|
|
vchod zoo v 70. letech 19.
stol. |
Jedna z nejstarších zoo Ruska byla založena v roce 1865 Prusem
holandského původu Juliusem Gebrardtem a jeho ženou Sofií, tehdy
jako soukromá zoo na bezplatně pronajatém carském pozemku. V
prvních letech zde byli: tygři, lvi, medvědi, malé šelmy,
papoušci, vodní ptáci atd. Později i levharti, hyeny, "tibetské
kočky", lenochodi, pásovci a drobní vačnatci (první mládě
Petrohradské zoo byla "vačnatá krysa") a množství ptáků.
V roce 1871 Sofia ovdověla a o dva roky později se znovu vdala
za E. A. Rosta, čímž začala nové etapa zoo. V první řadě Rost
doplnil sbírku zvířat nákupem u Carla Hagenbecka, opravil
veškeré stavby a zařízení atd. V té době měla zoo okolo 200
druhů a 1200 kusů zvířat. V roce 1879 byly zavedeny i
etnografické výstavky (později známé z Hagenbeckova Tierparku v
Hamburgu) - dočasné etnografické expozice s domorodci a cizinci
z různých míst světa, v národních krojích, se zbraněmi, domácími
potřebami, jejich kulturou i tradicemi a také zvířaty. Populární
byly etno-výstavy Núbijců, Kafrů, Pygmejů, Senegalců atd. (za
jediný den tyto výstavy navštívilo 5 -6 tisíc lidí, ale někdy i
20 tisíc!!!). Rost dostal do Petrohradu zvířata, která do té
doby Rusko neznalo... žirafy, šimpanze, orangutany,
mravenečníky... Některá zvířata byla darovaná cary nebo kněžími
(sloni, lední medvědi). Rost také zavedl studium chovu zvířat a
detailní záznamy o průběhu chovu některých zvířat (např.
hrochů). Do konce století se rozmnožilo 53 druhů zvířat (včetně
velkých druhů klokanů, kusu liščích, outloňů, hyen...), ptáci
byli líhnuti v inkubátorech. Každý rok byl vydáván tištěný
průvodce (1890 dokonce i v němčině - k 25. výročí). Uhynulá
zvířata byla předávána do sbírek Zoologického muzea nebo
Akademie věd (ta dostala v roce 1877 dokonce i 8 papoušků
karolínských!!!). Rost (jako Němec), chtěl vybudovat velkou zoo
po vzoru těch německých, ale nestihl to - musel odejít do
důchodu.
Na konci 19. století nastoupilo nové vedení zoo (kolegové Rosta)
a hned počátkem nového století město zrušilo zoologické zahradě
nájemní smlouvu. Začaly soudní spory. 26. října 1909 byla zoo
dána do nájmu baronu von Winklerovi. Brzy se však ukázalo, že
baron nemá na nájem peníze, zálohu za něj zaplatil někdo jiný (a
brzy si ji vzal zpátky). Byl vyzván k opuštění zoo, ale neučinil
tak. 31. března 1910 se vlastníkem zoo stal Semjon Nikodimovič
Novikov. Zoo byla v zoufalém stavu, ale ještě hůř na tom byla
zvířata. Když přijel ředitel a veterinář z Moskevské zoo zděsili
se nad stavem zvířat a rozhodli všechna koupit - z humanitárních
důvodů. Koncem roku 1910 byla naprostá většina zvířat převezena
do Moskvy. Baron von Winkler byl násilně vyhnán ze zoo a Novikov
jí konečně dostal pod svou kontrolu. Ukázalo se, že Petrohrad
potřebuje novou zoo, ale na tu nebyly peníze.
Novikov začal novou sezónu velkým nákupem zvířat u Hagenbecka
(včetně slonů, hrocha a nosorožce) a zoo postupně výrazně
zlepšil, i když s důrazem na komerční část, tedy různé atrakce
(kolotoče, střelnice, tři divadla, restaurace, kiosky atd.).
Postavil i nový vchod do zoo - velmi podobný (spíše téměř
stejný) jako byl (a stále je) v Hagenbeckově Tierparku. Po VŘSR
byla zoo znárodněna (a Novikov odešel na Jaltu). Státní zoo se
stala více vědeckou institucí, které však byl záhy malý pozemek
(3,6 ha). V roce 1940 obdržela k 75. výročí nový pozemek (171
ha), ovšem plány stavby přerušila 2. světová válka.
1941 bylo mnoho zvířat evakuováno do Kazaně, ale mnoho dalších
zahynulo při bombardování a ostřelování a následně i hladem a
zimou - zoo zůstala bez elektriky, vody a dodávek potravin.
Pozemek, který byl krátce předtím přidělen zoo se proto změnil
na záhony se zeleninou. V zimě 1941/42 musela být zoo na pár
měsíců uzavřena pro veřejnost. 1942 a 1943 byla otevřena jen
přes léto a až 1944 se vrátila k celoročnímu provozu, dokonce
otevřela nové akvárium. Po celou dobu války v zoo probíhali také
typické vojenské aktivity - hlídky, budování zákopů atd. Po
válce 16 zaměstnanců zoo dostalo medaili za obranu Leningradu.
Zoo byla v zoufalém stavu, ale několik desítek zvířat se
podařilo zachránit a několik se jich během války i narodilo. Z
Kazaně se po válce do Leningradu nevrátilo ani jediné zvíře -
již v době nejtěžší blokády Leningradu Kazaňská zoo poslala
žádost o platbu za péči o evakuovaná zvířata... V poválečných
letech návštěvníci chodili obdivovat mnoho "válečných hrdinů" -
hrošici Krasavicu, nilgau Majáka, supa Věru, medvěda Grišu atd.,
ale i několik nových zvířat. Miláčkem lidí se stala slonice Baby
z Pražské zoo, která přijela 1951.
Během několika desítek let byla zoo opravena a zazvěřena
natolik, že opět nastal problém s malou plochou. V roce 2007
vznikl plán stavby nové zoo v rezervaci Juntolovo - ta by měla
mít 172 ha + 26 ha chovná stanice (pitomnik), 80 ha nárazníkové
pásmo a vycházkový park a 12 ha parkoviště (celkem 300 ha). V
současné zoo by měla zůstat jen několik malých zvířat.
Autor: Roman Hynek (2013)
|
|