| |
Velmi neznámá malá soukromá zoo, která se nachází na okraji lesa v obci
Stubica v těsném sousedství Lazarevacu. Existuje řádově asi někdy od
roku 2002. Dříve byla poměrně vyhledávanou, bylo zde množství druhů
zvířat, především ptáků, velká část jich chodila na volno, což bylo pro
návštěvníky atraktivní. Ještě v roce 2011 se majitel zoo, bývalý
pracovník uhelného dolu, chlubil spoluprácí se srbskými i zahraničními
zoologickými zahradami a sebevědomě prohlašoval, že neexistuje ptačí
druh, který by neuměl chovat a rozmnožit. Rok po tomto trochu
namachrovaném rozhovoru však přišla ledová sprcha, vlastník zoo byl
obviněn z pašování šesti magotů a čtyř kajek mořských, které byly
zajištěny v Horgoši na hranici s Maďarskem. Prý to byl dar od přítele z
Německa a pan majitel Zoo Oaza netušil, že jde o chráněná tzv. CITESová
zvířata na jejichž dovoz je třeba povolení. Že by o tom takový znalec
zvířat neměl ponětí...? Kdo ví.
Následně občané města
sepisovali petici za zachování zoo i se všemi zvířaty, ale není mi
známo, jak celká kauza nakonec dopadla. Výmluva na neznalost předpisů
zřejmě pana majitele neomlouvala a asi mu ani příliš nepomohlo, že mini
zoo existovala bez patřičných povolení. Každopádně zůstala zachována,
jen výrazně zchátrala a dramaticky prořídlo zvířecí osazenstvo.
Aktuální stav je takový,
že je zoo zcela prázdná, nikde žádné otvírací hodiny (pokud je vůbec
oficiálně otevřená veřejnosti), téměř vše je zanedbané, ne zrovna příliš
udržované, a to nejen chovná zařízení, ale i trávník, lávky apod. Vlevo
za vstupem je neomítnutý domek a několik velkých voliér s žaky a
eklektusy, pak je rodinný dům a za ním vpravo voliéry bažantů
diamantových, perliček supích a pávů zelených. O kousek vedle jsou v
prostoru voliéry satyrů Temminckových a bažantů kalijů nepálských. Na
konci, za voliérami je velký výběh s jezírkem vodních ptáků. Ten jediný
je skutečně hezký. Břehy hustě zarostlé rozličnou vegetací - travinami i
keři, sem tam hnízdní bouda a celkově poměrně dost ptáků (divoké kachny,
zrzohlávky peposaka, kachničky šedoboké a pestré, poláci malí i velcí,
pižmovky hřebenaté...).
Od voliér vede cesta přes
můstek okolo vodních ptáků do levé zadní části, kde jsou dva svažité
rozlehlé "lesní" výběhy. V prvním jsou mufloni a poníci, v druhém emu a
nandu. Tyto dva výběhy jsou naopak nejhorší, tedy alespoň technicky.
Zhotovené z množství různých materiálů od kari sítí, přes několik druhů
pletiv a různých "mřížovitých" dílců z kdo ví čeho. Výběhy jsou
neuklizené, plné povalujícího se nepořádku, jako prkna, překližky, kusy
vlnitého eternitu atd. Mufloni mají místo stáje přístřešek z jakési
plastové nebo laminátové bedny. Příšerné. Odsud vedla cesta původně
ještě na druhý břeh jezírka, ale můstek je v havarijním stavu, vlastně
už za havarijním stavem, zcela rozpadlý.
Pro kompletnost ještě doplním,
že dříve zde bylo zvířat nesrovnatelně více, včetně např. kočkodanů,
daňků, srnců, paovcí, somálských ovcí, vietnamských prasat, koz, oslů,
veverek, 4 druhů kakaduů, araraun, několika středně velkých i malých
druhů papoušků, leskoptví, turak, volavek, čápů, mnohem více bažantů i
vodních ptáků (přes 20 druhů) atd.
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
