|
Když výbor při Radě Evropy ocenil v roce 1996 Prácheňské muzeum v Písku
čestnou cenou "Evropské muzeum roku", konstatovala naprostá většina
českých i zahraničních návštěvníků, že se tak stalo oprávněně. Vzorně
upravené, moderně navržené expozice poskytují plastický obraz píseckého
regionu v širším kontextu někdejšího prácheňského kraje.
Návštěvníka čekají témata
Pravěk a doba slovanská, Počátky hradu a města Písku. Dějiny regionu,
Chráněná území, Nerostné bohatství, Kulturní tradice Písecka, Zlato v
Pootaví, Ryby a rybářství (což je ojedinělá expoziceživých tvorů v
muzeu). V roce 2010 přibyly k tomuto výčtu další dvě zajímavé expozice:
Písecký venkov v 19. století a Obrazová galerie českých panovníků. Kromě
toho disponuje muzeum prostorami pro krátkodobé výstavy. Jsou jimi
především rozlehlá Galerie ve druhém patře křídla nad řekou a Malé
výstavní síně v přízemí, pro drobnější výstavy je pak využívána chodba
podél muzejní knihovny.
Písecké muzeum vzniklo v
roce 1884 v období celkového vzestupu české národní společnosti. Zprvu
bylo umístěno v různých prostorách ve městě a po roce 1902, kdy objekt
bývalého královského hradu opustilo vojsko, přestěhovalo své sbírky sem.
V té době byl jeho ředitelem prof. August Sedláček, věhlasný historik,
autor monumentálního patnáctisvazkového díla Hrady, zámky a tvrze
Království českého. Ten nejen řídil muzeum, ale též v jeho rámci
uspořádal městský archiv, z něhož vytěžil fakta pro své Dějiny
královského krajského města nad Otavou.
Muzeum užívalo zpočátku
pouze gotický hradní sál, kancelář a šest místností. Postupným
rozšiřováním získalo v bývalém hradu a vojenských kasárnách desítky
místností, které dnes slouží expozicím, výstavám, depozitářům i jako
zázemí pro odborné pracovníky a technický personál.
V průběhu první poloviny
20.stol. pracovala v muzeu vedle Augusta Sedláčka celá řada významných
osobností všemožného odborného zaměření, která svým zájmem přispěla k
rozvoji toho či onoho oboru. Patřili k nim např. geolog a mineralog
prof. Augustin Krejčí, národopisné pracovnice Emilie Fryšová a Anna
Regina Husová, knihovník František Lipš, archeolog Bedřich Dubský. To
všechno byli víceméně dobrovolní pracovníci. Až koncem padesátých let
získalo muzeum, které již plnilo okresní resp. oblastní funkci, svého
prvního placeného řiditele a posléze i profesionální pracovníky. Právě
jejich postupným příchodem od šedesátých let 20.století se z kdysi
romanticky pojatého zařízení počata vytvářet skutečná instituce,
pracující na odborné bázi, která si tak vydobyla své čestné místo mezi
českými muzei.
Během let byly k
samotnému píseckému muzeu připojeny další pobočky: Památník Adolfa
Heyduka, vlastně část dochovaného bytu básníka z okruhu Májovců,
představující zařízený měšťanský byt první třetiny 20. století, Památník
města Protivína, v němž je dokumentována místní historie a postupně se
zde buduje stálá expozice Exotická příroda a Pozorovací věž v Národní
přírodní rezervaci Řežabinec, Řežabinecké tůně, používaná zejména při
průběžném ornitologickém výzkumu.
V roce 1984 oslavilo
muzeum první století své existence. Již tehdy bylo považováno za
nejúspěšnější okresní muzeum v rámci Jihočeského kraje - v žebříčku
hodnocení krajského muzea obsazovalo pravidelně první místo. V listopadu
zmíněného roku však na více než osm let zavřelo pro návštěvníky brány a
započala náročná generální rekonstrukce celého objektu. Bylo nutno
odstrojit expozice, depozitáře přestěhovat do náhradních prostor,
všichni pracovníci se po dobu rekonstrukce museli značně uskromnit, ale
výsledkem těchto útrap byly nové moderní pracovny, dostatečné
depozitáře, výtah, návštěvnické zázemí a především netradičně pojaté
expozice, o nichž byla řeč již na počátku této stati.
V muzeu, jež nese od roku
1990 název Prácheňské, dnes pracují podle odbornosti archeolog, historik
středověku, historik novověkých dějin, historik kulturních dějin,
etnograf, zoolog, mineralog, konzervátor, restaurátor a fotografka. Mimo
péče o sbírkový fond, jenž přesahuje přes sto tisíc položek, provádějí
pracovníci muzea celou řadu činností. Jsou to například záchranné
archeologické výzkumy a archeologické dohledy při zemních pracích,
stavebněhistorické průzkumy církevních památek, dokumentace výročních
zvyků, komplexní ornitologický výzkum v Národní přírodní rezervaci
Řežabinec, Řežabinecké tůně, mineralogické expedice do Alpských oblastí,
zoologické expedice do exotických zemí, každoročně zhruba tři desítky
výstav a stejný počet přednášek, k jejichž proslovení jsou často zváni i
přední čeští vědci. Muzeum každoročně pořádá předvánoční burzu minerálů,
letní tábor mládeže - Akce "Acrocephalus" - kroužkování ptáků,
spolupodílí se na soutěži v rýžování zlata. Badatelům je přístupná
bohatá regionální knihovna se studovnou.
Zdroj: oficiální stránky
Prácheňského
muzea (2020)
|
|