| |
Puuha- ja eläinpuisto Veijari leží v malé obci Kolkanlahti nedaleko
Saarijärvi na břehu stejnojmenného jezera, což je asi 70 km
severozápadně od Jyväskylä nebo 70 km severovýchodně od Ähtäri. Park
vznikl v roce 1988 v bývalé lososí farmě či odchovně, tehdy pod názvem
Saarijärven Vesieläinpuisto (Park vodních zvířat Saarijärvi nebo také
Vodní zoo). Později, asi v roce 2004 byl přejmenován na Puuhapuisto
Veijari Saarijärvi (cosi jako Park aktivit Veijari Saarijärvi) a nakonec
zřejmě na přelomu 2017 a 2018 dostal současné jméno, které by se dalo
přeložit jako Aktivitový či zábavní park a zoo Veijari.
Veijari patří městu,
resp. společnosti vlastněné z většiny městem Saarijärvi, ale řádově od
roku 2013 jej v nájmu provozují dva bývalí zaměstnanci Elina a Sami
Krookovi. Ač je za hranicemi prakticky neznámý, je to a především v
minulosti bylo, poměrně významné zoologické zařízení. Bývalo tady jedno
z pouhých tří finských akvárií (další byla Akvaariolinna a Särkänniemi),
jelikož tehdy ještě neexistoval ani SeaLife, ani Maretarium. Podobně to
platí i o teráriu, které bylo jen tady, v Zoolondii a Tykkimäki. Dnes je
akvárií, terárií a vlastně i všelijakých mini zoo mnohem více, přesto
Veijari většinu těch malých, ne-li všechny, předčí komplexností své
kolekce zvířat. Nejsou to sice nijak převratné a chovatelsky vzácné
druhy, ale je toho tady dost a kromě velkých exotických zvířat tak nějak
od každého něco.
Většinou se Veijari uvádí
jako zábavní park, ale to by mohlo být celkem zavádějící, protože si
většina lidí představí nějakou Matějskou nebo něco ještě většího a
modernějšího. To rozhodně ne. Výstižnější je skutečně aktivity park.
Zábavní část areálu je spíše takovým velkým dětským hřištěm. Není tady
ani horská dráha, ani ruské kolo nebo jiné pouťové atrakce, jen
všelijaké nafukovací a skákací záležitosti, různé skluzavky, houpačky,
mini golf a další atrakce tohoto typu. Kromě toho je zde jezero s pláží,
kde je možné koupání, opalování i ježdění na loďkách. Další je rybářská
vesnice s restaurací, či kavárnou. Celým, z větší části zalesněným,
areálem teče potok a všude jsou cesty, takže je Veijari i k procházkám
nebo odpočinku. Jezdí se tady na ponících, pro Finy jsou důležitá i
četná grilovací místa atd. Těch aktivit je tady spousta a zdaleka ne
všechny jsou typické pro zábavní park. A nakonec i těch zoologických
expozic je tady hned několik, a nejsou zrovna zanedbatelné.
Přímo naproti vchodu,
našíř přes areál (což je blízko) stojí poměrně velké akvárium, které
nelze přehlédnout už jen kvůli jeho velmi působivému vzhledu. Budova je
jakoby slepená ze třech, má velmi zvláštní takovou "rozeklanou" střechu
z několika dílů různých tvarů a sklonů, každý z nich má pilovitý okraj,
že to připomíná snad dračí křídla nebo něco takového. Hlavně je ale k
budově přilepena obří rybí hlava, jejíž chřtánem se vstupuje do budovy.
Po vstupu je vlevo místnost, kde jsou v akváriích běžné akvarijní rybky.
Dříve tady bývaly kompletní akvarijní stěny s velkým množstvím ryb, dnes
těch akvárií mnoho není - jen pár na stolech - na ukázku. Zajímavější
část je vpravo - dlouhá chodba a po jedné straně obrovské nádrže s
místními druhy sladkovodních ryb. Zařízení je pravda, poněkud strohé,
přesto je to hezká expozice. Za obrovskými výlohami plují štiky, okouni,
kapři, karasi, plotice, cejni, síhové, lososi, pstruzi atd. Voda v
nádržích je naprosto ledová, dokonce tak, že jsou vzhledem k okolnímu
teplu neustále zamlžená skla. Zajímavé je, jak se tady s tímto problémem
poprali... Žádné drahé a technicky náročné řešení - u každého akvária je
velká okenní stěrka. Každý si může kdykoli setřít jakoukoli část. Zní to
bláznivě, ale má to jednu nespornou výhodu - sklo je prakticky pořád
čisté a děti jej nemají šanci upatlat. A s tím stíráním to zas tak
hrozné taky není, přes sklo je celkem vidět, takže se tolik stírat
nemusí - obvykle to setřel už někdo před vámi a chvíli to vydrží. Je to
ale nezbytné na focení a to skoro před každým snímkem, protože jakmile
se sklo začne trochu rosit, oku to nevadí, ale digitální foťák se už
snaží zostřit na sklo.
Ještě naproti akváriu je výběh
ovcí, ale jinak jsou odsud všechny další zvířecí expozice celkem daleko
- úplně na konci areálu, tedy zcela na opačné straně. První je tzv.
Peukalopuron eläimet, cosi jako zvířata zátoky Peukalo (tedy snad).
Prakticky je to jeden větší výběh, kterým protéká potok. Původně tady
bývaly nutrie a psíci mývalovití, dnes kozy, kachny, holubi apod. V
přední části výběhu stojí malý domeček, kde jsou králíci, zebřičky,
kanáři atd. Kousek odsud je Pienelaïntalo - doslova dům malých zvířat,
ale prakticky to znamená jen hlodavce. Malý dřevěný domek s klecemi a
terárii, činčil, morčat, křečků, křečíků, pískomilů a dalších podobných
druhů. Nad domem je ve stráni další výběh koz, tentokrát finských a nad
ním eläintalo, česky dům zvířat, ve skutečnosti terárium. Podlouhlá
budova se dvěma vchody, přesněji s vchodem a východem, které jsou řešeny
podobně jako akvárium, jen v menším. Vchází se žabí tlamou a vychází z
útrob krokodýla. Terárium to není nijak velké, ale zároveň to také není
pár skleněných nádob na stolech. Podél jedné strany jsou výlohy větších
"vestavěných" terárií, tedy těch, které jsou přímo konstrukční součástí
budovy a naproti skříňové vitríny s menšími terárii. Druhově nic
převratného, spíš od každého trošku - hroznýši, hroznýšovci, krajty,
úžovky, agamy, tilikvy, scinci, gekončíci, několik druhů vodních želv,
drápatky a hrabatky a v malých volně stojících nádržích čolci a nějací
bezobratlí (strašilky, sklípkani...). Venku je ještě mezi vchody výběh
suchozemských želv. Není to nijak převratné, ale expozičně fajn.
Poslední zvířecí částí je
dětská zoo, doslova farma domácích zvířat (kotieläinpiha), která se
rozkládá v pravém zadním rohu parku. Prakticky mini zoo domácích zvířat.
U hlavní cesty je na okraji lesa velký výběh mangalic a naproti podél
jedné cesty několik výběhů oslů, poníků, mini koní, ovcí, mini prasat a
alpak. Úplně na začátku a úplně na konci jsou voliéry pávů, bažantů,
krůt, hrdliček, několika plemen slepic, korel a andulek. Všechno
dřevěné, stylové, takové řemeslně velmi dobře provedené.
Když to shrnu, řekl bych,
že nejslabší ve Veijari jsou ty zábavní atrakce, alespoň mě to tak
připadlo. Samozřejmě děti budou jiného názoru, ale mě to zkrátka
naprosto neoslovilo, a teď nemyslím, že bych se snad chtěl jít houpat
nebo klouzat, ale ani na pohled mě ty atrakce nezaujaly, nepřitáhly mou
pozornost. Ty ostatní aktivity jsou mnohem lepší. Areál jako takový a
především prostředí je naprosto výborné. Co se týče zoologických částí,
výběh u potoka je poslabší, ale neurazí, totéž platí o domu hlodavců,
mini zoo je hezká, terárium ještě mnohem hezčí, ale nejvíc mě zaujalo
akvárium. Kromě toho je skvělé, že má park svůj styl, svou tvář. Když
uvidíte pokladny u vchodu, budovu akvária, terária, drobných pěvců,
stáje v mini zoo nebo téměř cokoli dalšího, aniž by jste tady někdy byly
a park znali, hned poznáte, že všechny k sobě patří, že jsou z jednoho
místa. Celkově je Veijari výborný park, jeož návštěvu nelze než
doporučit a je lhostejno zda s dětmi nebo bez nich.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
