| |
Pobočka Rižské zoo zvaná "Cīruļi" byla založena v roce 1993 vlastně
trochu náhodou. Zoo tehdy hledala místo pro stádo ovcí, načež dostala
nabídku od soukromé osoby na pozemky u obce
Krusāta ve farnosti Kalvene v Liepajském kraji. Jednalo se o bývalou
farmu s budovu, seníkem a artéskou studnou. Odborníci - zoologové tuto
nabídku sice odmítali především pro komplikace spojené se vzdáleností,
ale i místními podmínkami, nicméně vhodnější k dispozici nebyl a tak
byla bývalá farma koupena. Následovaly dva roky prací na její
zprovoznění a v roce 1995 sem dorazila první zvířata - 4 hřebci kiangů.
Později další a v následujícím roce i medvědi, kterým byl vybudován
výběh v bývalé silážní jámě (ten je zde dodnes).
V roce 1997 byla
pro návštěvníky postavena kamenná věž s kavárnou, která tvoří jakousi
dominantu zoo Cīruļi. Přibývalo zvířat i výběhů a především se díky
privatizaci a postupnému přikupování pozemků zvětšoval areál zoologické
pobočky. V roce 1999 byl zaveden chov lotyšského modrého skotu, který je
údajně nejohroženějším plemenem světa (v roce 2000 mělo zbývat
posledních 18 krav). O rok později (tedy 2000) byl postaven komplex
voliér dravých ptáků a sov, v následujícím roce 1,7 hektarů velký výběh
vlků, v roce 2003 velký výběh divočáků atd. Jak se zoo rozrůstala, stala
se postupně jedním z nejvýznamnějších turistických cílů celé oblasti,
dokonce byla v průzkumu ministerstva označeno za nejvhodnější a
nejpřívětivější místo pro rodinný odpočinek v Kuronsku (lotyšsky Kurzemē
- historický a kulturní region rozprostírající se na většině východního
Lotyšska).
V současné době je v Cīruļi na
50 taxonů zvířat z nichž více než třetinu, či necelou polovinu tvoří
domácí zvířata. Hned za vchodem je několik menších výběhů malých šelem
(jezevci, mývalovci), dále vpravo zmíněný medvědinec v bývalé silážní
jámě a za ním voliéry rysů (dříve i rosomáků). Za budovou se pak po levé
ruce rozprostírá velký výběh s domácími kopytníky (skotský skot, osli
poitouští, ovce romanovské a lotyšské černohlavé, kozy kamerunské ,
vodní drůbež atd.), naproti přes cestu je výběh lam a za ním u budovy
menší výběhy kiangů. Na rohu lamího výběhů stojí několik klecí se
skandinávskými liškami, morčaty apod. Odsud vede trasa směrem ke kamenné
věži, po cestě je ještě výběh alpak a na odbočce výběh divočáků, ten
však aktuálně zeje prázdnotou, jelikož musela všechna divoká i domácí
prasata z Lotyšska zmizet kvůli africkému moru prasat. Od věže vede
prašná cesta do zadní části rozsáhlého 137 hektarů velkého areálu. Po
levé straně se rozkládají obrovské, takříkajíc nekonečné
(mnohahektarové) výběhy kiangů, jelenů a srnců (k jejich pzorování se
hodí dalekohled). Na pravé straně je odbočka k výběhu vlků a komplexu
dravčích voliér, který je velmi vydařený a působivý. Velké šestihranné
voliéry s dřevěnou kulatinovou konstrukcí a špičatou stropní částí,
naskládané jedna vedle druhé, tak že tvoří dlouhou vlnitou řadu. Dále
následuje společný výběh jaků a převaláků a zcela na konci na odbočce
vlevo je ještě rozlehlý výběh losů, skotského, uherského a lotyšského
modrého skotu.
Zhruba 50 druhů a plemen
zvířat není sice nikterak moc, přesto je Cīruļi výbornou zoo a nedivím
se, že ji lidé označili za nejideálnější místo rodinného odpočinku,
neboť jde o velmi příjemné a návštěvnicky přívětivé, řekl bych typicky
relaxační místo. Ze zvířat zaujmou především asi medvědi, vlci a dravci,
případně rysi nebo losi, nicméně za zvláštní zmínku stojí dva druhy -
jednak kiangové, jelikož je jich tu údajně největší stádo v zajetí a
jednak lotyšský modrý skot, který bývá označován za nejohroženější
plemeno skotu, někdy dokonce nejohroženější plemeno domácích zvířat
obecně. V roce 2000 existovalo prý pouhých posledních 18 kusů této
úchvatné krávy. Proto bylo založeno sdružení na jejich záchranu a dnes
je lotyšských modrých krav jen v Cīruļi ke třiceti. Když pominu vzácnost
tohoto plemene, i laika rozhodně zaujme skutečně výrazně modré zbarvení.
Každopádně je to o důvod víc, proč sem zavítat.
Autor: Roman Hynek (2018)
|
|
