradu v obci Borća jen kousek od hlavní
silnice vedoucí ze Zrenjaninu do hlavního města.
Ačkoli jsou jednotlivé
části areálu, vzájemně oddělené ploty, minizoo začíná de facto již v
restauraci, kde je celá soustava různých voliér, některé jsou i jakoby v
patře nad restauračními stoly. Bez výjimky jsou v příšerném stavu a
většina z nich je naštěstí prázdná. Zbývá tu pár obyčejných papoušků
(korely, andulky, rozely) a suchozemských želv. Dříve toho tady bylo
rozhodně mnohem více, včetně okrasných ryb jako jsou závojnatky nebo
kapři. Ryby asi ničemu nevadily, ale neumím si představit, že by v
civilizované zemi prošly voliéry čehokoli nad jídelními stoly.
Hlavní zvířecí expozice
je zcela na konci areálu, za akvaparkem a lze ji rozdělit na dvě části.
Úplně na konci je dvůr s malým výběhem koní a jakými si odkrytými
stájemi nebo možná zastřešenými minivýběhy, kde jsou mangalice, kozy,
ovce cápové i jiné, poníci, osli, a pštrosi. Boxy jsou velmi malé asi
1,5 x 4, maximálně 5 m. Z pohledové stany jsou z červeně a bíle natřené
dřevěné kulatiny, uvnitř, tedy příčky, byly původně také z kulatiny,
nyní však úplně ze všeho, co se namanulo - od různých typů dřeva (více
méně odpadního), přes různá pletiva až třeba po kari sítě. Těmi je na
výšku nastaven i celý box pštrosa, jenže sítě nejsou v horní části ani
svařené ani nijak upevněné - všude ve výšce pštrosí hlavy trčí volné
dráty a tak není divu, že má pštros natrženou hubu od koutku zobáku až
za ucho. Na pravé straně hlavy mu plandá cár volné natržené kůže a
nikomu to nevadí (evidentně to není dnešní zranění).
Druhá část mini zoo je
hned vedle a není o nic lepší. Také šílená. Jsou to vedle sebe natěsnané
uzoučké dlouhé výběhy. Většina z nich je tak 1,5 - 2 m široká a třeba 12
m dlouhá, asi dva jsou větší - širší. Všechny v přední části zastřešené
a všechny též z pestrobarevné kulatiny - nejčastěji modré, ale i
červené, zelené, bílé... Vše také stejně jako v předchozím případě,
látané různými druhy pletiva a kari sítěmi. Naštěstí je drtivá většina
výběhů již prázdná, zvířata zbývají snad jen ve třech. V jednom, o něco
širším, kde je i bazének, jsou spolu daňci, krůty, pávi, bažanti, různá
plemena slepic, kachny, husy... Stáje či domky v zadní části výběhů jsou
většinou v dezolátním stavu, vyspravované ledasčím (dřevěné nebo
plastové desky z čehokoli, stará dveřní křídla, vlnité plechy a
lamináty, různé fólie a lina...). Přes cestu, naproti těmto výběhům je
ještě jeden - travnatý a s bazénem. Jediný jakž takž slušný, přesto
prázdný, opuštěný, s dveřmi dokořán.
Celkově je minizoo velmi
ukrutná. Otřesný zážitek. Když řeknu zvěřinec nebo menažerie, tak stále
ani zdaleka nepopisuji zdejší stav. Opravdu katastrofa. Uniká mi zcela
smysl takového zařízení. Pominu-li katastrofální chovné podmínky, je to
vrchol nevkusu, výsměch návštěvníkům a hostům. Taková záležitost přece
nemůže nalákat lidi do restaurace. Působí spíše opačným dojmem, jako
odpuzovadlo potenciálních hostů. Řekl bych, že asi zcela nejhorší zoo,
kterou jsem dosud viděl, a to i přesto, že je po projetí velké části
Balkánu, adeptů více.
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
