O Budapešťské zoo

Fővárosi Állat- és Növénykert


	O Budapešťské zoo
	Nejstarší maďarská a zároveň jedna z nejstarších zoologických zahrad světa - otevřela své dveře návštěvníkům 9. srpna roku 1866!!! V pomyslném žebříčku nejstarších zoo světa tak zaujímá 25. místo (v Evropě dokonce 22.). Během více než 140ti leté historie několikrát změnila svůj název z původního Pesti Állatkert (1866 - 1873), přes Budapesti Állatkert (1873 - 1907), Székesfővárosi Állatkert (1907 - 1912), Székesfővárosi Állat- és Növénykert / Budapest Székesfőváros Állat- és Növénykertje (1912-1948) až po dnešní Főváros Állat- és Növénykertje (od 1948). Jejím prvním ředitelem byl sice mnichovský zoolog Leopold Fitzinger, ovšem jen "prazatímně" a velmi krátce (v řádech měsíců), ještě před otevřením byl ředitelem jmenován slavný maďarský přírodovědec, cestovatel a etnograf János Xantus (v USA známý jako John Xantus de Vesey). Již na konci 19. století zde byla i na dnešní dobu zajímavá exotická zvířata (např. šimpanzi, orangutani, lachtani, mravenečníci, množství druhů medvědů, sloni, hroši, dokonce i nosorožec sumaterský!!!). V roce 1896 měla Budapešťská zoo zhruba 2000 druhů zvířat!!! Po roce 1900 však začala zoo pomalu chátrat a upadat. Naštěstí tato éra trvala krátce. Podařilo se prosadit kompletní rekonstrukci a 20. května 1912 otevřít zoo ve zbrusu nové moderní podobě. Z původní zoo se stala zoologicko botanická zahrada. Na rekonstrukci se podílelo mnoho významných architektů a zoologů, proto není divu, že z tohoto období pochází také většina nejznámějších a nejobdivovanějších staveb, které přežily do současnosti - hlavní vchod do zoo - majestátní sloní brána - dominanta Budapešťské zoo a emblémový motiv (Kornél Neuschloss), Dům palem a akvárium (Räde Károly a Ilsemann Keresztély) a samozřejmě panoramatické expozice z dílny veleslavného Carla Hagenbecka. Chod zoo výrazně narušila I. světová válka. Vzhledem k nedostatku financí a také pracovních sil uhynulo množství zvířat, především akvárium bylo téměř bez živočichů. Přesto právě z této éry pochází známý majestátní sloninec ve stylu turecké mešity. II. světová válka se do historie Budapešťské zoo zapsala písmem ještě černějším. Zoo leží mezi třemi významnými nádražími - Nyugati, Keleti a Rákosrendezö, přičemž s Nyugati de facto přímo sousedí. Jakožto strategická místa byla nádraží terčem četných bombardování a to se nevyhnulo ani samotné zoologické zahradě. Množství budov bylo zničeno a bezpočet zvířat zabito. Ta která přežila byla "ulovena" a poražena coby potrava pro hladovějící obyvatelstvo. Válku přežilo asi 15 zvířat. Obnova zoo byla velmi pomalá, přesto se zoo opět postupně vzchopila a začlenila mezi nejmodernější a nejvýznamnější v Evropě. Dnešní zoo na jedné straně těží ze své velmi bohaté historie a to ať již co se dobrého jména týče, či co do nádherných unikátních staveb pocházejících z minulosti, ovšem na druhé straně historií tak trochu i trpí. Zoo byla vždy významným prvkem Pešti a později Budapešti, proto není divu, že ji postupně hlavní město "obstoupilo" a tak se dnes nachází prakticky v centru metropole. Bezprostředně okolo oplocení vede železnice, dvě silnice a jeden bulvár... Souvislá zástavba neumožňuje rozšíření relativně malé metropolitní zoo. 10,7 ha je na tak významnou zoo velmi málo a to se bohužel odráží i na současném jejím vzhledu... Zoo je již takříkajíc plná staveb a expozic, z nichž mnohé jsou cenné, historické a nádherné, často také velmi dominantní. Pro nové zkrátka není dostatek místa, přesto se stále přistavuje. Budapešťskou zoo jsem od osmdesátých let navštívil mnohokrát, vždycky se mi líbila, byla zde spousta zajímavostí... Kus světové zoo historie. Pořád je hezká a zajímavá, přesto z ní mám stále větší pocit přeplněnosti nebo už dokonce přeplácanosti... Jedna expozice začíná zakrývat druhou, dominanty přestávají být dominantami, uspořádání chaotické a návštěvnické cesty až příliš spletité. Myslím, že méně by v tomto případě bylo více... Stále je tu co vidět a to jak nesmírně zajímavé expozice, tak vzácná zvířata. Na druhé straně je však také třeba dodat, že je zde i nemálo expozic, které již zdaleka nedosahují lesku zašlé největší slávy (dokonce roli maďarské jedničky, alespoň mezi návštěvníky, převzala Sóstó zoo v Nyíregyháze)... Stále velmi majestátní a senzační je téměř 100 let starý vchod. Celá zoo se rozprostírá okolo Malé a Velké skály, které rozhodně nezapřou Hagenbecka v celé jeho zoologické genialitě. Výběhy a pavilony okolo skal byly sice přebudovány, přesto ve mně neustále evokují Mnichovská panoramata (vůbec zoo působí do značné míry tak nějak Mnichovsko-Berlínsky). Okolo malé skály jsou pavilony vodních zvířat - lední medvědi, lachtani, tučňáci (všechny s podvodními prosklenými chodbami) a jezírko na jehož protějším břehu stojí nádherná dřevěná budova krokodýlího domu s výběhem. Okolo velké skály jsou šelmy (medvědi, pandy červené, divocí psi), opice a lidoopy (orangutani, gorily, makaci) a indické antilopy. Na jednom konci zoo, za Malou skálou a jezírkem je Palmház (dům palem, či oranžerie), v jehož útrobách se nachází akvárium a množství terárií. Samotná stavba je sice jednou z významných dominant zoologické zahrady, avšak ani akvárium ani terárium nepatří mezi ty expozičně nejlepší záležitosti. Zvláště nepříjemný je chaos a nesystamatičnost návštěvnických tras. V dalším rohu zoo je Jihoamerický pavilon, naproti Australský, dále pavilon Jihovýchodní Asie (též Xantus János House). Ten je sice plný velmi zajímavých zvířat (např. korunáči nebo jávští hulmani), ovšem expozičně je (především vnitřní část) velmi slabý. Vedle Jihovýchodní Asie, z druhé strany za Malou skálou nenápadná, ovšem nemírně zajímavá stavba - nejstarší stavba zoo, pocházející z roku 1866 (tedy od založení) - Soví hrad (Bagolyvár). Kamenná věž, klenuté průchody, cimbuří... Vždycky jsem byl tímto opomíjeným skvostem fascinován, škoda, že ho dnes přikrývají jiné stavby, skoro bych řekl, že ho pomaličku pohlcují... Naproti Sovímu hradu mezi oběmi skalami je Madagaskarský pavilon s výběhy afrických opic. Uvnitř je pavilon zajímavý jen tím, že je uprostřed rostlinami zarostlé átrium a volně tu poletují ptáci a pobíhají lemuři, jinak je to velmi průměrná expozice. Vnější část je o poznání vydařenější - moderní průchozí výběh lemurů kata a ostrůvky mandrilů a mangabejů. Dále pokračují nepříliš zajímavé výběhy velkých koček a hyen a naproti již zmíněná Velká skála. Expozičně stojí za zmínku především nový moderní pavilon lidoopů s velmi prostornými a estetickými výběhy. Výrazně méně zajímavý je pavilon medvědů a ostatní je již opět jen průměr. Na konci skály, přes cestu, je nový velmi zajímavý Jedový dům (Mérgesház), kde jsou pochopitelně jedovatá zvířata (hadi, pavouci apod.), výborný je i doprovodný program v podobě ukázek odběru jedu, herpetologického náčiní, různé názorné pomůcky atd. - vše co se (především hadího) jedu týče. Krom jedovatých živočichů je zde povedená expozice komodských varanů a výběh babirus. Na konci zoo je pak rozlehlá expozice savana - africká savanová zvířata (žirafy, antilopy, marabu, pštrosi, surikaty...). Pavilon přináležející k obrovskému výběhu savany je expozičně velmi zajímavě řešen, i když na evropské poměry trochu kontroverzně... Po vzoru některých afrických zařízení (např. Giraffe Centre v Nairobi) je zde podél celé jedné strany výběhu ochoz pro návštěvníky, který umožňuje bezprostřední kontakt se žirafami (krmení, hlazení atd.). Nízké dřevěné hrazení - žirafám po pás, tak aby tato dlouhokrká zvířata mohla strčit hlavu skutečně až do davu návštěvníků. To je velmi zajímavé a návštěvnicky atraktivní, jenže má to i své proti... V Africe jsou většinou podobné atrakce za účasti průvodce nebo tak něco, tady je to naprosto "na divoko" - je jen a jen na návštěvnících jak se budou chovat. A to není vždycky úplně vyhovující a bezpečná situace. Pozoroval jsem skutečně statného chlapa, který předváděl dětem jak žirafy krmit - nabízel jim žrádlo, přičemž na poslední chvíli ucukl. Opakoval to několikrát až ho žirafa úderem hlavy mrštila na kamenný sloup... Rázem bylo po krmení... Poslední velkou stavbou zoo je již zmíněný sloninec - majestátní obrovská budova, která připomíná mešitu. Spíše by se slušelo říci, že rozměry jde o skutečnou regulérní mešitu, jen vnitřní zařízení a uspořádání je odlišné. Bohužel i tuto úžasnou dominantu zřejmě brzy přikryjí další stavby (naproti je v současné době staveniště). Celkově vzato jsou pavilony vesměs nesrovnatelně horší uvnitř než venku (což je zřejmě maďarský standard, jelikož je to stejné téměř ve všech zoo). Staré historické stavby a expozice jsou většinou velmi zajímavé, s těmi novými je to tak půl na půl - některé jsou zkrátka o něco horší. Nedá se říci vyloženě špatné, ale něco jim prostě chybí - takový dort, ale bez té třešničky... Rekonstruované a přestavované expozice jsou na tom obdobně, občas navíc nejsou úplně vhodně zvolené ani kombinace materiálů. Co se týče chovaných zvířat, je na tom Budapešť velmi dobře... okolo 930 druhů zvířat (a cca 2000 druhů rostlin). Z těch nejzajímavějších a méně obvyklých např. žlutobřiší mangabejové (kteří jsou jen asi v deseti zoo světa), jávští hulmani (též languři), siamangové, mravenečníci velcí, lenochodi, medvědi ušatí, pandy červené, psi pralesní, hyeny žíhané, jezevci bělolící, vydry malé, kuskus pozemní, onageři, babirusy, prasata bradavičnatá, klokani velcí a králíkovití, noháči východoafričtí, nestoři kea, tučňáci brýloví, komodští varani a pochopitelně řady těch běžnějších jako sloni, nosorožci, hroši, tapíři, tuleni, lachtani, lední medvědi, velké kočky (lvi, tygři, levharti), vlci, cibetky, orangutani, gorily, množství opic, včetně drápkatých (mandrilové, paviáni, mirikiny, několik druhů lemurů, kotulové tamaríni, kosmani, lvíčci), kusu, žirafy, zebry, gazely, vodušky, plameňáci, kasuáři, korunáči, papoušci, obrovské množství plazů, ryb a bezobratlých. Ať již má Budapešťská zoo jakékoli nedostatky, za návštěvu rozhodně stojí. Každý si tu něco najde. Pro laika to bude zajímavá změna, pro odborníky je návštěva skoro povinností. Autor: Roman Hynek (2010)