Stručně o botanické zahradě a voliérovém komplexu

The Nicholls' Wildlife Complex of Saint Vincent Botanical Gardens


	Stručně o botanické zahradě a voliérovém komplexu
	Botanická zahrada hlavního města ostrovního státu Svatý Vincent a Grenadiny leží na výjezdu z Kingstownu při Leewards Highway a patří k mezinárodně nejznámějším zařízením celé země. A to díky faktu že jde o pravděpodobně nejstarší botanickou zahradu tropických oblastí a nejstarší, případně druhou nejstarší na západní polokouli. Proč případně? Botanická zahrada byla založena roku 1765, ale ve Philadelphii je starší (z roku 1728) - tzv. Bartram's Garden, to ovšem není zcela ryzí botanická zahrada. Jednak začínala jako komerční zařízením zaměřeným na prodej rostlin (hlavně do Evropy), tím byla ještě počátkem 19. století, ale krom toho vlastní botanická zahrada je jen malou součástí celého parku. Park má 19 ha a z toho jen 3,2 ha připadá na BZ a arboretum. Těžko soudit - pro Američany je nejstarší botanickou zahradou ta Philadelphská, ovšem pro celý Karibik naopak Kingstownská. Na Svatém Vincencu je to známá věc a jako taková je uváděna i ve všech oficiálních materiálech. Každopádně i kdyby byla jen druhá, tak je to nečekané - tak stará botanická zahrada a nikoli na pevnině, nýbrž na malém ostrově. Původně (coby koloniální) sloužila hlavně k pěstování koření, léčivek a exotických plodů, ale postupně se z ní stala standardní "bezskleníková" botanická zahrada s množstvím rostlin. Vzhledem k tomu, že na ostrově neexistuje žádná zoo a místní botanická zahrada je tak populární, byl zde v roce 1985 zřízen voliérový komplex. Jeho stavbu iniciovaly a finančně podpořily organizace Jersey Wildlife Preservation Trust a Palmmitos Park (Kanárské ostrovy). Komplex již od počátku sloužil hlavně pro (z pašování) konfiskované vzácné endemické amazoňany ohnivé, ale také pro jejich chov, kvůli udržení decimované populace. Skupina ptáků se poměrně rachle rozrůstala a postupem času přibylo i dalších zvířat (aguti, jihoameričtí papoušci, želvy...). Voliérový komplex se tak stal spíše mini-zoo v rámci botanické zahrady, která se skládá z několik řad voliér a technického zázemí. Samozřejmě drtivá většina všeho se točí především okolo papoušků. Amazoňan ohnivý (Amazona guildingii) zvaný též amazoňan Guildingův nebo podle angličtiny svotovincencský amazoňan je nádherný papoušek nápadný svou žluto-bílou většinou modře lemovanou hlavou. Není sice až tak raritní jako amazoňani Dominiky nebo Svaté Lucie, přesto velmi vzácný (je chován např. také v zoo na Barbadosu, v Houstonu, v Palmitos Parku, v Paradise Parku v Anglii, kde je vedena i jeho plemenná kniha). Na Svatém Vincencu byl prohlášen národním ptákem, což vedlo ke zpopularizování tohoto druhu mezi místními a tedy k jakési osvětové činnosti. To může být, spolu s chovem v botanické zahradě, cestou ke stabilizování počtů žijících jedinců. Celá botanická zahrada, včetně voliérového komplexu je volně přístupná zdarma!!! Ovšem panuje tady jakýsi zvláštní, evropsky nepochopitelný režim... Botanická zahrada je sice výborná, ale tak nějak málo připravená na návštěvníky - téměř žádný návštěvnický servis - kromě malého občerstvení (které funguje jen někdy) nic, ani prodej suvenýrů, pokladna nebo cokoli jiného. V areálu není žádný nebo téměř žádný personál. Je ponechaná jakoby napospas (ačkoli je na první pohled dobře udržovaná) a tak již u vchodu na turisty čeká smečka samozvaných průvodců, kteří kohokoli po botanické provedou a sami zinkasují (20 a více východokaribských dolarů). Někteří něco vědí a tak mohou být informace zajímavé, jiní naopak. Zarážející je na tom, že nejde o zaměstnance a přesto je zde botanická zahrada trpí - dokonce jsou uváděni i na internetových turistických portálech. V praxi to však znamená, že BZ nevydělává ani korunu - má nulové vstupné a peníze za prohlídku vydělává někdo jiný... Není pak ani trochu divné, že např. voliérový komplex celou dobu od jeho vzniku nikdo neopravoval a pozdější kompletní rekonstrukci zaplatili zahraniční organizace. Pravda je, že pro nadšence, kteří sem přicházejí hlavně za papoušky, to jednu výhodu má - ne že byste se dověděli něco nového, ale klece jsou od návštěvníků oddělené ještě plotem, člověk je tak poměrně daleko od zvířat a často musí i fotit přes dvojí pletivo... S průvodcem se lze dostat do těsné blízkosti, protože je schopen sehnat klíče nebo to prostě nějak domluvit... Autor: Roman HYNEK (2004)