| |
V celém Srbsku bývaly pouhé dvě klasické zoo a obě de facto na
severu země - jedna téměř na maďarské hranici (Palić), druhá v hlavním
městě. Snad i proto byla v roce 2006 založena nová - třetí zoo. Zoo v
Jagodině v oblasti zvané Pomoraví (údolí řek Velká Morava, Jižní Morava
a Západní Morava), což je asi 140 km jižně od Bělehradu a 100 km severně
od Niše. U zrodu tohoto nového zoo parku stálo jednak město Jagodina,
ale také právě Bělehradská zoo, jmenovitě její tehdejší ředitel Vuk
Bojović. Z Bělehradu také pocházela většina zvířat (ne-li všechna).
Zahrada byla postavena
takříkajíc na zelené louce v největším městském parku Đurđevo brdo a
slavnostně otevřena byla 10. července 2006. Její největší nevýhodou je
rozhodně velikost - jen něco málo přes 2 hektary. Ačkoli se často píše o
tom, jak je zoo moderní nebo, že má dokonce nejlepší infrastrukturu ze
všech srbských zoo, nikde to není příliš vidět. Prakticky je to průměrná
zoo, v ledasčem spíše dost podprůměrná. Celý střed zoo je tvořen zelenou
plochou, aby byl zachován ráz parku, což je na jedné straně efektní,
ovšem na druhé straně to ubírá velkou část plochy pro expozice. Ty jsou
proto vlastně jen po obvodu zoo a rozměrově, až na malé výjimky velmi,
malé. A mluvit se nedá rozhodně ani o nějaké moderně. V lepším případě
jsou výběhy, či expozice obyčejné. Jediné, v čem má zoo trochu náskok
oproti ostatním srbským je bezbariérový přístup, poměrně velká
restaurace s terasou, prodejna suvenýrů (i když jde jen o stánek) a
ubytování. Vše ostatní spíše zaostává. Ze všech 4 současných klasických
státních zoo je Jagodina návštěvnicky nejslabší a chovatelsky nejméně
poplatná 21. století.
Hned za vchodem je stánek
se suvenýry a zmíněná velká restaurace. Naproti je malé zcela fádní
terárium, prakticky malá místnost s holými stěnami a několika málo
nezařízenými terárii. Vedle této budovy je jen o něco větší opičinec.
Primáti (šimpanzi, makaci) jsou v malých klecích jak uvnitř, tak vně.
Následují výběhy lam a velbloudů a za nimi odbočka vpravo, okolo které
jsou rozprostřeny velmi malé výběhy kozorožců, paovcí, muflonů, jelenů,
ovcí, klokanů atd. Na konci odbočky je zimoviště kopytníků, což není nic
jiného než běžné vnitřní (ačkoli zděné) stáje.
Z odbočky je nutné se vrátit
zpět na hlavní trasu, kde je seřazeno několik trochu větších výběhů
zeber, pštrosů, zebu, antilop losích a koz. Na konci trasy je jediná
alespoň trochu atraktivnější expozice - výběh indických tygrů, který je
pod úrovní návštěvnické cesty - prakticky tedy tygří jáma (s podzemní
ubikací), to co bývalo kdysi běžné. Není to ani zdaleka současné, ale
pro lidi zajímavější než většina zoo. Prostorově sice pro tygry
nedostatečné, nicméně mnohonásobně největší prostor, jaký zde kterékoli
šelmy mají. Odsud vede odbočka vpravo k novému bazénu tuleňů. Ten je na
zdejší poměry poměrně velký, ale naprosto obyčejný, bez jakéhokoli
atraktivního prvku (nepočítám-li kýčovitou infantilní figuru delfína).
Za bazénem stojí ještě malá klec s dalšími tygry. Velikostně neodpovídá
ani kuně, ale tady je pro tygry...
Na druhé straně od
tygří jámy je nový žirafinec - není sice velký, ale je to největší
zdejší budova a totéž platí i o výběhu - malý, ale zdejší největší. Nic
převratného, prostě jen ohraničený obdélník - ze dvou stran stěnou, z
třetí stojí pavilonek a poslední, ta čelní, je vyšší, ale obyčejné "dvoutrubkové"
zábradlí z poměrně tenkých jäcklů. Zatím nic moc, ale to nejhorší přijde
až nyní... Od žirafince se zpět směrem ke vchodu táhne řada klecí šelem
a to je ryzí menažerie. Velmi malé dvojklece nebo řekněme podlouhlé
klece, které jsou uprostřed stěnou přepažené na dvě, aby se zvířata dala
oddělit a přehánět. Každý jednotlivý prostor může být odhadem tak 5x6
metrů a možná 3 metry na výšku. Celkem je to 10 dvojklecí s hnědými a
ušatými medvědy, lvi, levharty, jaguáry, pumami, rysi, vlky atd.
Skutečně velmi zoufalé.
Na samém konci trasy je
asi sedm šestiúhleníkových obyčejných voliérek s těmi nejobyčejnějšími
papoušky, bažanty, holuby, hrdličkami a dalšími menšími ptáky. Za nimi
je již jen Klub Tigar (ubytovna), občerstvení a vchod z druhé strany do
restaurace. Tím Jagodinská zoo končí. Ačkoli je zde hned několik
návštěvnicky atraktivních druhů a ačkoli sem lidé míří skutečně hojně,
je to nejslabší a nejméně zajímavá srbská státní zoo. Všechny tři
ostatní jsou nesrovnatelně hezčí.
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
