Stručně o zookoutku

Zoo koutek Bezděz-Dvůr


	Stručně o zookoutku
	Malý soukromý zookoutek najdeme v osadě Dvůr patřící k obci Bezděz, jen asi půl kilometru z hlavní silnice č. 38 vedoucí z Mladé Boleslavi na Českou Lípu. Odbočka do Dvora sice pokračuje až do obce a potažmo k hradu Bezděz, ale jen o kousek dále tímto směrem míří i kratší a lepší hlavní silnice, takže je osada Dvůr velmi klidná a téměř zde nepotkáte auto. Po levé ruce, hned před první křižovatkou, narazíte na bývalý zemědělský areál v jehož dvoře se zookoutek nachází. Podél velké historické budovy stojící jako poslední v řadě, je v trávě malé nenápadné parkoviště pro několik málo aut, ale zatím to evidentně stačí. Když přijdete k bráně areálu a podíváte se dovnitř, vidíte sice uvnitř pár klecí a části výběhů, ovšem minizoo to z tohoto místa svým celkovým vzhledem a pojetím příliš nepřipomíná. Vzápětí zjistíte, že pokud chcete dovnitř, je nezbytné nejdříve zavolat na uvedené telefonní číslo. Oba tyto fakty ve spojení by leckoho mohly od návštěvy odradit, ale byla by to chyba. Zookoutek sice není z kategorie nejkrásnějších zoo, dokonce ani z nejkrásnějších minizoo, ale přece jen je hned několik důvodů proč sem zavítat. Tím nejpodstatnějším jsou zvířata - najdete tu druhovou skladbu, která v podobně malých zařízení není příliš běžná. Ale od začátku... Jak jsem uvedl v úvodu, jedná se o areál o bývalého statku. Rodina Carvová zde začínala původně s koňmi. Ty vzápětí sice doplnila i další zvířata, ale šlo o soukromý chov + hobby chov, pro vlastní potěšení. Ovšem jak sem přicházeli lidé za koňmi, nebo jen chodili okolo, otázka na zpřístupnění zookoutku veřejnosti byla stále častější a tak k tomu muselo nevyhnutelně dříve nebo později dojít. Oficiálně byl otevřen celkem nedávno, datum se nikde sice neuvádí, nicméně nejstarší internetové reference jsou z poloviny roku 2021, čili otevřen je zřejmě od tohoto roku, případně od roku předchozího (tj. 2021 nebo 2020). Celý areál má na zookoutek slušnou výměru 5,55 ha, ovšem naprostá většina z toho leží za budovou stájí a slouží koním, na samotný zookoutek zbývá jen zhruba hektar. Není to moc, ale přece jen je to začátek a mnoho podobných zařízení začínalo i na menších prostorech. Přece jen vybudovat chovná zařízení a zazvěřit je, chvíli trvá a zejména něco stojí, obvykle je to postupný proces na několik prvních pár let, teprve pak se začnou hledat možnosti rozšíření (a tady ty možnosti jsou - v části za stájemi). Když vstoupíte a odbočíte vpravo za historickou budovu, dostanete se k voliéře jeřábů panenských, za ní stojí druhá s pávy a na konci výběh domácí drůběže (krůty, perličky a několik plemen slepic). Na protější straně je od zadu malý výběh černých labutí, s ním sousedí alpaky a nandu a zpět u hlavní cesty, tedy u vchodu je ještě jeden menší výběh alpak. Když jej obejdete hlavním směrem, dostanete se k až nadstandardně velkému výběhu klokanů Bennettových, ještě před ním můžete ale, ačkoli na dálku, spatřit v zadním výběhu antilopy jelení. Za klokany následuje vpravo plácek s menšími expozicemi, přesněji klecemi, či voliérami s kontejnerovými ubikacemi. V nich naleznete lemury kata, vari černobílé (dočasně), surikaty a morčata. Na rohu, před odbočkou je malý výběh s kozami a na konci odbočky emu a klec křepelů kalifornských. Za výběhem emu, v louce, pokračují kamerunské ovce a přes ně je opět možné zahlédnout v zadním výběhu zmíněné antilopy jelení. Cestou zpět jsou na druhé straně odbočky, podél domu, tři velké voliéry rysů a tři menší s domácími bengálskými kočkami. Za nimi přímo na křižovatce najdeme ještě malý výběh mar. Další expozice jsou při budově stájí, podél hlavní cesty, tedy naproti výběhům. Od zadu je nejdříve voliéra červených vari (ve skutečnosti je většina kříženců), následují ary ararauna a za přístavkem dvě velké voliéry servalů a karakalů. O kousek dál stojí ještě menší klece veverek (obecných a zřejmě čikarí) a téměř zpět u vchodu klec ruských modrých koček. Budova stájí je částečně přístupná a lze ji i projít do prostor, kde se pasou koně a kde se konají i projížďky na nich. Druhově jde opravdu o zajímavější z mnoha českých zookoutků. K vidění je celkem něco málo přes 30 taxonů (plus plemena slepic a koní). Některé z nich nebývají v zookoutcích rozhodně zcela běžné, a to jsou ještě na oficiálních stránkách a Facebooku dokonce i videa s lenochody (to je již však s největší pravděpodobností minulost). Co se týče expozic, tam mezery určitě jsou a je ještě mnohé, co zlepšovat. Nedá se říci, že by bylo vše jednoznačně špatné nebo dobré, spíše takové smíšené. Abych to objasnil, je třeba si říci, že záleží na úhlu pohledu - jedno hledisko je chovatelské, druhé technické, konstrukční a třetí expoziční, estetické. Vezmu to obecně - většinově, ačkoli ve všech třech ohledech existují drobné výjimky... Chovatelsky jsou zařízení vesměs dostatečná, vyhovující. Technicky, a to je velmi potěšující, není téměř nic z druhořadých materiálů. Nenajdete tady třeba žádný výběh z kari sítí, neřkuli z nějakého šrotu, naopak velmi časté je tady drahé. typicky zoologické prolamované pletivo (pletivo s prolisem, obvykle v zelené barvě). Přesto volba materiálu a typu konstrukce nebyla ve všech případech šťastná, ale to již nesouvisí ani tak s technickou kvalitou, jako s tím posledním a sice estetikou. Ta pokulhává nejvíc a skýtá rozhodně největší prostor pro změny a zlepšování. Celkově je zookoutek velmi málo řešen jako expozice, čili jako něco hezkého, co má lahodit oku návštěvníka. Slušná chovná zařízení, ale téměř nikde nic navíc. Expozičnost je největším nedostatkem a téměř neřešenou záležitostí Zoo koutku Bezděz-Dvůr, tím by se to dalo shrnout, ale rozvedu to podrobněji... Jde v podstatě o tři největší problémy... Hezká expozice je nejen o hrazení, ale třeba i stájích či ubikacích a z velké míry i o detailech. Měla by být co nejnenápadnější a co nejméně rušivá. Prvním a asi největším nebo nejvíce viditelným expozičním nedostatkem je právě celkový velmi rušivý vzhled. Většina boudiček a přístřešků je z holých OSB desek nebo ve formě plastovými profily obložených kontejnerů. Z estetického pohledu je zcela jedno, že jsou kontejnery nové, moderní a výborné. Plastové krabice prostě v zoo (ani minizoo) nevypadají dobře. Je třeba je někaým způsobem "odstínit", "zneviditelnit". Obdobné platí i o voliérách z hliníkových profilů. Je to kvalitní materiál, voliéry jsou výborné, ale je to řešení pro hobby chov, nikoli pro zoo. Hliníkové konstrukce plné nýtů prostě nejsou na pohled ničím hezkým. Jedno ze základních pravidel, které nám ve škole vštěpovali do hlavy, bylo, že konstrukce a pletivo klecí, či výběhů, musí být v tmavé barvě (nejde-li o zoo v tropech). Tehdy se používala téměř výhradně černá, dnes často tmavozelená (tzv. vagónová zelená). Světlá barva působí značně rušivě. Jak se říká, že člověk pro stromy nevidí les, tady to platí naopak... Pro světlou, v tomto případě stříbrnou, konstrukci člověk nevnímá zvíře, ale primárně voliéru jako celek. Tmavou barvu, při pohledu do klece, oko nezaostří - zaostří na objekt za pletivem, tedy zvíře. U té světlé je to naopak, oko z nějaké vzdálenosti zaostřuje na pletivo, nevidí skrze něj. Naprosto stejně to platí i pro foťák. V černé kleci lze přijatelně vyfotit zvíře přes pletivo i z dáli, ve světlé nikoli (i když v digitální době je situace přece jen o něco snazší než tomu bývalo u analogových fotoaparátů). Druhý nedostatek je v detailech. Nejsou de facto žádné, nic není dotažené k dokonalosti. A nemluvím hned o nějakých velmi nákladných etnografických stavbách, ale i o maličkostech. Každý výběh se dá doplnit nejrůznějšími prvky a i ty funkční mohou být esteticky příjemné. Parkos nemusí být nesourodá hromada větví, ale třeba celý kmen, který působí mnohem příjemnějším a estetičtějším dojmem. Obdobně se místo přesně uřízlého špalku dá použít přírodně vyhlížející pařez, o umělosti lávek z prken nemluvě. A není to samozřejmě jen o dřevu, ve výbězích mohou být balvany (které pak slouží zároveň jako drbátka nebo třeba vyvýšené body pro rozhled zvířat), vodní plochy atd. K tomu samozřejmě je široká škála nejrůznějších drobností, které slouží ryze dekoračně. Tím nemyslím kýčovité čínské figury zvířat nebo podobné věci, ale předměty, které nějak doladí celkový vzhled expozice. Jednotlivosti, kterých si člověk vědomě (alespoň na první pohled) ani nevšimne, přičemž mají ale obrovský vliv na vnímání vzhledu expozice jako celku. Typově třeba výběh domácích zvířat v selském stylu (často zvaný babiččin dvoreček) může mít na plaňkách plotu staré keramické nádoby, v prostoru starou ruční pumpu, žebřiňák nebo alespoň kola z něj, pokud je zde i selský domek (ať již funkční nebo jen jako kulisa), může být zdoben proutěnými ošatkami, zemědělskými nástroji apod. Efektní je i když před ním stojí dobový masivní bitelný dřevěný stůl a lavice atd. Jedním dechem je však potřeba dodat, že se ono zkrášlování se netýká jen expozic samotných, ale i míst mezi nimi, či obecně veškerých návštěvnických prostor. Ty jsou tady téměř "jalové". Možností zatraktivnění a zkrášlení je mnoho, jen to chce vymýšlet a neustále zlepšovat. Výsledek je pak diametrálně odlišný od stavu, který je v zookoutku dnes. Třetí a poslední z těch nejpodstatnějších expozičních nedostatků by se dal nazvat voliéry versus výběhy. Některá zvířata není potřeba chovat v klecích, mohou být v mnohem efektnějších výbězích (rysi, karakali, servali, lemuři...). Přece jen je 21. století a klecové chovy již nejsou in, jak tomu bývalo kdysi. Nelze se chlácholit tím, že jinde je to které zvíře také v kleci, nikdo přece nechce, aby jeho zařízení vypadalo jako to nejhorší z ostatních zoo. Inspirace by měla být naopak tím, co je v těch ostatních zoo dobré. Na druhou stranu je potřeba říci, že vybudovat klec pro uvedená zvířata je levnější než zhotovit slušný výběh a tak není zas tak nepochopitelné, když je v začátcích klecí více. Důležité je, aby se tento trend v průběhu dalších let postupně změnil. Výhodou tohoto zookoutku je, že je zde slušný potenciál - relativně dost místa (i když v budoucnu asi na úkor koní), částečně hotové cesty, tři velké využitelné budovy atd. Samozřejmě, vše je otázkou peněz, ale pokud bude slušná návštěvnost a tedy vyšší příjmy, třeba v budoucnu postupně dojde i k výraznějšímu posunu. K tomu je ovšem již teď potřeba zatraktivňovat stávající expozice a také zlepšit internetovou prezentaci, zkrátka dostat zookoutek do širšího povědomí, přilákat více lidí a zajistit, aby byli natolik spokojeni, že se budou rádi vracet. Autor: Roman Hynek (2022)