| |
|
|
| |
Stručně o parku |
|
| |
Hallim Park je jednou z největších atrakcí nejen ostrova Jeju, ale svou
více než milionovou roční návštěvností i celé Jižní Koreje. Čím to je?
Pravděpodobně to má kořeny již v historii - ještě ve 20. století byl
ostrov přístupný pouze vrtulníky, což bylo velice drahé a proto se sem
jezdilo téměř výhradně na svatební cesty (odtud přezdívka Svatební
ostrov). Tím si ostrov zachoval vlastní kulturu i jazyk (obojí odlišné
od pevninské Koreje) a také punc něčeho zajímavého, kdysi téměř
nedostižného. Později na Jeju vzniklo několik (i mezinárodních) přístavů
a koncem 60. let i mezinárodní letiště. Ostraov se stal snadno dostupným
a nesmírně zajímavým nejen pro Korejce, Japonce a Číňany, ale i pro
další turisty ze vzdálenějších míst planety. Vznik turistických atrakcí
na sebe nenechal dlouho čekat, což je případ právě i Hallim Parku, který
byl založen v roce 1971 a dodnes těží z neuvěřitelně hojné návštěvnosti
ostrova.
Park sice vznikl již v
roce 1971, ovšem tehdy byla přístupná pouze lávová jeskyně Hyeopjae
(ostrov je sopečného původu). O rok později byl položen základ
subtropické (později i tropické) zahrady - během několika let bylo
nasazeno množství stromů a květin. V roce 1983 byly zprovozněna i druhá
jeskyně Ssangyong a o čtyři roky později byla již vzrostlá subtropická
zahrada otevřena veřejnosti. Postupně přibývali dalčí části parku -
lidová vesnice (1987), výstavní síň lávových kamenů (1996), zahrada
kamenů a bonsají, zahrada divokých květin Jeju, zahrada bylinek (vše
1997) a koncem roku 1999 i ptačí zahrada. Později ještě vodní či
rybníková zahrada (2002) a muzeum historie parku (2003).
Ptačí zahrada není sice
nijak velká ani extra oslnivá, ale zároveň také není špatná. Vznikla
takovým poněkud zvláštním způsobem - přestavbou z asi 10 let starého
dětského hřiště - mnoho dětských atrakcí bylo dokonce předěláno na
zařízení pro ptáky a tak vznikly voliéry na příkad z kolotoče nebo pod.
K vidění jsou relativně běžné druhy ptáků - především několik druhů
bažantů, pávi, perličky, krocani, vodní ptactvo, několik druhů papoušků
ve voliérách i klecích (kakaduové, ary, alexandři, žaka, rozely, korely,
andulky, agapornisové atd.). Největšími ptačími celebritami jsou však
pštrosi, kteří se prohánějí v prostorném výběhu.
Park jako celek je
excelentní, sbírky roslin jsou oslnivé, jeskyně působivé, výborné jsou
rybníky plné leknínů i zahrady s bonsajemi a kameny z celého světa, ale
pro nás Evropany je nejzajímavější zřejmě lidová vesnice - jakýsi
skanzen s replikami místních lidových stavení, vyznačujících se
doškovými střechami převázanými lany. Jiné budovy mají střechy z
lávového kamení... Skutečně zajímavé, tím spíš, že nechybí ani
všudypřítomné mystické sochy Harubangů. To jsou zvláštní kamenné figury
typické pro ostrov. Představují mužskou postavu - Harubang v jazyce Jeju
zanmená cosi jako dědeček. Někdy se užívá názel Dolharubang, což je
kamenný dědeček. Svým způsobem jsou Harubangové podobní známějším sochám
Moai z Velikonočních ostrovů, jen rozměry jsou všelijaké od maličkých po
gigantické a víc než o historii jde spíše o mýty a "pohádky".
V parku samozřejmě
nechybí nic z návštěvnického servisu - parkovištěm počínaje, přes
několik restaurací, občerstvení až třeba po toalety. Vzhledem k tomu jak
v historii postupně přibývalo expozic nebo celých částí parku, lze
předpokládat, že tento trend bude i pokračovat a Hallim Park bude ještě
lepší a lepší.
Poznámka 2014: skutečně v parku přibylo několik dalších věcí,
jako jsou např. vodopády, skleník kaktusů a v roce 2009 i expozice plazů
v subtropickém skleníku.
Autor: Roman Hynek (2003)
|
|
|
|
|
