| |
Pylli i arinjve, či anglicky Bear Sanctuary, tedy česky medvědí útulek,
nebo řekněme medvědí park leží v úpatí pohoří Germia u obce Novo Selo
(albánsky Novo Sellë) a Badoveckého jezera (Liqeni i Baovcit) v
nadmořské výšce okolo 750 m. Vzdušnou čarou je to sice jen asi 8 km z
centra Prištiny, ovšem po silnici třikrát tolik - asi 24 km. Na druhou
stranu sem vede velmi dobrá silnice - nejen ta hlavní, spojující
Prištinu s Gjilanem, ale i odbočka, která až do parku nová.
Park vznikl v roce
2013, ale předcházela tomu dlouhá léta vyjednávání a příprav. Organizace
Vier Pfoten (anglicky Four Paws), která park zřídila a provozuje, se
věnuje mnoha ochranářským projektům a k těm nejstěžejnějším patří právě
ochrana medvědů. Již kdysi vybudovala tato organizace po jednom medvědím
parku v Německu (Bärenwald Müritz) a Rakousku (Bärenwald Abersbach) - v
obou případech šlo o zařízení pro medvědy chované, do té doby, ve
špatných podmínkách (v horších nebo zkrachovalých zoo či soukromých
chovech). Později přibyl Park za tancuvašti mečki (Park tancujících
medvědů) v bulharské Belici, ten byl pro medvědy z ulice - medvědy
potulných medvědářů, kteří hráli na housle a medvědi za peníze
tancovali. Další parky vznikají na Ukrajině, ve Švýcarsku a Vietnamu a
všichni doufají, že se dříve nebo později podaří uzavřít dohody i v
Albánii. Problém Balkánu totiž nebyl zdaleka jen otázkou Bulharska,
mnohem horší situace byla právě v Kosovu a Albánii. V těchto zemích jde
o desítky medvědů držených v otřesných podmínkách některých soukromých
minizoo nebo ještě hůře v malých klecích u restaurací, či zábavních
parků. Tady úlohu medvědů místy dokonce modernizovali na tzv. selfie
medvědy - můžete si s nimi nebo i na nich pořídit selfíčko - samozřejmě
za peníze. Situaci v Kosovou se podařilo vyřešit, Albánie stále čeká.
Ovšem řešením nebylo jen zřízení medvědího parku, tím nejpodstatnějším
bylo přesvědčit kosovskou vládu, aby postavila soukromý chov medvědů
mimo zákon. To se skutečně stalo - v roce 2010. Bez této úpravy zákona
by týraných medvědů přibývalo, konfiskovaní by byli nahrazeni dalšími a
byl by to nekonečný kolotoč. I stavba důstojného chovného zařízení pro
medvědy by byla zcela zbytečná a bez nejmenšího efektu.
Nakonec, ale situace
dopadla velmi dobře. Po změně zákona i město Priština zdarma organizaci
Vier Pfoten věnovala pozemek v horách o výměře 16 ha. Bear Sanctuary
bylo postaveno a přišel další oříšek - sebrat chovatelům jejich medvědy.
To se podařilo jen za asistence místní policie a vojsk KFOR. Zabaveno
bylo 13 medvědů (všichni v Kosovu, jen asi 2 jsou z Albánie). Celkem
jich mělo být 15, ale dva stihl majitel zabít a maso apod. rozprodat.
Každopádně byl v roce 2013 park otevřen veřejnosti, a to s velmi
přijatelným vstupným 1,5 € pro dospělé a 0,5 € děti. To je velmi
důležité - cena nejen, že musí korespondovat s místními podmínkami, ale
je třeba si také získat veřejnost na svou stranu, protože v takové zemi
je lidem třeba objasnit, že konfiskace medvědů je správná. Že to, že
byli do té doby výrobním prostředkem je špatné. Že chovné zařízení může
vypadat jinak než malé mřížové klece. Že i medvěd, nebo zvíře obecně má
nějaké nároky na životní podmínky. V Kosovu to bylo o to složitější, že
v Prištině byla velmi populární restaurace Te Ariu, která měla svou
vlastní minizoo mj. s pěti medvědy. A vstup byl zdarma. Všichni minizoo
znali, všichni sem jezdili, dokonce i školní výlety. A teď bylo třeba
medvědy zabavit (přestože zrovna tady měli asi ty nejlepší podmínky v
celé zemi). Odvezení medvědů z Te Ariu znamenal prakticky téměř konec
tak oblíbené minizoo. To nejde beze slova, veřejnosti se to prostě musí
náležitě vysvětlit. Ale právě s tím má Vier Pfoten velmi bohaté
zkušenosti a tak si kosovskou veřejnost získala poměrně rychle.
Obyvatelé nejen Prištiny, ale celé země si brzy našli cestu do nového
moderního medvědího parku. Vier Pfoten pro ně v parku organizuje různé
akce, veškeré materiály a informace, včetně třeba stánek na Facebooku
jsou dvoujazyčné - vedle angličtiny je vše i v albánštině.
Ale zpět k samotnému parku...
Vznikal a vzniká postupně. Aktuálně je postavená jen část vlevo od
příjezdové cesty a hlavní zázemí, výběhy v pravé části (a další
zařízení) by měly přibýt postupně. Hned za parkovištěm naproti prvnímu
obrovskému výběhu je provizorní pokladna ve formě dřevěného stánku,
odsud vede cesta k srdci celého parku, kterým je budova s veškerým
chovatelským a veterinárním zázemím. Okolo ní je sedm menších výběhů (od
zhruba 320 do 2450 m2), kde návštěvník uvidí medvědy vždycky. Výběhy
jsou opatřeny různými prolézačkami a jinými medvědími hračkami a také
malinkým obdélníkovým bazénkem. Návštěvnická trase vede po schodišti na
terasu domu, odkud je rozhled po všech okolních výbězích. Dále se lidé
vydávají po lávce vedoucí mezi dvěmi výběhy na hlavní návštěvnickou
cestu procházející okolo všech čtyř původních obrovských výběhů (cca
8.300, 8.400, 10.000 a 17.300 m2). Na rohu je na výběr pokračovat po
hlavní cestě nebo se vydat paralelní naučnou stezkou - lesní pěšinou, na
které je spousta informačních tabulí, několik interaktivních prvků a
také vyhlídková věž. Obojí celkem značně stoupá do kopce, ale naučná
stezka je přece jen o dost náročnější. Tak, či tak, obě trasy vedou k
nejvyššímu místu parku - k malému amfiteátru na rohu nejvzdálenějšího
výběhu. Tady si návštěvník může po zdolaném výstupu odpočinout nebo
pokračovat ještě o kousek dál, kde je na druhém rohu výběhu betonová
vyhlídka s lavičkami a stoly. Odsud už je to jen a jen z kopce. Mezi
druhým a třetím výběhem je prostor se spoustou informací o původu
zvířat, o jejich týrání atd. Vše je doplněno velkoplošnými fotografiemi
a jednou autentickou klecí, z které jeden z medvědů pochází. Pro děti je
tu "brloh", pro dospělé alespoň stůl a lavičky. V tomto místě také
začíná jeden ze dvou nejnovějších výběhů na protější straně cesty. Ten
je aktuálně největší (asi 19.700 m2). Od posledního odpočívadla cesta
padá poměrně strmě dolů, v celé délce stále mezi výběhy až se dole u
pokladny napojí na hlavní trasu.
Možná si někdo řekne, že
v tak velkých výbězích není šance medvěda spatřit... Ve všech určitě ne,
ale v mnohých ano. Každý z obřích výběhů má blízko návštěvnické cesty
různé medvědí hračky a každý také dva betonové, kamením obložené, bazény
- tedy místa, kde se medvědi rádi zdržují. Aby se cestou děti nenudily,
jsou pro ně všude různé prvky jako medvědí pexeso, skládačky, ona naučná
stezka atd. Dospělí si můžou přečíst infotabule nebo jmenovky. Ty nejsou
jako v běžné zoo s názvem a informacemi o druhu, ale s vlastním jménem
medvěda a informací o jeho původu, stáří, charakteru apod. Všechny
jmenovky jsou trojjazyčné (anglicky, albánsky a srbsky).
Park je výborným
turistickým cílem, ale především naprosto skvělým a moderním
chovatelským zařízením, obdobným jaké jsou ve vyspělé Evropě. Ve
srovnání s kosovskými nebo i albánskými chovnými zařízeními je to
science fiction, něco, co chovatelská zařízení v obou zemích předběhlo
nejméně o století. Všechny výběhy jsou vlastně zdánlivě velmi jednoduché
- ze silného pletiva a zdvojeného elektrického ohradníku - taženého jak
po oplocení, tak ještě asi metr od něj. Ale zas až tak úplně jednoduché
to není. Krmě zmíněných prolézaček a dřevěných hracích prvků nebo
bazénků jsou všechny výběhy propojitelné ukrytými podpovrchovými průlezy
(obvykle uzavíratelnými skružemi). Většina z nich má také různé
technické domečky nebo odchytové dvorečky (některé i dvouúrovňové). No
dvorečky... oni mají asi 100 m2, tedy třeba dvacetinásobně více než byla
původní klec některých medvědů. Somozřejmě nelze zapomenout ani na
vnitřní boxy a veterinární zázemí v hlavní budově... Aby to nebylo málo,
již se staví poměrně velké vzdělávací centrum u vchodu, kde bude i
bistro, prodejna suvenýrů, přednáškový sál atd. A přibýt by měly ještě
další výběhy - na pravé straně vstupní cesty, což je prostor asi tak
stejně velký jako stávající výběhy. A nakonec by měl u parkoviště vyrůst
také malý chatkový kemp pro ubytování škol. Skutečně výborné zařízení,
jaké by sami Albánci (Kosovani neexistují) nikdy nepostavili.
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
