!!! Speciální stránka pro zadání nové zoo, doplnění či opravu stávajících údajů  !!!  •  !!! Special page for entering a new zoo, addition or correction current info !!!
 
Zoo Park Jagodina
 
     
  Stručně o zoo  
            V celém Srbsku bývaly pouhé dvě klasické zoo a obě de facto na severu země - jedna téměř na maďarské hranici (Palić), druhá v hlavním městě. Snad i proto byla v roce 2006 založena nová - třetí zoo. Zoo v Jagodině v oblasti zvané Pomoraví (údolí řek Velká Morava, Jižní Morava a Západní Morava), což je asi 140 km jižně od Bělehradu a 100 km severně od Niše. U zrodu tohoto nového zoo parku stálo jednak město Jagodina, ale také právě Bělehradská zoo, jmenovitě její tehdejší ředitel Vuk Bojović. Z Bělehradu také pocházela většina zvířat (ne-li všechna).
          Zahrada byla postavena takříkajíc na zelené louce v největším městském parku Đurđevo brdo a slavnostně otevřena byla 10. července 2006. Její největší nevýhodou je rozhodně velikost - jen něco málo přes 2 hektary. Ačkoli se často píše o tom, jak je zoo moderní nebo, že má dokonce nejlepší infrastrukturu ze všech srbských zoo, nikde to není příliš vidět. Prakticky je to průměrná zoo, v ledasčem spíše dost podprůměrná. Celý střed zoo je tvořen zelenou plochou, aby byl zachován ráz parku, což je na jedné straně efektní, ovšem na druhé straně to ubírá velkou část plochy pro expozice. Ty jsou proto vlastně jen po obvodu zoo a rozměrově, až na malé výjimky velmi, malé. A mluvit se nedá rozhodně ani o nějaké moderně. V lepším případě jsou výběhy, či expozice obyčejné. Jediné, v čem má zoo trochu náskok oproti ostatním srbským je bezbariérový přístup, poměrně velká restaurace s terasou, prodejna suvenýrů (i když jde jen o stánek) a ubytování. Vše ostatní spíše zaostává. Ze všech 4 současných klasických státních zoo je Jagodina návštěvnicky nejslabší a chovatelsky nejméně poplatná 21. století.
          Hned za vchodem je stánek se suvenýry a zmíněná velká restaurace. Naproti je malé zcela fádní terárium, prakticky malá místnost s holými stěnami a několika málo nezařízenými terárii. Vedle této budovy je jen o něco větší opičinec. Primáti (šimpanzi, makaci) jsou v malých klecích jak uvnitř, tak vně. Následují výběhy lam a velbloudů a za nimi odbočka vpravo, okolo které jsou rozprostřeny velmi malé výběhy kozorožců, paovcí, muflonů, jelenů, ovcí, klokanů atd. Na konci odbočky je zimoviště kopytníků, což není nic jiného než běžné vnitřní (ačkoli zděné) stáje.
         Z odbočky je nutné se vrátit zpět na hlavní trasu, kde je seřazeno několik trochu větších výběhů zeber, pštrosů, zebu, antilop losích a koz. Na konci trasy je jediná alespoň trochu atraktivnější expozice - výběh indických tygrů, který je pod úrovní návštěvnické cesty - prakticky tedy tygří jáma (s podzemní ubikací), to co bývalo kdysi běžné. Není to ani zdaleka současné, ale pro lidi zajímavější než většina zoo. Prostorově sice pro tygry nedostatečné, nicméně mnohonásobně největší prostor, jaký zde kterékoli šelmy mají. Odsud vede odbočka vpravo k novému bazénu tuleňů. Ten je na zdejší poměry poměrně velký, ale naprosto obyčejný, bez jakéhokoli atraktivního prvku (nepočítám-li kýčovitou infantilní figuru delfína). Za bazénem stojí ještě malá klec s dalšími tygry. Velikostně neodpovídá ani kuně, ale tady je pro tygry...
           Na druhé straně od tygří jámy je nový žirafinec - není sice velký, ale je to největší zdejší budova a totéž platí i o výběhu - malý, ale zdejší největší. Nic převratného, prostě jen ohraničený obdélník - ze dvou stran stěnou, z třetí stojí pavilonek a poslední, ta čelní, je vyšší, ale obyčejné "dvoutrubkové" zábradlí z poměrně tenkých jäcklů. Zatím nic moc, ale to nejhorší přijde až nyní... Od žirafince se zpět směrem ke vchodu táhne řada klecí šelem a to je ryzí menažerie. Velmi malé dvojklece nebo řekněme podlouhlé klece, které jsou uprostřed stěnou přepažené na dvě, aby se zvířata dala oddělit a přehánět. Každý jednotlivý prostor může být odhadem tak 5x6 metrů a možná 3 metry na výšku. Celkem je to 10 dvojklecí s hnědými a ušatými medvědy, lvi, levharty, jaguáry, pumami, rysi, vlky atd. Skutečně velmi zoufalé.
          Na samém konci trasy je asi sedm šestiúhleníkových obyčejných voliérek s těmi nejobyčejnějšími papoušky, bažanty, holuby, hrdličkami a dalšími menšími ptáky. Za nimi je již jen Klub Tigar (ubytovna), občerstvení a vchod z druhé strany do restaurace. Tím Jagodinská zoo končí. Ačkoli je zde hned několik návštěvnicky atraktivních druhů a ačkoli sem lidé míří skutečně hojně, je to nejslabší a nejméně zajímavá srbská státní zoo. Všechny tři ostatní jsou nesrovnatelně hezčí.
         


Autor: Roman Hynek (2017)

 
   
WZD - Worldwide Zoo Database
2009 - 2016
Zdroje a autoři: WZD, oficiální stránky ZOO, oficiální tiskové a jiné materiály ZOO (není-li uvedeno jinak); Datum poslední aktualizace: 17. 12. 2017
Sources and authors: WZD, official websites of ZOO, official printed and other matters of ZOO (if it is not stated otherwise); Date of last actualization:17. 12. 2017
Všechny části tohoto webu (včetně obrázků, videí apod.) podléhají copyrightu autorů.   •   All parts of this website (including images, videos, etc.) are subject to copyright of authors.