| |
Jednoznačně nejznámější a nejevropštější zoologická zahrada Srbska,
která se nachází sice asi jen 5 km od Subotice, tedy velkoměsta s více
než 100 tisíci obyvateli a zároveň druhého největšího města Vojvodiny,
nicméně v centru malého asi osmitisícového městečka Palić. Za svůj vznik
a tomu, že není v Subotici, ale v Palići, vděčí zoo zdejším jezerům.
Skutečně. Palićské jezero bývalo významným turistickým rezortem, jelikož
se věřilo v jeho léčivou sílu. Během světové války však turistiky celého
regionu opadla a tak se krátce po 2. světové válce, v prosinci 1948, v
hlavách místních politiků zrodila myšlenka založit poblíž jezera zoo a
nalákat tak turisty zpět. Plán byl přijat 4. dubna 1949 a hned od
druhého dne, tedy od 5. dubna 1949 byla zoo úředně založena, ačkoli své
brány fyzicky otevřela až 31. května následujícího roku. Vystavěna byla
z větší části na pozemcích bývalých polí s pšenicí, žitem, slunečnicí a
kukuřicí a v z menší části na vinicích a v ovocných sadech, i když zde
bylo i několik dvěstěletých dubů (které jsou zde dodnes). Prakticky tedy
zoo vznikla na zelené louce. Původně to byly pouhé dva hektary a na nich
jen to nejnutnější. Ze zvířat vlci, lišky, jezevci, jávští makaci,
papoušci, kachny, husy a několik dalších ptáků a domácích zvířat. Zcela
prvními obyvateli byli medvěd a sup bělohlavý.
Zoo se postupně
rozšiřovala co do plochy i co do počtu druhů a kusů zvířat až na
dnešních zhruba 10 hektarů a více než 100 zvířecích taxonů. V celé své
historii zoo spolupracovala s různými evropskými zoologickými zahradami
(v počátcích nejvíce s Vídeňskou) a to je zřejmě jedním z hlavních
důvodů, proč se i dnes tak diametrálně odlišuje od všech ostatních
srbských zoologických zařízení a proč je stále jedinou mezinárodně
uznávanou srbskou zoo. Vliv na to, jak zoo vypadá měla zřejmě i maďarská
většina nejen města, ale i širokého okolí (Subotica a velká část
Vojvodiny patřila Uhersku až do roku 1918), každopádně vypadá Palićská
zoo skutečně velmi evropsky.
Je zde několik moderních
expozic, jako např. nový medvědinec, velké přemostěné výběhy v zadní
části zoo (které aktuálně prochází úpravami) nebo expozice levhartů, ale
velmi zajímavé jsou hlavně ty, kde se moderna střetává s historií -
obvykle nějaký historický, či starý objekt, upravený současným potřebám
a u něj současný prostorný výběh. To je například žirafinec, výběh
antilop, ale také nádherná obrovská voliéra supů kousek od vchodu.
Návštěvnicky atraktivní je bazén tuleňů, výběh ledního medvěda (který
však údajně není lední, ale kříženec ledního medvěda s kodiakem),
opičinec s ostrůvky, výběhy velkých turovitých kopytníků (buvoli,
uherský skot, zubři, watusi) atd. Na druhé straně stále zbývá ještě i
několik ostudně malých chovných zařízení. Tím nejhorším je asi klec
šimpanzů.
Každopádně je zoo
příjemná, klidná a zajímavá. K vidění sice nejsou žádné chovatelské
superšpeky, ale pro běžného návštěvníky je zde od všeho něco - velké
kočky, medvědi, vlci, hyeny, malé šelmičky, tuleni, několik druhů opic,
žirafy, tapíři, zebry, antilopy, jeleni, tuři, pštrosi, draví ptáci,
papoušci, vodní ptáci, bažanti, několik hadů, ještěrek, želv a pavoků. K
dispozici je běžný servis, jako toalety nebo občerstvení, stejně tak
dětské hřiště a odpočinkové zóny. V neposlední řadě nelze opomenout
velmi evidentní parkové a obecně zahradnické úpravy, kterými je Palićská
zoo známa. Na každém rohu vidíte úhledně zastřižené živé ploty nebo
keře, posečený trávník, pěstěný záhon, pnoucí se břečťany,
plouvoucí lekníny nebo dekorativní výsadbu expozic. Excelentní práce
zdejších zahradníků spoluutváří vzhled zoo takové, jaká je. Je zde
skutečně jen málo míst, které nejsou zahradnicky kultivovány. Možná jste
si toho ani nevšimli, nebo si to neuvědomili, ale to je právě tím, jak
výborně odvedená práce to je.
Autor: Roman Hynek
(2017)
|
|
