Stručně o zookoutku

Rodinný zookoutek Nová Říše


	Stručně o zookoutku
	Přiznám se, že do popisu Zookoutku Nová Říše se mi moc nechce, nejraději bych sem napsal jen "KATASTROFA" a šel od toho, ale to by mohlo budit podezření z nějaké zaujatosti a určitě by se pak mailem ozvalo X samozvaných odborníků, kteří by mi nadávali, nebo v lepším případě mě přesvědčovali, že nemám pravdu, protože i takovýto zookoutek má třeba na Facebooku spousty "chváličů"... Na úvod tedy několik faktů - zooukoutek se nachází v obci Nová Říše, což je u Telče, kde je situován v jakési předzahrádce rodinného domu a vedlejší kůlně, či stodole. Podle dostupných údajů vznikal tak nějak postupně ze zájmového soukromého chovu dvou kluků. Ti se zřejmě od mládí věnovali chovu takových těch běžných zvířat, ale přece jen způsobem a v míře ne úplně běžné mezi "obyčejnými" lidmi, kteří mají doma nějakého toho mazlíčka. Chov běžných drobných hlodavců, králíků, slepic apod., přerostl postupně v chov plemenných králíků, plemenných slepic a záhy i divokých, či exotických zvířat. Fotky křečků na růžovém ručníku nebo pojmenování ve stylu "Fany z Kouzelného kopce" sice považuji za zženštělé a nejapné až přihlouplé, ale v tomto případě obojí přičítám mládí chovatelů (alespoň si myslím, že oba byli ještě nedávno dětmi). Každopádně koníček začal přerůstat v něco více a zvířat přibývalo. Sice to byl stále soukromý zájmový chov, ale řádově tak od 2016 již veřejně přístupný. V té době ještě nepravidelně, po předchozí dohodě a pod názvem "Hobby chov z Nové Říše". O rok později byl název nahrazen tím současným, tedy zookoutek a někdy od konce 2018 bylo zařízení otevřen oficiálně. Ještě v dalším roce (2019) byla návštěva možná snad jen o víkendech nebo po telefonické domluvě, ale letos (2020) má již zookoutek pevné a pravidelné otvírací hodiny. Tolik geneze vzniku tohoto podniku. Ještě jen doplním, že v roce 2019 prodělal zookoutek kompletní rekonstrukci, takže to, co budu psát dále, se netýká něčeho provizorního, ani "vybydleného" ale čerstvě inovovaného a vylepšeného..., de facto téměř nového... Jak již bylo řečeno, hlavní část zookoutku tvoří jakousi předzahrádku u rodinného domu, ta má plochu necelých 100 m2. Navazuje na ni stará stodola (což je vidět i podle jejího stavu), která má dalších zhruba 100 m2. Mezi stodolou a silnicí je jediný expoziční výběh přibližně trojúhelníkového tvaru s výměrou něco pod 120 m2. Z druhé strany stodoly zabíhají do soukromé zahrady ještě dva neveřejné výběhy (zřejmě pro koně, poníky a lamy), které mají dohromady okolo 130 m2. Čili celkově má zookoutek i s neveřejnými výběhy pouhých 450 m2 (0,045 ha)! Na tomto titěrném prostoru je chováno asi 40 druhů zvířat a to v neuvěřitelném množství několika stovek kusů. Jindy tady ale údajně bývá až 50 druhů... Pro srovnání sousední soukromá zahrada rodiny, která jen občas slouží lidem a to ještě jen velmi malému množství, je více než třikrát větší! A teď část po části... V té hlavní, vstupní je nejvíce exotických nebo obecně atraktivních zvířat. Prakticky je to jakýsi podlouhlý lichoběžník, nebo řekněme trojúhelník bez jedné špičky. Právě tou chybějící špičkou se vchází. Po pravé straně je pokladna, která je zároveň prodejnou suvenýrů, krmiva pro zvířata a také občerstvení. Podél všech zbývajících stran jsou naštosovány jednotlivé klece. Jedna nalepená na druhou, některé i ve dvou patrech. Úplně obyčejné konstrukce z dřevěných latí, případně slabých hranolků a prken, potažené tím nejobyčejnějším pletivem a na střeše je většinou trapézový plech s nízkou vlnou. Prostředkem se chodí a to až bezprostředně ke klecím, protože zábradlí už by se sem ani nevešlo. Hned za pokladnou stojí dvojklec dikobrazů, uvnitř ní, jakoby v patře, je klec potkanů. Před dikobrazy stojí boudička s poštolkou a za nimi v rohu mini výběh surikat (Tedy asi - neviděl jsem je). Na protější straně od pokladny je rohová klec lišek, a pak již následují patrové miniklece skunků mok skalních, fretek, činčil, dalších potkanů a tak podobně, až zcela vzadu je klasická "přízemní" klec koček. Při zadní stěně se nachází ještě voliérka makaka. Zapomněl jsem ještě na araraunu uvázaného na provázku hned u pokladny. Mezi makakem a kočkami se pochází dveřmi do stodoly. Ta je sice půdorysně zhruba stejná, ale čtvrtina není pro zvířata, čili prostor je naopak o dost menší. Od vstupu jsou až tak do dvou třetin délky stodoly na levé stěně osazeny velmi podobné klece jako venku, jen tady ještě menší a až ve třech patrech. V nich jsou zejména holubi, krkavci, slepice a morčata, ale kromě krkavců doslova napěchované v takovém množství, že po sobě zvířata šlapou. Podél zadní stěny stodoly, tedy řádově v její třetině jsou dva jakoby stájové výběhy. V tom menším, který může být tak 3 x 3 m je ovce ouessantská, kamerunská a odrostlý mladý muflon. Větší z výběhů může být tak okolo 7 metrů dlouhý a řekněme 4 metry široký a slouží všem zvířatům, která jsou v onom jediném venkovním výběhu, tzn. mnoha kozám (nejméně 15 ks), emu, pávům a velkému množství domácí drůbeže - slepicím (v několika plemenech), husám labutím, indickým běžcům, pižmovkám apod. Ti všichni obývají prostor oněch 120 m2 venku + maximálně 20 m2 uvnitř. Matematicky to sice nevychází, ale to je tím, že ten vnitřní prostor je zmenšený klecemi koček bengálských a harampádí naskládaného podél zadní stěny. Krom zmíněného jsou ve stodole ještě další desítky slepic, které pobíhají v malém návštěvnickém prostoru - buď to byl "kontaktní" záměr, nebo patří také k té skupině z výběhu, jen probíhají hrazením. Další části, tedy onomu expozičnímu výběhu, jsem se už věnoval, tak jen doplním, že jde o ohradu přilepenou ke zdi stodoly z klasického plotového pletiva na železných sloupcích. V celém prostoru není pochopitelně ani stéblo trávy, jen holá hlína, pár špalků a suchých větví pohozených na zemi, kus betonové trubky, sud pod okapem, lorna s vodou a v rohu malá dřevěná ohrádka. K poslední části moc neřeknu, jak jsem již napsal, jsou to dva výběhy za stodolou směrem do soukromé zahrady, tedy v neveřejném prostoru. Podle všeho by tady měli být poníci, kůň či koně a lama nebo lamy - na internetu jsou tato zvířata uváděna a jinam se zkrátka nevejdou. I když tady by je asi byli schopni vměstnat i do některé z klecí... Chovná zařízení a potažmo celý zookoutek je esteticky hrozný. Klece i výběhy nehezké, amatérsky až diletantsky zhotovené z nejlevnějších (a tedy většinou nevhodných) materiálů. Tomu amatérství odpovídají i jmenovky zvířat a vlastně veškeré textové projevy, včetně těch na internetu... nesprávné určení zvířat (třeba stříbrné lišky jsou označeny jako polární), používání nesprávných neodborných názvů (např. morče divoké), barevné a jiné mutace zvířat označené jakoby druhovou cedulkou (bažant tenebroz), ale zejména ukrutné množství chyb - odborných, ale hlavně pravopisných. Hrubek jsou všude desítky. Nějak se prostě nemůžu zbavit dojmu, že nejde o podnik s vlastním IČem, ale jen o nějakou dětskou aktivitu. Rozmar pramenící z nízkého věku, z neznalosti, nezkušenosti apod., protože rozumný dospělý člověk tohle nemůže myslet vážně. Celý Rodinný zookoutek má zaděláno na pořádný průšvih. Vlastně hned několik průšvihů (myslím nejen průšvihy jako takové, ale i nezákonné záležitosti). Už jen ten název - užití slova zoo i jeho složenin je bez licence MŽP u nás zákonem zakázané. Chov našich divokých druhů vyžaduje zvláštní povolení a silně pochybuji, že ho tento zookoutek dostal (ačkoli to nevím). Přitom rozhodně nemůže být ani omluvou, že jde o záchranu zraněných nebo osiřelých zvířat, protože k tomu jsou oficiální záchranné stanice - ani velké státní zoo nesmí přijímat hendikepy z naší přírody! Ovšem v první řadě tady jde o chovné podmínky, které jsou velmi žalostné. Něco jiného je doma chovat králíky a morčata a něco jiného chov divokých zvířat, tím spíše, že veřejný chov. Pomíjím veškeré kontaktní aktivity i nulová bezpečnostní opatření, kdy mohou lidé až natěsno ke zvířatům. O slabých materiálech a nepevných konstrukcích ani nemluvě. Jiným problémem je třeba krmení zvířat ve zdejším podání. Sice jen zakoupeným krmením, ale tím je třeba pytlík piškotů. Jinde se krmí obvykle jen kozy nebo ovce a ještě něčím zcela nekalorickým. Určitě ne dikobrazi, skunci apod., navíc takovou kalorickou peckou jako jsou piškoty (a v nekontrolovatelném množství). Hloupí majitelé k tomu návštěvníky na webu ještě vyzívají... "zakupte si u nás laskominy pro lišky..." a tak podobně. To už je v podstatě vědomé ubližování zvířatům. Ovšem nejhorší jsou prostory. Téměř všechno je podměrečné. Na pár skunků by mělo být 10 m2, tady jsou v králíkárně tak 1,5 m. Moko mají mít 4 m2, tady jsou v kleci tak čtvrtinové. Makaci by měli mít alespoň 25 m2 + 10 m2 uvnitř, tady je sice jen jeden, ovšem rozměry platí bez rozdílu pro 1 až 5 zvířat. Kolik může mít zdejší klec? Odhadem tak 2,5 x 2,5 m, nebo maximálně 3 x 3 m. Mufloni, respektive divoké ovce, mají mít až do pěti kusů výběh o minimální výměře 250 m2, čili tomu, co tady společně s domácími ovcemi bydlí asi na 9 m2, by mělo náležet více než polovina celého zookoutku. Když si vezmu, že výběh lam by měl mít alespoň 150 m2, pak z toho matematicky vychází, že celý zdejší zookoutek je dimenzovaný maximálně na 3 lamy a 5 muflonů. Konec konců i pro 1 - 5 koňovitých by neměl být výběh menší než 500 m2, čili kůň se sem vůbec nevejde! Podle internetových stránek a fotek na Facebooku, které majitelé hrdě zveřejňují, se tady za posledních pět let vystřídalo kromě současných cca 40 druhů ještě nejméně dalších 40 - 50 taxonů, ne-li ještě mnohem více... Včetně pumy, mývalů, nosálů, veverek, zajíců, nutrií, spousty drobných hlodavců, několika sov a dravců, papoušků, bernešek, želv, hadů a bezpočtu domácích zvířat. Těžko říci, jestli se druhová skladba tak rychle mění podle nálady majitelů nebo je, vzhledem k těm podmínkám, tak vysoká spotřeba, za mě však tohle není chovatelství, ale obyčejné týrání zvířat, byť možná pramenící z lásky k nim a následné nesoudnosti, neznalosti a nezkušenosti, zkrátka těžkého amatérismu. Konec konců, zookoutek je napěchovaný zvířaty, je jich tu mnohonásobně více, než by mělo být, přesto majitelé vyzývají na internetu lidi, aby jim donesli zvířata, která už nechtějí nebo nemohou mít. Takové "všechno k nám", včetně hendikepů... To je prostě zoufalost. Hlavně, že již měsíc po vyhlášení opatření v souvislosti s pandemií koronaviru, brečel zookoutek v médiích, že je doslova na dně, zvířata pandemie nezajímá, potřebují žrát a péči... Na webu se již hodně dlouho píše: "Jelikož jsme soukromý zookoutek fungující bez dotací, budeme rádi za každou podporu...". Na co by jako měly být ty dotace? Na to týrání? Na další a další zvířata, k těm současným stovkám? Vůbec tu ubrečenou větu nechápu, nikdo jim přece neříkal, že musí mít zookoutek, proč tedy žadoní o pomoc...? Na začátku se přece musí zvážit nejen, zda to chci dělat, ale také, a to především, jestli na to mám - jak odbornostně, tak materiálně. Pokud ano, nedám hned od počátku na stránky takovou hloupou větu. Pokud ne, pak se do toho nepouštím. Tady to asi bylo hodně na krev, bez veškerých předpokladů k této činnosti, bez odpovídajícího prostoru, bez odborných znalostí a zkušeností a evidentně také bez patřičného zajištění. Člověk občas na něco smysluplného rád přispěje, ale v tomhle nespatřuji naprosto žádný smysl. Tady by měly být na pořadu dne spíše tučné pokuty než příspěvky a dotace. Nedá se nijak pomoci, leda okamžitou konfiskací zvířat. Zookoutek má samozřejmě i spoustu příznivců - asi takových těch hladičů, krmičů nebo lidí, kteří nevidí či nechtějí vidět ty šílené podmínky zvířat nakrabicovaných do miniaturních klecí, pro mě je to ale horký kandidát na vrcholné příčky mezi nejhoršími zoo, z těch více než 800, které jsem viděl. Na téhle úrovni už se špatně určuje, která byla ta úplně nejhorší, v každé je katastrofické něco jiného nebo nějak jinak, ale rozhodně bych tento zookoutek zařadil tak do TOP 10, mezi to nejšílenější z Albánie, Kosova, Ruska, Ukrajiny apod. Teď bych měl asi napsat, něco jako určitě se tomu vyhněte obloukem, ale naopak, právě takovou hrůzu to chce alespoň jednou vidět. Možná to majitelům otevře oči, když nebudou chodit jen naklonění hladiči a krmiči, ale uvidí i opačné reakce a hlavně vy sami si budete o to více vážit všech těch ostatních regulérních zoo. Autor: Roman Hynek (2020)