Stručně o Mini zoo

Mini Zoo Silkalni


	Stručně o Mini zoo
	Mini zoo Silkalni leží asi 2 km jihozápadně od vesničky Leči při cestě do Užavy (silnice P111) – cca 15 km jižně od města Ventspils v severozápadním Lotyšsku. Je to titěrně malé, veřejně přístupné zařízení – něco mezi domácím zájmovým chovem, výstavou domácího ptactva a zvěřincem. Oficiálně mini zoo, občas se dokonce píše zoo, což je absolutně neuvěřitelné. Ale popořadě... Tak zvanou mini zoo postavil v roce 2012 chovatel drobného zvířectva, zvláště holubů, slepic a králíků. Než budu pokračovat, je třeba zdůraznit, že celoživotní, tedy zkušený chovatel. Dalo by se tedy čekat, že podle toho bude mini zoo vypadat a zvířata budou v naprosto ideálních podmínkách. Jenže ono to tak ani v nejmenším není. Mini zoo na samotě u rodinného domu je neoplocený obdélník v louce o rozměrech asi 50 x 30 metrů, přičemž asi polovina z těchto 0,15 ha je kozí a ovčí výběh. Zbylá půlka obdélníku, tj. 25 x 30 metrů je pro zbytek všech zvířat – prakticky celá zoo bez koz a ovcí. Po obvodu poloviny obdélníku jsou voliéry (na každé straně jiné), uprostřed není nic, jen travnatá plocha pro návštěvníky. Ač není zoo oplocená nebo jinak ohraničená, má svojí vstupní bránu. Jen tak, stojící v prostoru. K ničemu. Ale je to holt součást té hry na zoo. První expozice stojí dokonce vně areálu před bránou – ukrutná klec nutrií, vysoká tak půl metru a malá tak, že když se dovnitř dá plastová bedýnka od chleba jako koupaliště, tak zabírá polovinu klece. No vlastně přímo u domu je ještě jeden šílený výběh slepic, ale ten raději ani nepočítám. Na vchodové straně stojí dvě voliéry, které vlastně ani nejsou voliéry, protože nemají žádnou konstrukci. Je to asi devět železných plotových sloupků a mezi nimi natažené pletivo. Do to jsou zabudované chatrné dveře z dřevěných latí a igelitová střecha. V jedné je bažant královský, v druhé bažant stříbrný s čápem. Podél levé strany jsou tři větší voliéry z dřevěné kulatiny. Ta první má dokonce v zadní části závětří z OSB desek, ostatní dvě jen plnou zadní stěnu z trapézových plechů. V první je puštík, v dalších opět čáp, bažanti, holubi apod. Uvnitř je ještě několik dřevěných klícek andulek, korel, rýžovníků apod. Na konci řady je přilepená ještě čtvrtá voliéra – ta má konstrukci sice také ze dřeva, ale z takového, jaké asi bylo po ruce... hranolky, prkna, fošny..., každý kousek jiný. A ani tady nechybí igelitová střecha a dokonce i zadní stěna. Aby toho cirkusu nebylo málo, je tahle voliéra rozdělená hned na pět. V necelé polovině na horní a spodní část, vršek pak na dva díly a spodek hned na tři. Ve dvou horních boxech je množství holubů a s nimi stříbrní bažanti a slepice dalších bažantů. Spodní části obývají králíci a zajíc. Ten už jistě zapomněl skákat, protože má místo jen tak na dva malé kroky. Skutečná paráda je při zadní straně pozemku... Nejdříve fretčí mini klec, která má budku v zadní části. Ta z nějakého důvodu nemá střechu, takže fretce prší přímo do pelechu a když zafouká z té správné strany, tak je fretčí klec cítit na dálku, protože má boudu plnou shnilého masa, zbytků kuřat atd. Vedle fretky je dřevěná police na metrových kůlech a na ní stojí tři bedny a dvě klícky. Bedny z OSB, třeba tak 50 x 50 cm a necelý metr na výšku. V první je potkan a v ostatních zlatí bažanti. Sami se tam sotva vejdou a to je v každé bedně ještě parkos. Vedlejší klícky, to jsou dřevěné konstrukce potažené pletivem a zakryté vlnitým eternitem. Můžou mít tak 1 x 0,5 m a 30 cm na výšku a jsou napěchované množstvím králíků. Při pravé straně je řada asi deseti malých obyčejných výběhů s husicemi rezavými, kachničkami mandarínskými, injdickými běžci, pávi, perličkami a několika plemeny slepic. Výběhy nejsou nijak zvlášť hezké, přesto s voliérou puštíka nejlepší, co tady je! Podle internetu tady v minulosti bývalo i mnoho dalších zvířat jako vietnamská prasata, činčily, výr, sýc rousný, krkavci, vrány šedivé, křepelky, jeřáb popelavý, labuť, divoké kachny, hrdličky atd. Za těch šest let existence se zde vystřídalo okolo 20 plemen slepic, 16 plemen holubů a nejméně 5 plemen králíků. Některá z nich i celkem zajímavá, taková, která se nechovají běžně, i když především v holubech šlo z velké části o lotyšská neuznaná plemena. Dneska je situace mnohem horší – kolekce domácích ptáků je výrazně chudší. Těžko však říci kolik čeho zde přesně je, neboť jmenovky zvířat chybí a zvláště ptáci jsou ve voliérách tak „nahňácaní“, že je těžké se zorientovat. Ačkoli je Mini zoo Silkalni dílem celoživotního chovatele, je to s velkým náskokem to nejhorší, co lze v Lotyšsku vidět. A i kdyby se o polovinu zlepšila, stále ještě nebude nic horšího. Je mizerná jak expozičně, tak ku podivu i chovatelsky. Naprosto mi uniká smysl takového zařízení. Nic podobně hnusného a chovatelsky nevhodného by se snad lidem – návštěvníkům ani nemělo ukazovat. Je neuvěřitelné, že to vybudoval člověk, jehož celoživotní vášní je chovatelství, protože tohle s chovatelstvím nemá příliš společného. Autor: Roman Hynek (2018)