| |
Na severovýchodním okraji města Kestzthely, kousek od hlavní silnice č.
71 leží poměrně nová a poněkud netradiční zoo. Nese název "Festetics
Imre" Állatpark, což nám na první pohled asi příliš neřekne, ale záhy se
velmi rychle zorientujeme - állatpark je v maďarštině zoo (doslova
zvířecí park) a Festetics Imre byl maďarský šlechtic - hrabě, žijící v
druhé polovině 18. a první polovině 19. století. Byl to statkář a
genetik, takový maďarský Mendel, přesněji řečeno byl jeho předchůdcem.
Johann Gregor Mendel je sice považován za zakladatele genetiky, ale
základy již předtím položil právě Festetics Imre z Tolny. První postřehy
o dědičnosti apod. publikoval již v roce 1819, tedy 3 roky před
Mendelovým narozením (shodou okolností byl článek publikován v časopise
tištěném v Praze). Objevil některé principy, které se později objevili v
Mendelově 2. zákonu. Maďaři dokonce spekulují, že Mendel v některých
bodech vycházel právě z práce Festeticse Imre, jelikož jí jistě znal.
Festetics učinil některé své poznatky (na ovcích) mezi léty 1805 a 1820
údajně právě v Brně. Byl přítelem pozdějších Mendelových učitelů (včetně
opata z kláštera Svatého Tomáše, kde Mendel prováděl své pokusy).
Teoreticky se oba mohli osobně znát, jelikož Festetics zemřel, když bylo
Mendelovi 25 let. Festetics také prokazatelně prvně použil výraz
genetika, resp. genetický a sice 80 let před Williamem Batesonem, jemuž
se oficiálně připisuje autorství.
Tím se oklikou dostáváme
k tomu, o jakou zoo v Keszthely vlastně jde. Z jejího názvu a z výše
uvedeného to lze již velmi snadno odvodit. Ano, samozřejmě, tím hlavním
a většinovým jsou domácí zvířata v mnoha plemenech. Ještě přesněji
maďarská nebo v Maďarsku obvyklá plemena... ovce cápové (bílé a černé),
cigáje, cikty, merino, maďarské plemenné kozy, uherský a simentálský
skot,
tzv. západomaďarští buvoli, 3 různé mangalice (prasata), maďarští osli,
maďarští teplo i studenokrevní koně, maďarské husy a kachny, pižmovky,
maďarské slepice (holokrčky i jiné), perličky, bronzové a měděné krůty,
holubi atd. Dokonce i maďarští psi Puli a Komondor. Kromě domácích
zvířat tady však najdeme i několik místních divokých druhů, jako je
jelen, srnec, daněk, muflon, divočák, bažant nebo koroptev.
Hned z kraje za pokladnou
je z jedné strany několik výběhů ovcí, naproti krávy tarka a kozy, na
konci této uličky jsou jeleni, daňci, srnci a mufloni a hned vedle
dětská zoo, několik prolézaček a bufet. Za ním jsou voliéry ptáků a na
samém konci výběhy koní, oslů a buvolů. Poslední tři výběhy - výběhy
mangalic, divočáků a uherského skotu, leží mimo areál zoo - na poslední
křižovatce před vchodem přes můstek (tzn. při odjezdu ze zoo nezatočit k
hlavní silnici, ale jít rovně).
Všechny výběhy jsou velmi
prostorné, sice jednoduché - z dřevěné kulatiny nebo sloupků a pletiva,
nicméně právě to se sem a k těmto zvířatům výborně hodí. Stejné je to i
s voliérami - jednoduchá konstrukce z dřevěných kůlů, v rozích
vyztužených, opatřená pletivem a sítí navrchu. V žádném výběhu ani
voliéře nechybí četné stromy nebo keře, stáje nebo boudičky, jesle nebo
krmítka, buvoli mají i menší bahniště. Hlavní návštěvnická cesta je sice
prašná, ale upravená, ostatní trasy vedou po střiženém trávníku. Celkem
příjemné místo, ovšem pro většinu potenciálních návštěvníků nejsou
domácí zvířata zrovna nejatraktivnější, takže je tu i nebývalý klid (což
o většině míst okolo Balatonu neplatí).
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
