| |
Zoo v Rovnu pro mně byla velikou neznámou. Je to jediná "velká" zoo
západní Ukrajiny, všechny ostatní jsou několik stovek kilometrů daleko.
Ač je jednou ze sedmi státem podporovaných zoologických zahrad, drží se
stále tak nějak bokem. Není ani členem Euroasijské regionální asociace
zoologických zahrad a akvárií (EARAZA), která sdružuje většinu z post
sovětských zoo (plus několik českých a jednu izraelskou). Přitom
členství může být právě pro ty post sovětské zahrady výhodné. Rovenská
zoo by určitě se vstupem do EARAZA neměla žádné problémy, přesto o to
ani neusiluje a do této asociace nechce. Údajně, prý proto, že Moskva
diktovala dost dlouho a především pak je Moskva stejně jako každá další
zoo velmi daleko a spolupráce není efektivní. Z toho důvodu Zoo Rovno
usiluje raději o členství v polské asociaci PAZA (Polish association of
Zoos and Aquariua). Polsko je z Rovna co by kamenem dohodil a jen o něco
dál je Česko, proto se je výhodnější směrovat spolupráci do těchto dvou
zemí. Členství v polské asociaci je pak pro zahraniční zoo zřejmě
jednodušší než členství v Česko Slovenské (UCSZG). V každém případě jde
tato zoo trochu jinou cestou než ostatní ukrajinské.
Historie zoo se píše od roku 1982, kdy byl založen přírodní pak se
zookoutkem, který se stal domovem povětšinou místní zvěře. Již několik
let na to se však zookoutek začal zvětšovat a čím dál tím víc podobat
zoologické zahradě. V roce 1998 dostala zoo dekretem prezidenta
republiky statut celostátního významu (to je těch 7 státem podporovaných
zoo).
Zoo leží na okraji města v listnatém lese na ploše necelých 5 ha,
ale na osvojení čeká další plocha. Hned u vchodu je akvaterárium ve
správní budově. Dále zde uvidíme množství kopytníků (velbloudi, lamy,
jeleni, mufloni, jaci, bizoni, koně Převalského, různí tuři...), šelem
(medvědi, lvi, pumy, levharti, vlci, surikaty a samozřejmě "erbovní"
jezevce). Krom těchto dvou nejpočetněji zastoupených skupin je zde
několik opic (malpy, paviáni) a ptáků (bažanti, pštrosi, supi, sovy,
vodní ptáci atd.). Jak již bylo řečeno, zoo sbírá inspiraci hlavně v
Polsku a u nás a je zde po vzoru Vyškovského Zoo Parku i Babiččin
dvoreček - tedy dětská kontaktní zoo se vším, co k ní patří.
Expozice jsou většinou jednodušší (v rámci finančních možností),
přesto některé velmi zajímavé. Mně zde zaujaly dvě věci - jednak
jednoduché voliéry z dřevěné kulatiny, které v prostředí lesa působí
nenápadně a jednak velmi vydařená klec rysů. Jde o "třičtvrtěkouli",
která je jakoby nasazená na strom - středem koule prochází mohutný živý
strom, má ponechány veškeré větve, které jednoduše prochází pletivem.
Pravda je, že pro rysy to moc velké není, spíš by se sem hodili divoké
kočky, nicméně expozice je to opravdu zajímavá. Celkově mě zoo
překvapila, je opravdu příjemná a troufám si tvrdit, že ze všech
ukrajinských vypadá nejméně sovětsky a naopak nejvíce evropsky - tím
nemyslím kvalitu zoo, ale celkový výraz. Dokonce i některé
"nezoologické" záležitosti jsou víc evropské než ukrajinské... Třeba
suvenýry - krom těch největších zoo se v bývalém SSSR téměř neprodávají
a i ty velké mají velmi omezený sortiment. To, co je všude nejběžnější,
tedy pohledy, post sovětské zoo skoro neznají. Leporelo je v našich zoo
běžně ke koupi, ale v zahraničí je to spíše velká vyjímka, skoro by se
dalo říci, že jde o československou záležitost (tedy aspoň v zoo). V
Rovnu je sortiment suvenýrů a propagačních materiálů srovnatelný s
našimi zoo, dokonce i to "české" leporelo tady mají, i když pravda
množství druhů jednotlivých suvenýrů je nesrovnatelně nižší než v
českých zahradách.
Na velmi slušné úrovni je zde restaurace (nejen s rychlým
občerstvením, ale i s teplými jídly). Na ploše před vstupem je řada
dětských atrakcí.
Autor: Roman Hynek (2009)
|
|
