!!! Speciální stránka pro zadání nové zoo, doplnění či opravu stávajících údajů  !!!  •  !!! Special page for entering a new zoo, addition or correction current info !!!
 
Zoološki vrt grada Beograda
 
     
  Stručně o zoo  
            Bělehradskou zoo založil v roce 1936 tehdejší starostou města Vlada Ilić. Slavnostně otevřena byla 12. července, její rozloha byla pouhých 3,5 ha a mezi prvními zvířaty byli lvi, levharti, lední a hnědí medvědi, vlci, makaci a mangabejové, antilopy jelení, buvoli, zebu, ovce tlustorohé, jeleni, srnci, čápi, jeřábi, pávi, bažanti, sovy, pelikáni a papoušci.
          Záhy po otevření se zoo stala jedním z nejvyhledávanějších cílů hlavního města, často sem chodili i členové královské rodiny Karadjordjevićů. Královna Marija zde trávila mnoho času s princi Tomislavem a Andrejem a mladý král Petar II. se neustále zajímal o plány do budoucna a nové stavby.
          Zoo byla brzy zvětšena na 7 hektarů, poté byla vystavěna restaurace Kalemegdanská terasa a zoo se rozšířila ještě o Dolní město (Donji grad) až na 14 hektarů. Během II. světové války byla zoo dvakrát bombardována, poprvé v roce 1941 fašisty, podruhé 1944 spojenci. Válku přežila jen 2 zvířata - hroch Buca a aligátor Muja, ostatní padla náletům nebo musela být zastřelena, poté, co unikla do ulic města. Zoo byla nejen bez zvířat, ale také velmi poničená, proto se přistoupilo k radikálnímu kroku - ke zmenšení na předešlých 7 hektarů (tj. bez oblasti Dolního města) a tuto plochu zoo zaujímá dodnes.
          Bělehradská zoo, známější (především v Srbku) pod zkráceným názvem Beo Zoo nebo jako Zahrada dobré naděje (Vrt dobre nade), leží v samém centru hlavního města v jeho největším parku Kalemegdan, kde je z jedné strany zcela obklopena hradbami Bělehradské pevnosti. Mezi těmi je také z vnější strany terasovitě vklíněno rozsáhlé parkoviště. Tato poloha má sice svou výhodu ve snadné dostupnosti i prostředí hradeb je magické, nicméně je to také značné prostorové omezení a to je přesně důvod, proč se zoologický svět tváří, že žádná Bělehradská zoo neexistuje...! Ano skutečně, ve většině zoologických seznamů, publikací atd. bývá v Srbsku uvedena jedna jediná zoo a tou je Palić. Bělehradská, i přes svou dlouhou historii, jakoby vážně neexistovala. Jako důvod "neexistence" zoo v metropoli Srbska se udává, že je na (malé) ploše 7 hektarů chováno okolo 2000 zvířat, a proto to není zoo. Tento argument se vleče časem, přebírá se, kopíruje, papouškuje, ale pochybuji, že autoři skutečně vědí, o čem mluví. Spíš je to takové informační perpetum mobile, než cokoli s reálným základem. Prakticky je to jen pokrytecké a nesmyslné odmítání a popírání Bělehradské zoo. Jistě mnoho výběhů nebo klecích je prostorově menších nebo i malých, ale jednak zoo prochází postupnou rekonstrukcí, kdy se zvětšuje prostor pro zvířata (a snižuje jejich počet), jednak se stále (už léta) jedná o rozšíření zoo do její předchozích hranic v Dolním městě (nebo i jinam) a hlavně znám mnoho zoologických zahrad, které mezinárodně nikdo nepopírá a přitom jsou nesrovnatelně horší a zvířata mají místa ještě méně. Nejedna taková mizerná zoo je členem některé z mezinárodních zoo asociací, včetně té nejhonosněji se tvářící - EAZA.
          Těžko říci, kde má tato situace kořeny, ale pravdou je, že to není jen otázka samotné zoo, ale i jejího bývalého dlouholetého ředitele Vuka Bojoviće. Ten byl ve funkci od roku 1986 až do své smrti v roce 2014, velmi výrazně změnil i pohled na ní, či na zoologické zahrady obecně, očima veřejnosti a rozhodně přispěl velkou měrou i o zoologickou osvětu v celé zemi nebo spíše v celém regionu, tj. i v některých ostatních post-jugoslávských republikách. Stál u vzniku zoologických zahrad v Jagodině, Boru nebo Adě a výrazně ovlivnil i mnoho dalších, menších. Malá zoologická zahrada na Zemědělské škole ve Valjevu vznikla také s výraznou spoluprácí Bělehradské zoo (odkud pochází většina zvířat) a přípravy začaly právě za Vuka Bojoviće. Ostatně i první zvířata v Jagodině a Boru byla také právě z Bělehradské zoo. Ať se to za hranicemi lidem líbí nebo ne, význam Bělehradské zoo i jejího dřívějšího ředitele Vuka Bojoviće byl a je v regionu nezměrný. V tomto ohledu se Bělehradu nemůže rovnat mnoho z renomovaných evropských zoo, byť jsou modernější a hezčí. Konec konců o tomto významu svědčí i situace a veřejné mínění - Beo Zoo je pojmem nejen v Srbsku, ale i Makedonii nebo Černé Hoře a Vuk Bojović byl rozhodně velkou VIP nejen v tamním zoologickém světě, ale i mezi obecnou veřejností. Pro lepší představu v Srbsku byl, a řekl bych, že i po smrti stále je, nesrovnatelně populárnější a váženější postavou než třeba u nás ředitelé Pražské zoo. Jeho popularita je srovnatelná možná s s ing. Vágnerem, řekl bych i s prof. Veselovským, ale ten byl populárnější spíše v odborných kruzích, než mezi veřejností. Tím samozřejmě nechci srovnávat zoologické kvality a znalosti zmíněných pánů (to je asi opravdu nesrovnatelné), nicméně je z toho zřejmé, čím byl, vyspělou zoologickou Evropou zavrhovaný, Vuk Bojović pro srbskou veřejnost a jaký byl jeho vliv na zoologickou osvětu národa.
          Ale zpět k zoo... Vzhledem ke svým omezeným prostorám, je zde každé místo maximálně využito. Téměř nikde není prázdné místo. Expozice vedle expozice. Nezřídka se z jedné cesty koukáte do klece a za ní, na její zadní straně, je druhá klec, do které se koukáte z druhé cesty. Nikde, po celé zoo, není zábradlí! Zabíralo by příliš místa - třeba metr okolo každé expozice... Návštěvník má tak přístup vždy až k pletivu, mřížím nebo pod. Zní to strašidelně, ale není to tak. Bezpečnost je zajištěna elektrickými ohradníky na vnitřní straně. Má to jednu obrovskou výhodu, dají se pořídit nádherné záběry téměř jakéhokoli zvířete. Zoo obecně není ani zdaleka tak špatná, jak se o ní západní zdroje šíří. Naopak, běžný návštěvník bude spíše nadšen. Zoolog možná poznamená cosi o malém prostoru toho nebo jiného konkrétního zvířete, ale nemyslím si, že bude nějak znechucen, přinejmenším většina z nich ne. Znám jen pár lidí ze zoo světa, kteří Bělehradskou zoo navštívilo a reakce nebyly nějak extrémně negativní. Dříve byly expozice v zoo velmi malé a zvířata téměř na dosah, současným trendem jsou obrovské prostory, kde se návštěvník kouká na vlka ze vzdálenosti 300 metrů... Bělehrad je něco mezi tím. Má sice i několik nových velkých a prostorných výběhů, ale stále také i několik malých klecí. Většinově je to obvykle opravdu něco mezi tím.
          Pro mě osobně byla nejvíce nepříjemná spleť cestiček, všude nějaká křižovatka a prakticky žádná evidentní trasa. To je však tak trochu daň za tak malé místo a tolik expozicí. Hned u vchodu je vlevo moderní prosklený výběh kasuárů, vpravo malé klece dravých ptáků. Dále nové výběhy bílých tygrů, poměrně velký výběh slona a zatočíme-li vpravo, pak i vnitřní část slonince, který je již velmi starý. Odsud je podél cesty několik menších klecí s ptáky, výběh klokanů a jakési "náměstíčko" s množstvím voliér papoušků, bažantů apod. Po schodech dolů se po kraji zoo rozprostírají výběhy lam, paovcí a jelenovitých. Ty jsou opravdu malé, navíc nejsou travnaté, ale cihlové. Tady je také jediný větší zelený záhon. O něco dál jsou jen o málo větší výběhy jaků a bizonů. Tady bych měl zmínit, co jsem zapomněl... Bělehrad je v češtině Bílé město, proto si zoo zakládá na množství bílých zvířat, kromě těch přirozeně bílých, jsou zde i různé bílé mutace a formy, jako tygři, lvi, klokani atd., ale je zde i jedna celkem rarita - bílý nebo spíše blonďatý bizon!
          Za výběhy kopytníků jsou naproti sobě dva pavilonky - vlevo malý dům tapírů, kam je vidět pouze zvenčí a vpravo větší nádherná historická budova, která je z poloviny malým teráriem a z poloviny pavilonem hrochů. Terária zas tak zajímavá nejsou, ale je zde třeba onen aligátor, která přežil 2. světovou válku a je údajně nejstarším žijícím aligátorem světa. Vnitřní část hroší expozice bude opět prostorově asi předmětem kritiky, nicméně není o tolik menší než byly ještě před pár lety u nás. Vnější výběh a bazén je přece jen prostornější a hroši se zde množí. Naproti hrochům je velký bazén lachtanů. Dále jsou malé nebo až ostudně malé klece levhartů a nový prosklený vlčinec. Odsud se dostáváme zpět na křižovatku u slona a dále okolo afrického výběhu s pštrosy, zebrami, antilopami, žirafami a vodními ptáky k výběhům bílých lvů. Nejsou sice nikterak obrovské, ale nejsou ani malé. Za nimi je opičárna. Ta je evidentně starší a zvláště velké druhy (šimpanzi, orangutani) by zasloužily více místa. Přístupná je i zevnitř. Odsud vede odbočka do jakéhosi výběžku zoo - k druhému, vedlejšímu, vchodu. Po cestě jsou klece menších šelmiček a jiných menších zvířat, voliéra brodivých, jezírko a velké voliéry dravců (supů, kondorů apod.). Zcela na konci je mezi hradbami medvědinec. Není sice zas tak malý, ale je evidentně staršího data. Aktuálně je prostor z části uzavřen kvůli rekonstrukci a stavbě nové expozice.
         Po absolvování odbočky se vracíme z druhé strany opět k bílým lvům a africkému výběhu, přesněji řečeno k malému žirafinci. Z jeho útrob lze projít i vnitřní ubikaci zeber a antilop, což jsou celkem obyčejné stáje ukryté v jakémsi skalním valu. Od východu (z druhé strany bílých tygrů) je několik menších prosklených expozic (varani, krokodýli, servali, medojedi...), výběh vodních ptáků a na konci (opět naproti žirafinci) je ptačinec - voliéry papoušků, tukanů apod. Od ptačince klikatě cestička stoupá vzhůru k hradbám. Na začátku je větší výběh rysů, ale dále již jen malé klece dravců a šelem. V tomto případě jsou rozměry skutečně tristní, zvlášť hrozné je to v případě vlků nebo kojotů. Nahoře na hradbách jsou velké výběhy, kdy byli původně velké kočky, nyní jsou zde již jen lvi a ostatní prostory obývají domácí kopytníci (poníci, osli...). Dále je ještě pár menších výběhů a průchod z hora k medvědům, to je však nyní kvůli zmíněné rekonstrukci uzavřené a tak nezbývá než se kolem administrativní budovy prosmýknout ke kasuárům a vchodu, tedy východu, jelikož tím zoo končí.
          Pokud někdy budete mít cestu do Bělehradu, rozhodně se nenechte odradit šílenostmi napsanými někým, kdo tady nikdy nebyl, v Bělěhradské zoo je, co vidět - nejdete tady jak zajímavá zvířata, tak několik zajímavých expozic.         


Autor: Roman Hynek (2017)

 
   
WZD - Worldwide Zoo Database
2009 - 2019
Zdroje a autoři: WZD, oficiální stránky ZOO, oficiální tiskové a jiné materiály ZOO (není-li uvedeno jinak); Datum poslední aktualizace: 24. 12. 2019
Sources and authors: WZD, official websites of ZOO, official printed and other matters of ZOO (if it is not stated otherwise); Date of last actualization:24. 12. 2019
Všechny části tohoto webu (včetně obrázků, videí apod.) podléhají copyrightu autorů.   •   All parts of this website (including images, videos, etc.) are subject to copyright of authors.