| |
Speciální rezervace přírody Zasavica leží v meandrech stejnojmenné říčky
jižně od řeky Sávy mezi Sremskou Mitrovicí a Bosenskou hranicí v celkové
délce toku říčky přes 33 km. Rezervace byla vyhlášena v roce 1997 a v
roce 2008 zařazena podle Ramsarské úmluvy mezi tzv. Ramsarské mokřady
(mezinárodně významné mokřady především jako biotopy vodního ptactva).
Celá rezervace se rozkládá na ploše 1.821 ha, z čehož je 671 ha v první
zóně ochrany a 1.150 ve druhé (tzv. nárazníkové pásmo). Mokřadní
rezervace je unikátní neobyčejným množstvím druhů flóry a fauny, z nichž
velké množství je autochtonních (původních - vyskytujících se v místě
přirozeně, bez zásahu člověka). Najdeme zde okolo 700 druhů rostlin, 216
druhů ptáků, 65 druhů savců, 20 druhů ryb, 27 druhů obojživelníků a
plazů, ale i 250 druhů řas nebo 180 druhů zooplanktonu.
Speciální přírodní
rezervace sama o sobě samozřejmě není zoo, nicméně má své návštěvnické
centrum a v něm mini zoo je. A to mini zoo velmi specifická a speciální,
stejně jako celá rezervace - mini zoo výhradně domácích zvířat a sice
původních místních plemen. Vlastně nevím, jestli vůbec mluvit o mini
zoo, když je řeč o 300 hektarech a hned třech typech zvířecích parků.
Ale od začátku... Návštěvnické centrum leží u vesničky Zasavica II
(ještě před ním je i oddělený kemp, který k rezervaci patří) na ploše
zmíněných asi 300 ha (z 671 ha první ochranné zóny). Pro turisty je zde
osmnáctimetrová dřevěná vyhlídková věž, přístaviště pro projížďku na
lodi, restaurace, obchod se suvenýry, několik exponátů vztahujících se k
místu a také zvířecí park, který zabírá drtivou většinu plochy. Jsou to
vlastně tři oddělené části. Hned u vchodu je skutečně maličká mini zoo
ve stylu dobových dřevěných stájí a zde je v jednotlivých boxech k
vidění vždy několik málo jedinců domácích zvířat původních místních
plemen jako balkánský osel, brdský kůň, mangalica, skot buša, podolský
skot, buvol, vlašská šrouborohá ovce, sremská cigája, balkánská koza,
banátská holokrčka a perlička. Není to chovné zařízení v pravém smyslu
slova, spíše jen ukázková záležitost.
O kousek dál, přímo vedle
vyhlídkové věže je malá branka na sousední rozsáhlé pastviny, což je
druhá část "mini zoo". Na pastvinách jsou na volno další zvířata -
jednotlivě nebo i celá stáda. Návštěvník se může pohybovat kdekoli mezi
nimi, tato část slouží de facto jako pěší safari mezi krávami, ovcemi,
prasaty, husami atd. Sem tam jsou na pastvině i malé stáje, některé i s
mini výběhem - zvláště pro mangalice. Prasata mohou z výběhů ven na
pastvinu mezi návštěvníky, ale ti naopak nesmí do ohrad. Stáje jsou
zajímavé tím, že vypadají jako nějaké ghetto, nebo slum, prostě boudy
stlučené ze všeho, co bylo po ruce. Člověk by řekl proč taková bída, ale
je to záměr. Vše má evokovat historii regionu a vypadat původně a
autenticky. Chudí pastevci nestavěli žádné luxusní příbytky pro svá
zvířata.
Třetí část s domácím
zvířectvem je na samém okraji pastviny, kousek za ukázkovou mini zoo a
tedy i od vchodu. Jedná se o několik skutečně velkých výběhů s osly,
kozami, ovcemi atd. Zde již nejsou zvířata členěna dle plemen (nebo to
alespoň není nikde uvedeno), za to je jich tu bezpočet (velmi
pravděpodobně se právě odsud pouští na pastviny). Výběhy i přístřešky
jsou opět prosté, dřevěné - autentické.
Přestože domácí zvířata
většinu lidí asi příliš nelákají, Zasavica je velmi neobvyklá a
zajímavá. Konec konců, ta místní plemena také nejsou běžně k vidění...
Předpokládám, že nejméně polovinu z nich většina lidí nikdy na vlastní
oči neviděla. A pro běžného laika jsou to plemena poměrně atraktivní, na
první pohled jiná... Mangalice sice bývají i u nás, přesto je kudrnaté
prase prostě zajímavé, obdobně to platí i o buvolech, kteří navíc
vypadají spíše jako divoké než domácí zvíře a totéž lze říci o mohutném
podolském skotu (ten je podobný známému uherskému skotu). Vlašské
šrouborohé ovce jsou jakýmisi srbskými světlými ovcemi cápovými a cigája
- světlá ovce s černou hlavou a černýma nohama, se našich loukách taky
běžně nepase.
Zasavica je oblíbeným
výletním cílem srbských rodin, směřují sem desítky škol a organizovaných
skupin, ale i četní turisté a to zdaleka nejen místní, jezdí sem i
poměrně hodně cizinců. Není divu, Zasavica je skutečně neobyčejná, jiná,
zajímavá...
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
