| |
Paul Kupelwieser - rakouský magnát a tehdejší ředitel Vítkovických
železáren koupil v roce 1893 celé souostroví Brijuni (v té době bylo
součástí Rakouského císařství, pozdějšího Rakousko-Uherska). Cílem bylo
vytvořit prvotřídní letovisko a ozdravné středisko, kam by evropské
elity z aristokratických, kulturních, vědeckých či průmyslnických kruhů
jezdily stejně jako na Francouzskou riviéru.
Ostrov byl do té doby
sužován malárií. Kupelwieser proto povolal slavného německého lékaře,
mikrobiologa a bakteriologa Roberta Kocha (objevitele původce
tuberkulózy a cholery a pozdějšího nositele Nobelovy ceny). Tomu se
podařilo malárii z ostrovu během dvou let zcela vymýtit (1900-1902). Po
tuto dobu pokračovaly zároveň také veškeré stavby a další práce.
Vznikaly promenády, bazény, sportoviště, stáje... Byl připojen podmořský
vodovod z pevniny, zřízena elektrárna, lodní spojení, telefonní
ústředna, pošta, zhotoveno bylo asi 50 km silnic, množství pláží, hotel,
vily, golfové hřiště, tenisové kurty, dostihová dráha... Brijuni se
stalo oblíbeným cílem těch nejvýznamnějších lidí Evropy. Nejslavnějšími
návštěvníky ostrova byli německý císař Vilém II., rakouský císař
František Josef I. nebo rakousko-uherský následník trůnu arcivévoda František
Ferdinand d'Este.
Paul Kupelwieser chtěl v
hostech vzbuzovat dojem ráje. Proto v roce 1910 pozval na ostrov i Carla
Hagenbecka a spolu zde následně (1911) zřídily zoologickou zahradu - v
té době Aklimatizační stanici pro tropická zvířata. Kvůli výbornému
mikroklimatu ostrova měla stanice sloužit hlavně pro aklimatizaci
exotických zvířat před vypouštěním do přírody a také naopak při importu
do Evropy. První zvířata, která zde byla aklimatizována a následně
vypuštěna do přírody byly africké antilopy.
 K
prvním stálým a také nejpopulárnějším obyvatelům zoo patřil Hagenbeckem
cvičený šimpanz Missie, který jezdil na kole, jedl u stolu, hrál na
housle, kouřil, tancoval, potřásal rukou hostům...
Po I. světové válce
ostrovy připadly Itálii. 1919 Paul Kupelwieser umírá a 1929 rodina
krachuje (po krizi na Wall Street). 1930 Paulův syn Carl spáchal
sebevraždu a ostrovy přešly pod jurisdikci Italského ministerstva
financí. Tím začalo nové období prosperity, které však brzy ukončila II.
světová válka. Po ní získala celou Istrii a tedy i Brijuni Jugoslávie. V
roce 1947 sem zavítal maršál Josip Broz Tito a z ostrovů učinil
oficiální státní letní sídlo jugoslávských prezidentů. Zbytek obyvatelů
byl vystěhován a ostrovy byly uzavřeny pro veřejnost. Zoologická zahrada
stále fungovala, ačkoli sloužila jen Titovi a diplomatickým návštěvám
(tj. okolo 100 hlav států a filmových hvězd z celého světa). 1978 Tito
zřídil ještě Safari park na severu ostrova - od té doby fungovala obě
zařízení souběžně, i když nebyla veřejnosti přístupná. Tito užíval
ostrovy do roku 1979, o rok později zemřel. 1983 bylo souostroví Brijuni
prohlášeno Národním parkem.
Po osamostatnění
Chorvatska v roce 1991 byly ostrovy zpřístupněny pro veřejnost - i s
Titovým Safari Parkem, ale bez Kupelwieserovi Zoo. Podle dostupných
informací byla zrušena roku 1990. Údaje o druhové skladbě nejsou zdaleka
kompletní - v průběhu celé existence zoo chovala mnoho zvířat, jmenujme
tedy alespoň ta známá: lvi, tygři, levharti, pumy, gepardi, medvědi,
antilopy, opice, mývali, mufloni, plameňáci, ary, kakaduové a jistě spousta dalších.
Některá z nich skončila v Safari Parku, většina byla převezena do Zoo
Záhřeb a Zoo Osijek.
Autor: Roman Hynek (2012)
|
|
