Stručně o zoo

Zoologická záhrada Bratislava


	Stručně o zoo
	Bratislavská zoo byla slavnostně otevřena 9. května 1960, ale plány na její stavbu jsou mnohem starší. První konkrétní úvahy se datují již k roku 1948, tedy do období, kdy ještě nestála Bojnická zoo (oficiálně nejstarší slovenská zoo). Původně se uvažovalo o umístění nové zoo v okolí Železnej studničky, to však ukázalo jako nevhodné a tak byl vybrán areál v Mlýnské doline. Tím ovšem na čas vytváření zoo hlavního města na čas skončilo. Skutečná stavba začala až v roce 1958. Bojnická zoo je tedy o 5 let starší (a to nepočítáme předchozí čtyřleté období zookoutku), nicméně už předtím byl na Slovensku zookoutek např. ve Fiľakovu nebo v Petržalce. Ačkoli je o něm dnes jen velmi málo informací a ačkoli v té době byla Petržalka ještě (zřejmě) samostatnou obcí, od roku 1946 je městskou částí Bratislavy a tak není Bratislavská zoo ani prvním zoo zařízením na území hlavního města. Zajímavé je, že byla Bratislavská zoo uvedena již v knize "Naše ZOO" (přinejmenším ve 3. vydání z roku 1955, ale možná i dříve) - po výčtu všech stávajících československých zoo následovala podkapitola Zoo Bratislava. Psalo se zde, že se zoo bude sice teprve budovat, nicméně bylo to napsané jakoby se mělo mělo začínat zítra... Článek uváděl, že pracující lid Bratislavy dostane velkou moderně zařízenou zoo, jakoby mělo jít o to nejlepší, co v tehdejší republice bude... Ve skutečnosti si však nová zoo na své otevření musela ještě 5 let počkat a její areál nebyl zrovna z největších - zoo měla jen 9 ha. Výhledově sice 90, přesto v době svého otevření šlo o malou zoo mezi ostatními československými. Zoo se sice rozšiřovala i vyvíjela, ale nikdy nepřekročila republikový průměr. Jediné, co ji činilo trochu známější bylo jméno ředitele Juraje Hanulaye, ovšem to nebylo v souvislosti se zoo, nýbrž s parkurovým sportem. Hanulay se stal ředitelem zoo někdy počátkem 80. let a to také přišla první ze dvou velkých pohrom pro Bratislavskou zoo. V letech 1981 - 1982 musela její velká část ustoupit výstavbě dálničního přivaděče. Aby to nebylo málo, šlo právě o obestavěnou část - o dvě třetiny expozic... Když už zoo začala být zoo, byl z ní rázem udělán de facto zookoutek. Zoo se z této záležitosti vzpamatovávala jen velmi pomalu - bylo třeba budovat většinu nových chovných zařízení. Ještě než se to podařilo přišel druhý krutý zásah do jejího vývoje. V roce 1995 bylo rozhodnuto, že bude muset zoo opět o kousek ustoupit stavbě dálnice D2 a tunelu. To přišlo na řadu v roce 2003. Byl zbourán vchod zoo (a sním se ztratilo i parkoviště). Zoo musela být na nějakou dobu uzavřena - než bude postaven vchod nový. Ten původní byl v místě dnešní dálnice, kousek za ústím tunelu (vcházelo se přes potok Vydrica). Zoo Bratislava byla rozvojem infrastruktury hlavního města velmi poznamenána, její současný stav rozhodně není výpovědí pětapadesátiletého budování, ale více méně jen obrázkem práce posledních patnácti let. Bohužel ani financování slovenských zoo (snad s vyjímkou Bojnic) není na takové úrovni jako v ČR a tak je div, že je současná Bratislavská zoo alespoň v takovém stavu v jakém je. Je zde několik rekonstruovaných, nicméně původních expozic, z nichž největší je rozhodně pavilon šelem, ale jen jedna jediná větší novostavba - nový moderní pavilon lidoopů. Bohužel však zůstává i množství starých, které pomalu dosluhují nebo při nejmenší ne zcela vyhovují (např. chovné zařízení nosorožců). Před nějakými 30 lety byla zoo známá svým chovem hyen žíhaných, hyeny byly jakousi vlajkovou lodí zoo, ovšem to je minulost. V té době zde byli kasuáři jednolaloční (též kyvadloví nebo zlatokrcí) - jediný v republice, dodnes jich je v zoo světa velmi málo, v Evropě je k vidění jen ve třech. Současná zoo má i díky předchozím událostem poněkud nepraktické uspořádání - většina zajímavých expozic je ve spodní části přímo za vchodem podél dvou cest a několika krátkých odboček. Z tohoto hlavního areálu vybíhají navrch dvě návštěvnické trasy, které jsou však slepé - nesou vzájemně propojené a tak netvoří okruh. Návštěvník se musí vrátit a jelikož jde o poměrně dlouhé úseky bez expozic nebo čehokoli atraktivního, většina lidí je nevyužívá. Ta první kratší vede k nosorožcům, pštrosům, koním Převalského atd., tu ještě návštěvníci absolvují alespoň občas, druhá delší lesní trasa vede podél výběhů kopytníků (jeleni, zubři apod.), ta bývá míjena téměř pravidelně. V hlavní spodní části je vše podstatné - malé exotárium, medvědinec, pavilon šelem, pavilon lidoopů, pavilon žiraf a zeber, opice, pandy, hrošíci, antilopy, plameňáci... Horní partie zoo by bylo třeba zatraktivnit a to včetně celé trasy, tak aby na nich nebyla tak dlouhá hluchá místa. Ideálním stavem by bylo propojení obou tras do jednoho okruhu, to je však tak velká investice, že i kdyby takový záměr byl, bude to plán dlouhodobého horizontu. Velmi pozitivním faktem Bratislavské zoo je, že se v současné době expozice rozkládají na 35 hektarech, přičemž je však k dispozici plocha 96 ha!!! Zoo se má kam rozšiřovat (a les v horní části by byl skvělým místem jak pro expozice tak pro rekreaci). Pokud zoo nebude muset opět odevzdat svou obestavěnou plochu budování dalších komunikací, letiště nebo kdo ví čeho dalšího a nebude muset stále vznikat znovu, má se kam rozvíjet, možnosti tu jsou obrovské. Jen kdyby na ně byl i dostatek financí. Autor: Roman Hynek (2015)